Před nedávnem jsme za pomoci anketních otázek zjišťovali, které ženy se mužům líbí nejvíce podle vlasů. Ve výsledku jsme zjistili, že vlastně všechny, na vlasech jim až tak nezáleží, na čem ale řadě z nich záleží, je postava ženy. Přitom oni sami mají k dokonalosti častokrát také daleko...
Můj dědeček z Moravy říkával: „Ženská má být krev a mlíko.“ Zato druhý dědeček, umělecký bohém, nakreslil rukou pomyslnou čáru a znázornil štíhlou linii. Já jsem tak něco mezi, zřejmě namíchaná od obou babiček, a poté maminek, ale chudák moje kamarádka Jana, ta je krev a mlíko až moc. Přesto si však nezasloužila, aby ji právě kvůli tomu opustil manžel.
Příběh Jany
Pokud někdo přibere tím, že se cpe od rána do večera, budiž, může si za to sám. Pak také může být tlustý, protože je nemocný. Moje kamarádka Jana však přibrala až po porodu. A kila ne a ne dolů, navíc má zřejmě i dědičné indispozice, poněvadž její maminka i babička také nejsou žádná tintítka.
Jana nikdy nebyla nějak hubená, když my vypadaly na základce jako prkna, ona už měla ženské tvary, ale měla je tak akorát. Do svatby i nějaký čas po svatbě. Vdávala se z lásky, dlouho však nemohla mít děti, až teprve hodně po třicítce se jí to konečně podařilo. Během těhotenství však přibrala 20 kilo. Všichni jsme ji utěšovali, neboj se, to dáš dolů. Nedala. I když se pak všemožně snažila, dodržovala správnou životosprávu, cvičila, kila dolů nešla.
Míry 90–60–90, a proč?
Nevím, jestli to dělají všudypřítomné reklamy nebo trend dnešní doby, že žena je krásná, jen když je štíhlá, nicméně manžel Jany tímto trendem ovlivněn byl. A to hodně. Neustále jí předhazoval, jak je tlustá, ať se sebou něco dělá, někdy byl dokonce tak neurvalý, že jí i řekl: „Kdo se má na Tebe dívat?“ Přitom v obličeji je Jana krásná jako panenka, je milá, pohodová, usměvavá, stará se o domácnost, o dítě... copak je to málo?
Podraz od toho nejbližšího
Jednou odpoledne ke mně přišla Jana opět na návštěvu. Jindy veselá holka byla už ve dveřích smutná .
„Manžel od nás odešel.“
„Proč proboha?“
„Prý jsem tlustá.“
„A to byl jediný důvod?“
„Jo, alespoň mi to tak zdůvodnil.“
Manžel Jany si našel nějakou žižlu pižlu o 15 let mladší, prý k sobě potřebuje reprezentativní typ. Holčičku si brává, to ano, otec je vzorný, ale Janu ponížil a urazil. Navíc on sám není bůh ví jaký krasavec a nedávno, když jsem ho viděla, tak jsem si všimla, že už mu také roste břicho. Aby nakonec ta žižla pižla neopustila jeho...
Názor psycholožky MUDr. Vladimíry Svitákové
Bohužel, takové případy se opravdu stávají. Manžel či manželka opustí toho druhého opravdu „jen“ z tak banálního důvodu, jako je ten, že náš protějšek už není proutek jako za mlada. Přitom si však neuvědomí, že nikdo nemládne a častokrát může dopadnout ještě hůř. Co poradit paní Janě? Evidentně je to typ baculky, ale ty jsou pro velkou část mužské populace také přitažlivé! Pro jedno kvítí slunce nesvítí. A i když jejího muže osobně neznám, myslím si, že to byl velký sobec a egoista a také - ten důvod k rozchodu by si vždycky nějaký našel.
Nový komentář
Komentáře
Já mám taky docela problém s váhou. Přítel sice tvrdí, že mu to nevadí, ale určitě bych se mu pak taky líbila víc, když bych měla o pár kilo míň. Už jsem s hubnutím začala. Zaujala mě ketonová dieta https://www.ketofit.cz/ketonova-dieta , tak snad budou brzo vidět výsledky.
Povrchnost sama, bohužel takových je až až
oalison — #47 vadit je jedna věc a rozvod zase jiná, spíš jí měl pomoci, njaké společné aktivity, než tohle. Musel to být sobeček už před tím, jen to na něm nebylo asi tak vidět
no mně první manžel pro změnu vyměnil za babu, která měla o víc jak 20 kilo víc než já
Anai — #37 No vůbec nejíst to asi ne, ale já dokázala třikrát přibrat kolem 25 kilo, děsný. A ani jednou jsem nezměnila svý stravovací návyky a dokonce pokaždý jsem začátky prozvracela. Ale pumpovala jsem vodu, kam se dalo, nohy jako konve, ruce nateklý, nebezpečně mnoho plodové vody..... po porodu jsem se mohla učůrat k smrti.
