Chorvatská spisovatelka s českými kořeny Hana Radulićová píše od svých středoškolských let a jejím zvláštním zájmem je období druhé světové války a holokaustu. Ve svém debutu Láska za ostnatým drátem vystavěla příběh na základě skutečného vztahu mezi židovskou dívkou Helenou Citrónovou a esesmanem Franzem 616425f87cc93obrazek.pngWunschem. Ve svém novém románu s názvem Esterčini otcové vycházela ze skutečných událostí lidické tragédie, jeho protagonisté jsou ale tentokrát fiktivní. Kniha totiž nemá ambice být historickým dokumentem o tomto masovém zločinu. Snaží se prostřednictvím příběhu židovské holčičky připomenout osudy všech dětí, které během druhé světové války zůstaly bez rodičů.

Jedna dcera, dva otcové
Děj knihy se točí kolem dívky Charlotte, která vyrůstá v rodině nacistického soudce Wilhelma Lange. Život jí připadá naprosto idylický – až do chvíle, kdy po válce zjistí, že jejím skutečným otcem je muž jménem Josef Goldenberg. Opravdu ji jako malou s falešnými doklady ukryl u cizí rodiny v Lidicích? Jak je ale možné, že ji vychovali němečtí rodiče? Jak Charlotte postupně zjišťuje fakta o svém původu, její svět se otřásá v základech. A dívku zasáhne morální dilema, které si nikdy nedokázala představit.

Po pomstě za atentát na Reinharda Heydricha ze 105 lidických dětí přežilo jen 17, ve většině případů je nacisté vyhodnotili jako vhodné k „arizaci“, a proto byly předány do německých rodin na převýchovu. Právě na základě této skutečnosti se začíná odvíjet Charlottin komplikovaný osud, který potvrzuje jednu starou pravdu: největšími oběťmi války zpravidla bývají děti. Během druhé světové války jich nespočet zůstal bez rodičů, ale navzdory této strašné ztrátě mnohé z nich přežily a až do konce života se musely vyrovnávat s válečnými traumaty. Román Esterčini otcové jim vzdává hold s citem a důstojností.

Přečtěte si malou ukázku z knihy

Gestapák s německým přízvukem vykřikoval jména dětí z Lidic, jen chvílemi se mu povedlo překřičet hluk vyvolaný jeho příchodem do tělocvičny budovy gymnázia v Kladně. Jeho vyvolávání však nedoprovázel žádný pohyb. Matky k sobě křečovitě tiskly své děti, ty starší se jich držely za oblečení. Ve dveřích se objevil další muž. Výstřel z pistole ukončil hluk. „Pojedete na nějakou dobu do pracovního tábora. Ženy vlakem a děti za nimi autobusem, aby to měly pohodlnější. Kdo se postaví na odpor, bude zastřelen!“