Dnes už mají 220 tisíc sledujících, a protože chtějí projekt posunout dál, rozhodly se oslovit terapeuta Honzu Vojtka a společně dělají přednášky o vztazích a komunikaci TERAPIE SDÍLENÍM LIVE.  Neradí jim, ale pomáhají jim osvětlit cestu k pochopení vztahů, kde nastává chyba v komunikaci, ale také jak se tomu od srdce zasmát. Přednášky Terapie sdílením LIVE jsou beznadějně vyprodané. Skrze rozhovor však můžete proniknout, alespoň trochu do jejich podstaty.

První přednášku už máte za sebou, jak byste ji zhodnotily?

Ester: Já z toho mám dobrý pocit, který přetrvává.
Josefina: Jo, souhlasím, má to smysl. Bylo tam skvělé publikum, které se okamžitě zapojilo. V té přednášce jsou velmi zajímavé informace A vyžadují, aby diváci poslouchali a soustředili se. V závěru, v části debata, se pak mohou ptát.


Jak taková přednáška probíhá? Je nějaký záznam?

Ester:
 Žádný záznam neděláme, není to na místě. V úvodu lidi nabádáme k tomu, aby si alespoň po dobu přednášky dali takový digitální detox, aby se mohli plně soustředit. Chtěly jsme se potkat s lidmi naživo, říkaly jsme si, že bude fajn, když my i oni ty telefony na chvilku odloží. 

Takže by se dalo říct, že tak nějak by Ester a Josefina vypadala, kdyby byl blackout?

Ester:
(smích)  No asi ano. Musíme tedy uvést na pravou míru, že Honza je ten, který je zvyklý takové přednášky dělat a je odborník. My jsme jenom dvě holky, které otevřely cestu k něčemu, co nás přesahuje, vztahy řešíme, asi jako všichni a zajímají nás věci okolo toho. Mohly bychom si o vztazích s lidmi povídat jen bez projekce a při svíčkách, což by mohlo navozovat docela dobrou atmosféru, nemyslíte?

To ano! A co je tedy na projekci, je důležitá?

Josefina:
 Příspěvky z Instagramu Ester a Josefína, které odkazují k tématům, které zrovna v tu chvíli probíráme, potom tam jsou fotky, které vychází z našich knížek (Terapie sdílením), animace, které dovysvětlují Honzův výklad. Když třeba popisuje bludný kruh, Pygmallion efekt a jiné odborné termíny.


Když mluvíte o bludném kruhu, je to tak, že se vztahové případy pořád opakují? Není to třeba jen deset situací, které se stále motají kolem dokola v různých variantách?

Ester: Asi bych neřekla deset, ale je dost možné, že omezený počet to bude. Těch témat je však mraky.

Spíš jsem to myslela tak, že lidi stále dokola dělají ty samé chyby, a vy jste přišly s něčím, kde jim ty chyby ještě prezentujete. Myslíte si, že tím pomáháte překonat rozchody?

Ester: Tím, že to vynášíme na světlo, se o tom mluví a díky tomu víte, že ostatní lidé prožívají to samé, máte pak šanci se s tím lépe vyrovnat. Terapie sdílením je odborný termín. Můžete to opravdu přirovnat k tomu, když se svěříte kamarádům a uleví se vám. Přednáška Terapie sdílením live vznikla, protože projekt chceme posunout dál, do nějak formy, ve které bude užitečná a bude mít smysl. Neplánovaly jsme to, ale tím, že nám zprávy lidi stále posílají a stále sdílejí příspěvky, tak jsme si řekly, pojďme to pojmout tak, že pozveme odborníka, který tento fenomén zhodnotí a vlastně i nás samotné to zajímalo, jak to tedy se vztahy opravu je.