Anime Otaku — #17 Jo hele tak takových případů znám víc, na veřejnosti se holky cpou salátama, nebo jen diplomaticky uzobávají jídla a jakmile přijdou domů, spráskaj všechno co najdou v lednici. A nebo vynechaj snídani a oběd, jakože hubnou ale pak s klidem zbaští Studentskou pečeť na posezení
A navíc je to zase jen jednostranný pohled a mohlo tam být víc faktorů.
A upřímně nevim, kdyby můj partner přibral opravdu výrazně a nehodlal by s tím nic dělat, tak nevim asi by mi to taky hodně vadilo. Pár kilo navíc neva, ale 20 kilo navíc je už dost, jestli měla třeba 70 a teď má 90 kilo
Je fakt že můj zase remcal když jsem po porodu výrazně zhubla. Ale ne že by se semnou chtěl rozcházet.
Někteří chlapi jsou pichusi. Jestlipak on byl tak suprové postavy
Však ona ho ta o 15 let maldší modelka vyškolí. 
Holky,vy teda řešíte kraviny.Já jsem měla ještě před půl rokem 39 kilo při 160 cm.Málem jsem umřela.Jsem šťastná za každé kilo,které přiberu.Byla jsem totiž hodně nemocná.Takže kašlete na to kolik vážíte a užívejte si života.Navíc,kdybych měla před nemocí nějakou nadváhu,nemusela bych tenkrát skončit na 39 kilech.Takže někdy se ta kila navíc hodí.Navíc většině mužů se vychrtliny nelíbí.
Anai — #37 To je právě to: mně je celkem fuk jestli tomu ty, nebo kdokoliv věří, protože mnozí nevěří tomu, co se jim osobně nestalo. Já si to vyzkoušela
Mně se nestalo, že by manžel odešel po porodu kvůli mému ztloustnutí. Byl to sobec, tak pro něho narozený vetřelec byl vlastně někým, kdo mu ubíral mojí péče pro sebe . Prostě SOBEC,SOBEC,SOBEC! Jako ten v článku
Takové chlapy nesnáším!
Takový případ není první o kterém slyším. Moje kamarádka je krátce po porodu, přibrala taky několik kil, její manžel první co řekl když nám oznamoval že je v porodnici: "Konečně splaskne, kdo se měj na ten chnusnej pupek dívat" No to byla první ohavnost, prvně chtěl pořád dítě, ikdyž měly spoustu času a pak mu vadilo že to jde na ní moc vidět. Další ohavnost byla když jí řekl po návratu domů z porodnice:" Jaktože si pořád tlustá, ty pneumatiky zhodíš doufám dolů"!
Anai — #37 Ja pribrala 18kg pri vysce 157cm. Bylo to jidlem, protoze kdyz jsem nejedla kazde 2hodiny, bylo mi spatne, ne na zvraceni, ale na omdleni. Nezvracela jsem ani jednou a krom hladu mi spatne z niceho nebylo. Z pocatecni vahy 53kg jsem se vyzrala az na 71kg, z porodnice jsem sla o 5kg lehci, myslela jsem ze jim tam necham aspon 10:-(. Ted uz mam kolem 60kg a pritel je nadmiru spokojen, protoze oproti tehotnemu brichu je poporodni mirna pneumaticka vyraznym zlepsenim. Ale 2mesice po porodu asi nemuzu cekat zazraky.
Anai — #37 No tak ja jsem pri obou tehotenstvi naopak necekane zhubla... bylo mi vzdycky celou dobu tak zle, ze se mi zvedal zaludek i z cisty vody nebo krajice suchyho chleba (a to jsem jinak docela labuznik :)). Takze moje deticky se vyzivovaly asi jen z mych tukovych zasob :)... Po porodu jsem mela vzdycky o 10 kg min nez pred zacatkem tehotenstvi. Behem kojeni jsem tu - pro me uzasnou a nevidanou - vahu vzdycky jeste udrzela, i kdyz to uz mi zase vsecko chutnalo
, ale po odstaveni se to pak zase pomalu ale jiste navratilo do starych koleji, telo si vahu zrejme jaksi "pamatuje" a neda si to vzit...
hodne se tu pise, jak to byl jen zastupny duvod , ale taky je asi dulezite jestli skutecne byla nebo nebyla tlusta
, jinak podle me je kazdemu prd po tom, s kym kdo chce nebo nechce zit 
Midsummer — #24 To je divný... já přibrala 20, ale permanentně jsem se cpala vším možným, protože když jsem nejedla, nebylo mi špatně. Dávivý reflex postrádám, takže ač mě bylo špatně, nic ze mě nešlo - normálně jsem se vyžrala, protože jsem to přibrala už do 6. měsíce, pak v 7. to trošku ubylo, protože dítě tlačilo do žaludku a už jsem tolik nepobrala jídla... Nevěřím, že lze příbrat 28 kg a vůbec nejíst.
