Vzpomněla jsem si totiž na svou velkou lásku - opravdový živý oheň. Vůbec se nedivím pralidem, kteří si ho natolik vážili a chránili, že bylo největším prohřeškem zanedbání stráže u ohně a vyhaslé ohniště. Takový hlídač zaplatil i svým životem, protože na ohni závisel osud celé jeskynní tlupy.

Ale zpátky k současnosti: s ohněm se mi váže jedna velmi příjemná vzpomínka na dovolenou v autocampingu. Měli jsme tehdy chatičku hodně v lese, takže v ní bylo hodně chladno. Sluníčko tam nepřišlo. Napřed jsem byla velice nadšená romantikou, protože naše chatka byla stranou od ostatních, ale přišel večer, my jsme se vrátili z výletu a báli si sundat triko, jakou jsme tam měli zimu - až zuby drkotaly.

Naštěstí tam byl malý bubínek, tak se říkalo kulatým kamínkům. Chata byla ve smrkovém lese. Vyrazili jsme tedy na sběr šišek a malých klacíků, abychom si mohli zatopit. Lidi, to byla nádhera! Nacpali jsme do kamen šišek, co se jich tam jen vešlo, a škrtli zápalkou. Na kamínka jsme postavili kastrol s vodou na mytí (bylo to v dobách, kdy bývaly chatičky bez příslušenství a sprchy byly ve velké společné budově).

V chatě bylo plechové umyvadlo, stolička, voda za chvilinku bublala a my jsme si udělali parádní koupelnu uprostřed pokoje. To blaho, být svlečený, s hřejícími kamínky vedle, všude voněly šišky, krásně to praskalo, za dvířky kamen poskakovaly plamínky - já se nahřívala a protahovala jak kočka a vzpomínala, jak to muselo být kdysi krásné v historických lázních, kde se topilo v mnoha kamnech, sloužící chodili sem tam s nádobami horké vody a lazebníci sypali do koupacích van voňavé přísady... možná by se mi docela líbilo žít v té době a být blíž normálním tělesným požitkům bez tlačítek a pákových baterií.

Připadala jsem si jako hříšná Eva. Byl to dokonalý živočišný zážitek. Oheň je živel a dokáže si podmanit, očarovat, potěšit, živý oheň miluju.

Gerda

Milá Gerdo, já vás chápu. Rodiče mají krb a není nic lepšího než sedět před ním a nahřívat se. To je pak hezká zima. Za okny.:)

Reklama