Myslíte třeba to, jak se posunuly vztahy od té doby, co fungují sociální sítě…

Josefina: No jasně, nebo i seznamování.
Ester: Za dvacet pět let, s nástupem internetu a sociálních sítí, se to hodně změnilo. Ale vztahy se mění samy o sobě. My se trochu obáváme, že mladí lidé kvůli sociálním sítím už ani neumí komunikovat normálně. Komunikují jinak. Co se týká seznamování, já jsem měla svůj první telefon v 16 letech a se svým prvním klukem jsem se seznámila na střední škole. Koukali jsme na sebe, pak jsme se začali bavit a pak jsme si volali na pevnou linku.
Josefina: Vůbec nebyl původní plán, že se naše kolekce triček a následné příspěvky na Instagramu budou stáčet tímto směrem. My jsme začaly šít kabelky pro děti Pipeta.Což se nám hrozně zalíbilo, takže jsme vyšívaly, zdobily, prodávaly na různých designových akcích a bylo to moc fajn. Jednoho dne Ester začala mluvit o takový společný konverzaci, kde její kamarádka napsala zprávu, kterou jí napsal hoch po 4 letech vztahu, a byla to taková notoricky známá věta, které jsme se opravdu ze srdce zasmály a vlastně jsme si díky tomu začaly vyprávět, že některé věty jsou opravdu stereotypní a všichni je známe, přesto je všichni dál používají. Takže jsme vymyslely naši kolekci Manifesto s nápisy Je to mnou. Mám asi divný období, Co je ti? Nic. Nepoznávám se, Já na tom telefonu pracuju, Musím ti něco říct, které předcházely tomu všemu, co se teď děje. 

Vaše kolekce kabelek PEPIETA a šatů “TO A JEN SEN”, na rozdíl od kolekcí triček Manifesto a Manifesto EMET, jsou takové sentimentální, zahalené nostalgií, myslíte si o sobě, že jste taky takové?

Josefina: Určitě, v tomhle jsme se opravdu potkaly. Obě asi trochu v něčem jiném, ale ve výsledku se se slovy jako je sentiment a nostalgie ztotožňujeme.
Ester: U těch kabelek to bylo tak, že na nich byly nějaké naše originální šperky a bylo to hodně o recyklaci. Například, když máte z páru už jen jednu náušnici, oblíbený knoflík z dětství, hodinky po dědečkovi… Starou věc jsme převedly do nové, šperk po babičce nezůstal jen v šuplíku, ale zdobil kabelku a tím se ke každé z kabelek váže příběh. Každá byla originální a ručně šitá. Chtěly jsme udělat něco, co se bude předávat z matky na dceru a dál. A kromě toho ty kabelky voněly, což také úžasně zabíralo na smyly.

Mluvíte ale v minulém čase, takže co je s kabelkami dnes?

Ester: Kabelky se prodaly, aly my jsme nakonec ten projekt uspaly, protože jsme chtěly dělat něco pro dospělé. A taky jsme zjistily, že málokdo chce v Čechách investovat do dětí.

Ceny vašich produktů jsou vyšší a někteří lidé na to nereagují dobře…

Josefina: Jde o to, že jsme přemýšlely, jak to udělat různými variantami. Mohly jsme zvolit levnější materiál nebo nešít tak precizně. My ale preferujeme udržitelnou módu, která je kvalitní.
Ester: Lidi by se měli vzdělávat v tom, jak zatěžují naší planetu, když si kupují oblečení v řetězcích. A také by si měli uvědomit, že koupí oděvů od lokálních designérů oceňují autora, který vše tvořil s láskou.

A kromě triček jste pro dospělé udělaly ještě kolekci šatů/košilek “TO A JEN SEN”. Té se daří jak?

Josefina: Košilky, šaty se prodávají, takže je stále došíváme. Vtipné je, že jsme si na jejich uvedení nechaly ušít pro sebe košilky v černé barvě a ty se lidem líbí úplně nejvíc, takže jsme se je rozhodly prodávat je také. Máme jen dvě velikosti, na vyšší postavu a nižší postavu a do šířky jsou všechny stejné. A jejich cena je 3 500 Kč.


Musím přiznat, že mně se také nejvíce líbily ty černé. Ale zpátky ke vztahům. Sociální sítě ovlivňují generace, nemyslíte si, že Ester a Josefina může způsobovat nějaké konflikty, třeba mezi pohlavím? Například když si lidé svoje zprávy poznají, i když je vše anonymní…

Ester: To je možné, ale možná je to i dobře, protože by se měli ty dva potkat a vyříkat si to. Ale my vůbec nemáme v úmyslu nikomu ubližovat a už vůbec nikoho nesoudíme. Dostáváme jen úryvek z toho všeho a stejně tak ten úryvek čtou lidi na našem Instagramu. Jaký je celý kontext se nikdy nedozvíme. 

Občas jsou tam ale i věci, které jsou roztomilé. Ester a Josefina není o tom, že by šlo jen o zlé rozchodové věty…

Ester: Jo, určitě. Ještě mě napadá, že my v té přednášce mluvíme o tom, že konflikt není chyba. Je to jen taková malá překážka na cestě a my se jí nemáme bát.