vladka006 — #34 krasne jsi to napsala, vsecko podepisuju, moc hezky vyjadreno :)... presne tak to vidim uz ted nejakou dobu taky, ale potrebovala jsem holt cas, hodne casu, nez mi to vsecko docvaklo... a pro novou lasku jsem otevrena, tedy doufam, ze opravdu jo... tak snad se objevi a bude to ONO :)... diky...
gira — #33 K tomu času - není lepší čas než přítomnost
. Jestli něco odkládáš, tak neodkládej.
Otevři dveře nové lásce hned.
Třeba si to říkej před spaním. Jsem připravená poznat svůj protějšek, jsem připravená přijmout lásku.
Něco na ten styl si vymysli. Ono to půjde.
gira — #33 Už mám pár stránek, tak možná bych to večír napsala, až mi malá usne :). Jinak až zítra.
Hezky jsi to popsala, ty svoje chyby.
Takhle si to myslela moje mamina už xkrát, že si chlapa udrží tak, že se pro něj rozkrájí. A tomu chlapovi pak bude líto od ní odejít.
Jenže to není žádný dobrodrůžo vědět, že doma máš vše, na co si vzpomeneš. Tak si to dobrodrůžo začne hledat jinde (kamarádi, milenky, hospoda, chlast).
Uznávám náboženství, které se tady v ČR nepraktikuje. Tak odsud vychází i úvahy o životě, kterých se držím. Jestli něco bude nestravitelné, tak mi klidně napiš, pokusím se to líp vysvětlit.
Když uděláš chybu a nepoučíš se, zopakuješ si stejnou situaci.
Proto si troufám tvrdit, že Tě čeká další vztah. Jaký bude, záleží na Tobě.
Vážit si sama sebe. Znát svou cenu. Uvědomit si, kdo jsi, kým jsi, co máš ráda. Tyto otázky si položit v průběhu vztahu. A zodpovědět zcela upřímně další otázky: Neměníš se? Nejsi náhodou kopií Tvého partnera?
Zjistit, zda vztah Ti dává i dostatek prostoru pro sebevyjádření, pro volnost Tvé duše. Když se můžeš věnovat své duši, najdeš v ní skrytá tajemství. Tak stále budeš tajemná pro Tvůj protějšek. Jak bych to řekla správně. Asi takhle: Prostě nebudeš pro něj ženou obnošenou :D, nebudeš okoukaná, protějšek se bude snažit dobýt Tvé tajemství. Ale právě prozrazené tajemství ztratí vše magické. Proto je dobré si vlastní tajemství uchovávat a stále hovořit se svou duší. Meditovat, relaxovat, hledat skryté poklady na dně duše. Tak jako kousky nefritu v kameni. A věř, že až se vydáš na průzkum a najdeš v sobě něco, cos o sobě ještě nevěděla, budeš mít velkou radost, stejnou, jak kdyby si našla ony pomyslné kousky nefritu v docela obyčejném kameni.
Neustále udržovat rovnováhu. Je hezké dávat druhému. Ale když dáváš druhému, dáváš stejným dílem sobě? Když dáváš druhému, sama málo dostáváš, vznikne nerovnováha, která se projeví na Tvé duši. Od nerovnováhy pramení počátky problémů, zejména psychických. Pak už je jen kousíček k partnerským hádkám, rozchodu.
No to je krasa, to jste se vazne nasli... :) No ja jeste porad tak nejak nenasla ten svuj spravnej protejsek, asi jeste neprisel ten pravej cas nebo co ja vim, mozna se jeste musim neco naucit, pochopit... :(
Jinak tos napsala hezky, ze si oba navzajem davate... to je prave ten kamen urazu casto. Ja "davala" vzdycky az moc a tak nejak vlastne ani necekala totez ve stejne mire na oplatku zpet, myslela jsem, ze to je samo o sobe radost, ze pro druhyho rozkrajet a ze si me za to bude vazit... prdlajs, je to presne naopak! nebylo divu, ze to pak slo od desiti k peti, vyvolala jsem v nem zrejme dojem, ze na me se da drivi stipat... az ted po hodne letech a po potrebnem odstupu jsem si to vsechno uvedomila, co jsem delala blbe... a nedavam vinu jemu, clovek vzdycky dostane, o co si koleduje... jak vime :). No treba me jeste neco hezkyho ceka... a propos - copak to mas za tajuplnou knihu?? Tu recenzi urcite napis, uz se tesim ;).