Oproti západní Evropě se připravujeme až o 12 let života prožitého ve zdraví. Pomoci může self-care, říká Lukáš Hradečný ze společnosti Haleon

Co si můžeme pod pojmem self-care představit?
Self-care, v překladu péči o sebe sama, v Haleon vnímáme hlavně jako prevenci. A také jako schopnost stanovit si diagnózu svépomocí a následně se pragmaticky rozhodnut o užívání odpovídajících medikamentů. Říkáme, že je mnohem lepší více se zaměřit na prevenci, než pak řešit problémy a bojovat s chorobou. Jsme přesvědčeni, že je to klíč pro každého z nás k zodpovědnému přístupu k vlastnímu zdraví. Rádi bychom, aby se prevence vážných i méně vážných onemocnění stala součástí každodenního života.

A jak na tom nyní se self-care jsme?
Na základě našeho výzkumu celých osmdesát procent Evropanů, tedy naprostá většina, akceptuje, že mají sami odpovědnost za své zdraví. Chtějí o ně pečovat, ale bohužel si nejsou jisti tím, zda vědí, jak to mají dělat. Obecně bych řekl, že je self-care, tedy péče o vlastní fyzické a psychické zdraví, v evropském zdravotním systému podceňovaná. A to je škoda, protože kdyby bylo povědomí o self-care rozšířenější, přineslo by to s sebou řadu benefitů – včetně těch ekonomických. Evropský zdravotní systém ale funguje tak, že je zaměřen převážně až na řešení problémů, nikoli na předcházení jim. To je potřeba otočit. Zaměřit se na prevenci, což by určitě pomohlo ke společnému cíli, kterým je zdravější život nejen v pokročilejším věku.

Foto: Lukáš Hradečný

Je to s naší péčí o vlastní zdraví vážně tak špatné?
Bohužel ano. Světová zdravotnická organizace říká, že osmdesáti procentům případů srdečních chorob, mrtvic nebo například diabetu, a také čtyřiceti procentům případů onemocnění rakovinou by se dalo předejít, pokud by prevence probíhala, jak má. Na vině je rizikové chování jako kouření, konzumace alkoholu, nezdravé stravování, nedostatek fyzické aktivity a podobně. Naše populace se sice dožívá vyššího věku, ale je otázkou, jak moc si svého stáří budeme moci užívat ve zdraví. V Česku máme oproti západní Evropě u mužů o deset let a u žen o dvanáct let kratší dobu komfortního života bez nemocí ve stáří. To je z mého pohledu alarmující. Tím, že se o naše zdraví nestaráme, jak bychom měli, ubíráme si jednu dekádu, po kterou bychom si mohli užívat života ve zdraví. Proto je důležité, aby se v Česku podařilo více investovat do propagace prevence tak, aby k ní občané přistupovali zodpovědněji. Zatím to v českém zdravotnictví činí necelá tři procenta rozpočtu, což je naprostým zlomkem toho, co je investováno do léčby onemocnění.

Aby se člověk mohl sám o sebe lépe starat, k tomu je potřeba i určité povědomí o prevenci, alespoň základní znalosti ke stanovení diagnózy. Jenže v záplavě ne vždy správných informací je těžké se orientovat.
Řešením je vzdělávání v této oblasti. Mělo by k němu docházet už od základní školy v průběhu standardního vzdělávacího procesu. A pak je třeba klást důraz na vyhledávání relevantních informací. V rámci online prostoru je informací obrovské množství, ale jak říkáte, často jsou zavádějící. Pak je skutečně hodně složité vybrat informace správné, pokud člověk nemá v dané problematice alespoň základní vzdělání. Doporučuji zaměřit se při vyhledávání na fakta podpořená nějakou studií, která pozitivní efekt na zdraví dokládá. Zkrátka strávit hledáním více času.

Platí, že větší zájem o zdraví a prevenci mezi lidmi odstartovala pandemie covidu-19?
Tohle jsme zaznamenali hodně a určitě ne sami. V průběhu pandemie byla jasně vidět větší snaha získat informace i jinak než standardně. Lidé nechodili s drobnými zdravotními problémy k lékaři. Sami začali hledat, jak se o sebe více starat, jak onemocnění předcházet. V období covidu najednou lidé zjistili, že tu existují potravinové doplňky, zajímali se o prevenci. Nejen o léčbu, řešení vzniklého problému. Část lidí u toho zůstala, ale část se jich, bohužel, vrátila do standardního režimu před covidem.