Ale musíme mluvit a ne psát…

Ester: Přesně…
Josefina: A když ten konflikt visí ve vzduchu, tak by si lidé měli napsat pouze: Našel jsem zprávu, kterou jsem ti posílal na Ester a Josefině, můžeme se potkat a promluvit si o tom? Potom si říct, komu vlastně co ublížilo a jít dál.


Ideální stav, ale cítím z toho trochu utopii.

Ester: To je individuální…
Josefina: Možná bychom měly dělat minutový video návod. (smích)

Přitom to zní tak jednoduše. My se občas s kamarádkami smějeme tomu, že skoro v každé zprávě se jedna z nás najde, nebo nám něco podobného vyprávěly mamky…

Ester: Jo, to je totiž něco, co nás přesahuje a zároveň všechny spojuje. Protože já se tam taky dokážu najít. Tím, že jsme si už udělaly trochu odstup od těch zpráv, tak už to člověk zase tolik nevnímá, ale když se do útržku ponořím, tak podobnosti vidím hodně. Probíraly jsme třeba téma: Do telefonu se neleze a tečka, každý má právo na své soukromí. Jasně, nám se to líbí, ale já sama mám zkušenost s tím, že jsem do telefonu svému klukovi vlezla a našla jsem tam něco, co se mi nelíbilo a ulevilo se mi! Protože jsem měla intuici a najednou byla potvrzena. Ale problém byl stejně někde jinde.
A uleví se člověku reálně? Když ty věci potom vidí?

Josefina: Někdy je vztah takový napnutý. Člověk cítí, že není úplně v pořádku, a vlastně spíš čeká, že ten druhý udělá první krok. A když se tohle stane, věřím, že úleva přijde.
Ester: Když si vybavím zpětně vztah, o kterém jsem mluvila, protože už je to několik let, tak je možné, že jsem se o problémech bála mluvit. Vše bylo tehdy nevyvážené, a to byl ten největší problém. Hrozně jsem k němu vzhlížela a nechtěla jsem se s ním pohádat. A už vůbec ne rozejít, i když jsem se v tom vztahu necítila dobře.

Znamená to tedy, že Ester a Josefína nepomáhá jen vašim fanouškům, ale i vám?

Josefina: Určitě, my se poslední dobou i díky těm přednáškám díky Honzovi snažíme vzdělávat v tomto tématu. On nám doporučuje knížky, videa...A taky jsem našla spoustu věcí, který dělám v manželství špatně.
Ester: Už Tenkrát, když jsme dělaly kabelky Pepieta, tak  jsme začaly sdílet zprávy, které nám posílaly zákaznice. Vždycky jsme se jich zeptaly, jestli jim to nebude vadit. A ty zprávy byly hezký, autentický a silný, takže jsme se kolikrát i rozbrečely dojetím. Někde na konci ty zprávy pořád jsou, ale už to bude chtít výdrž se k nim dostat.

Někdy si tu nevěru můžeme vlastně samy zapříčinit. Když budeme vyvolávat hysterické scény ze žárlivosti a ztratíme svou tvář, tak může přijít okamžik, kdy si partner začne psát s jinou slečnou, aby našel opět nějakou spřízněnou duši.

Zdroj: Blue Gekko a Instagram @esterajosefina

Josefina: Ano, s tím souhlasím, občas to tak asi může být. Ono je to podobné například s tím, co říká Honza. Jmenuje se to Pygmalion efekt a jde o to, že když nám rodiče budou říkat, že jsme pitomci, tak prostě pitomci budeme. Nebo abych byla více konkrétní, když nám v dětství řeknou, že zpíváme úplně strašně, tak se zřejmě nikdy zpívat nenaučíme.
Ester: Stejně jako je to ve Čtyřech dohodách od Done Miguela Ruize, dohoda “Nehřešte slovem”! Teď nám jedna novinářka z ČT, která s námi dělala rozhovor říkala, že jí kluk při rozchodu řekl: “Jsi hezká, jinak nic.” A to jí pořád dokola zní v hlavě a ovlivňuje jí to v životě.

A vy máte také nějakou větu?
Ester: Já jsem měla větu: “Když ty si měla pořád moc práce.” Já jsem v té době byla matka samoživitelka a ano měla jsem moc práce. Rozešli jsme se sice kvůli jiným věcem, ale já tuhle větu měla v hlavně ještě hodně dlouho. Takže ten strach, který z toho pramení je: zase mám moc práce, takže to opět nevyjde. Ale když si to uvědomíte, že ta věta není problém, tak vystoupíte z bludného kruhu a jste na cestě mít lepší vztah k ostatním i sám k sobě.


Čtěte také:

Reklama