Většinu žen samota ničí, zvláště po třicítce. Nemají chlapa, touží po rodině, ale ono to stále nepřichází. Jana je pravým opakem. Svůj single život si užívá plnými doušky a konečně je šťastná.
Jana šla vždy ze vztahu do vztahu. Samota pro ni byla něco nepředstavitelného. Měla před svatbou a plánovali s partnerem rodinu. Vše se během chvilky změnilo. Uvědomila si, že její dosavadní život jí nevyhovuje. Nebála se opustit stereotyp a vydat se do neznáma. „Ani nevím, jak to přišlo, ale najednou to tady bylo. Pocit, kdy vlastně nevíte, co chcete. Jediné, co jsem věděla, že takhle žít nechci,“ říká Jana a pokračuje. „Měla jsem pár měsíců před svatbou. Přípravy byly v plném proudu a já si začala uvědomovat, že tohle nechci. Nechci se vdávat, nechci si brát toho člověka, nechci mít děti, ne teď. STOP! Řekla jsem si a začala jednat.“
Nebála se vzít osud do svých rukou. Zrušila svatbu, zařídila vše potřebné a odjela hodně daleko. „Potřebovala jsem to. Zmizela jsem na dva měsíce na krásný ostrov. Tam jsem si střídavě užívala pocit nádherné svobody a samozřejmě propadala i depresi, co jsem to udělala. Byla jsem jako na houpačce. Něco uvnitř mi ale říkalo, že jsem udělala to nejlepší pro sebe. A o tom to přeci je...“
Nenechte si ujít:
Po návratu Janu nečekalo nic pěkného. Rodina byla naštvaná, neměla kde bydlet, v práci ji s otevřenou náručí také nepřivítali. To ji ovšem nezlomilo. Našla si nové zaměstnání, malý byteček a s blízkými začala vše dávat do pořádku. Je tomu již rok, co se Jana do své nové životní etapy pustila. Ač někdy přemýšlí, jaké by to bylo, kdyby nevyskočila z rozjetého vlaku a je jí úzko, přesto nelituje. „Začátek mého nového života nebyl procházka růžovou zahradou, když se podívám zpětně, stálo to za to! Je mi 34 let, žiju sama a chlapa nějakou dobu ještě nechci. Vždy jsem si myslela, jak jsem spokojená, byl to omyl. Teprve teď jsem konečně šťastná a hodlám si to užívat!“ dodává Jana na závěr.
Čtěte také:
- Svedlo nás dohromady zklamání z předchozích vtahů, říká Kamila
- „Jít s pravdou ven, nebo o sexu s jeho otcem pomlčet?“ neví si rady Ivona
- Alenina volba: René či Rudolf?
Nový komentář
Komentáře
nechápu ji,ale když jí to vyhovuje...
Rikina — #20 Nezavřeli by tě, kluci meli tátu a ten by se snad postaral, ne? Ale rozumím ti - od děí se těžko utíká na opuštěný ostrov... Já byhc tondokázal ani teď, když už jsou děti samostatné a nic mě tu nedrží. Ale jsem srab a zuby nehty se svého zaběhnutého života držím, i když není stoprocentní.
Když mi bylo 34 let, měla jsem dva syny, 13 a 11 let staré. To bych je leda musela na ten krásný ostrov vzít s sebou.
Což by asi nemělo to kouzlo. Nebo je opustit, a pak by mě zavřeli, a potomci skončili v děcáku. 
Takže u mě slečna moc pochopení nenalezne, neb mi připadá poněkud sobecká a rozmazlená. Nicméně je to její život, ať si pro mě za mě dá třeba dvakrát ostrov, ale proč to mám obdivovat? Nebo proč se to sem vůbec psalo? 
Pro mě je tohle nereálné. Děti a manžel jsou pro mě vším. Pokud děti chce, tak aby jednou nebylo pozdě.
Jestliže cítila, že jde směrem, který jí nevyhovuje, je lepší, když to zjistila před svatbou, než kdyby jí to došlo po pěti letech se dvěma dětmi a s manželem. Dle mého se zachovala zodpovědně vůči sobě i ostatním. Jednoduché to asi není, ale to už tak v životě občas bývá.
Motty — #12 Tak slecna mela urcite nejake finance do zacatku a pokud v dnesni dobe umite anglicky neni problem najit v cizine praci. Je to jen o tom chtit.
Ve třicetičtyřech letech jsem již měla děti a opravdu život bez dětí si neumím představit. To asi proto ,že je mám. Dovedu si představit život bez chlapa. Ale jak se říká " ve dvou se to lépe táhne" .
Teď zrovna bych nic neměnila, ale třeba jednou...
bobani — #9 Znám jednu, která prchla na Nový Zéland. Už je tam 5 let. Někoho si tam namluvila a má malou holčičku.
Kde ty dva měsíce na krásném ostrově žila, co tam dělala a z čeho to všechno platila?
Umím si asi představit utýct na poslední chvíli ze vztahu, chápu, že se v člověku může něco zlomit a řekne si, tohle nechci. Ale jen tak odjet do ciziny a strávit tam jen tak dva měsíce, to mi přijde divný. A v práci o tom nevěděli, že jede na tak dlouho pryč? To se nedivím, že ji pak nepřijali s otevřenou náručí.
každý je strůjcem svého štěstí
docela ji chápu . kdo si ale může dovolit zmizet na dva měsíce na krásný ostrov ? to je zase nějaká pohádka
Jelikož nemám moc ráda změny tak bych to nedokázala, ale pokud je slečna šťastná, tak proč ne...
Tohle by měla absolvovat tak v 17 ne? Kdy jindy se utíká od problémů a nechávají se vyhníz z nejhoršího, než se začnou řesit. Chlapec to vyhrál, má možnost najít si normální ženskou..
Každý svého štěstí strůjcem... V anketě mi chybí odpověď "Ano, ale ne ze dne na den!"
já si nedovedu představit, že bych ve 34 byla svobodná a spokojená
, přece jen biologické hodiny tikají a pokud se za 5 let rozhodne, že by chtěla založit rodinu, třeba to už ani nepůjde 
ale takto to vnímám já, protože si nedovedu představit život bez dětí a jsem vděčná za to, že ty svoje mám, třeba Jana děti nechce, v tom případě jen ať si užívá 
každý ať si svůj život užije tak, jak to jemu vyhovuje 
Něco podobného jsem slyšela nedávno od mojí sestry. Minulý rok se chystali na svatbu ,kde se měla vdávat neteř od manžela a ženich si to asi měsíc před svatbou rozmyslel.Prý se nějak zalekl svatby a toho všeho kolem ,ale nerozešli se .Proběhla výměna názorů a dohodli se ,že se zatím brát nebudou.Tak uvidíme .
No a jestli bych já svůj život změnila ze dne na den? Kdybych byla donucena okolnostmi, tak ano. Jinak je kolem mě příliš mnoho lidí, vůči kterým tu zodpovědnost mám, a to nejde jen tak zahodit.