Oří nám hovínek, říkává se u nás. A sestřin přítel zavile trvá na tom, že mandarinka je mandarínek a okurka okurek. O amoletě a omeletě, což jsou podle slovníku obojí přípustné varianty, se zase vede vášnivá diskuse v Perlách Ženy-in. Paslova jsou přitom záležitostí jak krajovou a nářeční, tak rodinnou. A k některým dokonce zpětně vznikla úžasná vysvětlení jejich původu.
Čekuláda je revolucionář!
Tak například čekuláda se prý původně psala Che Culada a byl to kubánský revolucionář, který padl při obléhání kasáren Moncada. Byl černý jak kubánská třtina, a tak po něm Castro pojmenoval po vítězství revoluce jeden místní druh čokolády, který mu pomáhal přežít v těžkých lesních bojích.
Pozor na verlybu!
Verlyba obecná, latinsky verlybus verlybus, je prý verlybovitý bezobratlý, kterého poprvé popsal německý biolog Helmut Hordener v roce 1735. Tento živočich se vyskytuje takřka ve všech oblastech mírného pásma na obou polokoulích, ale je velmi vzácný. Je to obojživelník, vyhledává nádrže a vodní toky a bez vody nevydrží déle než týden. Nemá žádné kosti a připomíná láčkovce. Díky silné svalovině dokáže zaujímat prakticky libovolný tvar a pohybovat se i vzpřímeně. Svou kořist polyká v celku a pak ji tráví. Vzhledem ke své velikosti – až 4 metry – může zaútočit i na člověka. Dokáže také měnit barvu pokožky. Množí se pučením, a protože si ho nikdo moc nepůjčuje, hrozí mu vyhynutí, především díky intenzivnímu lovu – verlybí kůže je totiž velmi ceněná.
Žížeň a spol.
Některá paslova mají známé tvůrce – například J. D. Salinger je autorem přesmyčky karamádka, zatímco jistý papaláš jménem Zavadil zase vytrvale říkal zemedělství. Půvabným slůvkem je také žížeň. Podle odborníků to však není totéž co žízeň, neboť, jak pravil klasik, žízeň může být na ledacos, ale žížeň je jenom na pivo. Ž proniklo i do slůvka mražák. Písmenka naopak zmizela ze slova paralení, užívaného v některých oblastech místo klasičtějšího paralelní, a z krajového předvčírem.
Další zajímavá paslova jsou například bizardní, počta (pošta), počtář (polštář), rajsčata (rajčata), pernamentka, vzláštní nebo lojaalita.
Znáte a používáte také nějaká paslova nebo netypické tvary a rody slov? Nebo vám naopak některá neuvěřitelně pijou krev? A co myslíte, jsou správně rozinky nebo hrozinky?
Nový komentář
Komentáře
marketa.brenikova — #111 U nás ve večerce také
Ťapina: ano, spisovně to jsou rajská jablíčka...ale nechce se mi to říkat tak dlouze...prostě rajčata...
ale jinak já už taky nářečím moc nemluvím...rozumím, ale nemluvím...jen občas...jen sem tam, takové fráze
evelyn: jak hnus, co hnus
...ti dám hnus...okdud jsi ty, hmmm????
Ťapina: rajský říká moje babi na jižní Moravě. U nás doma to byly rajčata. A Jirka říká rajčEta
(a taky třeba morčEta
. Ale to není nic krajového, to je čistě jeho osobní nářečí
, aby mě rozčílil.)
idiska: U nás doma se taky místo rajče říkalý rajský (nemluvíme krátce). A nejsou ony to náhodou takhle rajská jablíčka?
Mně se dřív kroutily uši z přídavných jmen jako eurotelí, telekomí, pakárdí...no a nějak jsem si zvykla :))
no znám lepší slova...striky(bramboráky), rajski(rajčata), kobzole(brambory), sklep(obchod), pudlice(popelnice), pivnice(sklep)...atd. atd.
tatulah: Lidem většinou vadí to nezvyklé. Jsem z kraje, kde se říká botek, okurek, hadra, ale taky šálek, což je ten textil na krk, protože kávu /ne kafe/ pijeme s hrníčku a s talířkem, takže nepotřebujeme podšálek. Když jsem přišla do Prahy a chtěla si koupit šálek /textil/, poslali mě do porcelánu. Nakonec jsem došla do textilu a tam jen ukázala na požadovanou věc. Na koleji mi potom kolegyně z oblasti kolem Dvora Králové, která říkala přijít vo hodině nebo dýl a saláma řekla, že jsem se zbláznila, jak mohu říkat ten šálek, když je odjakživa to šálko.
Meander: to by mě teda taky zajímalo
ale já nejsem Plzeňák,takž tu ulici ani neznám
mamoch: to bude spíš nějakej firemní newspeak... já taky rostu, když někdo neřekne třeba "domluvit se", ale "vykomunikovat"
Letos jsem začala pracovat v Praze v novém zaměstnání a udivilo mě, že se tu používají slova vyzjistit, vypochopit a ještě jiná slovesa s předponou vy, což by mě nikdy nenapadlo říct. To je nějaká pražština?
micinka.juli: Ale to je fakt docela sranda.
Po kom se ta zatracená ulice jmenuje?
Ťapina: Asi moje máti dokázala zmást i google.
*Kotě*: Slovo HOŘTICE jsem viděla dokonce i v prestižním kuchařském časopisu. Málem mi omdlely oči.
Mně hrozně trhá uši například slovo "hořtice"
a wikipedie zná jen Škrétu http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_%C5%A0kr%C3%A9ta
Meander: Google zná Karla Skrétu i Karla Škrétu. Že by byli dva, oba malíři a oba Karlové?
Ťapina: Na cedulkách je Skrétova.
Prý to jsou dva rozdílní lidé, ten Skréta a Škréta. Ale kdopak ví, mně to říkala máti, když jsem se jí jako malá pořád dokola blbě ptala "A proč je to Škrétovka, když je to Skrétovka?"
Meander: On je i na internetu v obou verzích. Kdo ví, jak se vlastně jmenoval
carrom: Myslím, že to byl malíř.
Meander: A nebyl to omyl při pojmenovávání ulice? Po jakém slavném Skrétovi to nazvali?