Jako další benefit self-care zmiňujete i řešení problému s nedostatkem lékařů a zdravotních sester.
Ano, to je skutečně problém. Odhaduje se, že v Evropě chybí ve veřejném sektoru přibližně 50 000 lékařů a tento nedostatek se bude v příštích letech zvyšovat. Pokud bychom dokázali podpořit oblast self-care, tak by to nemělo dopad jen v rámci prevence, která by zdravotnímu systému odlehčila v nižším počtu vážně nemocných pacientů. Lékařům by ulehčilo i to, kdyby byl pacient schopen u běžných onemocnění zvládnout diagnózu a léčbu sám. Případně za pomoci farmaceuta, který by dokázal problém pojmenovat a doporučit vhodný produkt. Pak by se lékaři mohli věnovat pacientům se složitějšími problémy. To by měla být jejich hlavní role.

Zmínil jste lékárníky. S čím vším by nám měli být schopni pomoci?
Farmaceuty vnímáme jako ambasadory zdravotní péče. Jde o velmi důvěryhodné vztyčné body mezi pacientem a zdravotním systémem. Navíc i pro Českou republiku platí, že padesát osm procent Evropanů žije v pětiminutové vzdálenosti od lékárny. Tam jim dokáží pomoci se zdravým životním stylem, poradit s odvykáním kouření, hubnutím, ale také umí odpovědět na otázky ohledně běžných zdravotních problémů, s nimiž se setkáváme všichni – například teplotou, rýmou, kašlem, bolestí hlavy…

Spousta farmaceutů kromě nabídky volně prodejných léků dokáže doporučit i potravinové doplňky, které léčbu usnadní nebo působí jako prevence. Ale kvůli tomu, že zdravotnický systém není propojen, to má své limity. Zatím nefunguje tak, že by si i lékárník byl schopen otevřít váš zdravotní list, a na jeho základě se velmi rychle rozhodnout, co vám může předepsat. V některých zemích je role farmaceutů daleko širší, než je tomu u nás. Částečně pokrývají roli lékařů.

Možná se ale najdou i pacienti, kteří budou vnímat propagaci self-care jako určité upírání práva na návštěvu lékaře, byť by šlo jen o lehké onemocnění.
Není to o tom, že bychom návštěvu lékaře pacientům odpírali. Říkáme jen, že když máte správné informace, dokážete si u méně závažných onemocnění stanovit správnou diagnózu a vybrat vhodný lék sami, případně ve spolupráci s farmaceutem. Pak je zbytečné navštěvovat lékaře. Lékař je ale i tak kdykoli k dispozici ke konzultaci pro případ, že se pacient necítí ve svém rozhodnutí jistý. Každý člověk by však měl žít s vědomím, že jeho zdraví a životní styl jsou především jeho zodpovědnost.

Když to tedy shrneme, v čem považujete self-care za přínosnou pro samotného pacienta?
Je tu mnoho benefitů. Prvním je zlepšení kvality života, což si myslím, že je úplně nejdůležitější. Pak je tu prevence chorob, kterým lze předejít, pokud člověk nezanedbává prevenci. A je to i nezávislost na zdravotním systému v případě, že jsem sám schopen určit diagnózu a zvolit léčbu. To znamená i úsporu času, protože nemusíte absolvovat návštěvu u lékaře.

Pokud se s myšlenkou self-care sžiju, předcházím nepříjemnostem v podobě pozdějšího řešení chronických onemocnění, která už nelze vrátit. Příkladem může být i implementace self-care v rámci péče o ústní dutinu. Pokud si člověk čistí zuby minimálně dvakrát denně zubní pastou s obsahem fluoridu, tak se dokáže ochránit před zubními kazy nebo před paradontózou. Tady je krásně vidět, že prevence funguje, pokud lidé mají informace a vědí, jak na to.

Zdroj informací: Lukáš Hradečný, Country Manager společnosti Haleon pro Česko a Slovensko