Člověk je tvor společenský a dlouhodobé osamění nese obvykle velmi těžce. Proto většina z nás napříč věkem i pohlavím touží po náruči a pochopení někoho druhého. Hledáme „dokonalý“ protějšek, a přestože k dokonalosti mívá nakonec náš partner či partnerka často i hodně daleko, snažíme se o harmonické soužití a šťastný život po jeho/jejím boku. Ne vždy se to daří a za případným „neúspěchem“ mohou stát situace, které lze pro partnerský vztah označit jako kritické. Jaké jsou ty nejběžnější a co dělat, aby neměly fatální důsledky?
Foto: Shutterstock
„Před manželstvím mějte oči otevřené, v manželství je následně trochu přimhuřte.“ William Shakespeare |
Narození dítěte
Přestože jde v naprosté většině případů o radostnou událost, může jít zároveň o bolavý zářez do dosud pohodového partnerského soužití. Narození dítěte přináší obrovskou změnu, zejména v případě prvorozeného. Nezkušení rodiče se s novou situací potřebují popasovat každý po svém a naučit se fungovat za nových okolností. Domácnost bývá vzhůru nohama a priority – zejména v případě ženy – se mění. K roli milenky a manželky přibude ještě role matky, která ji zejména v prvních týdnech a měsících obvykle plně pohltí. Partner se pak snadno ocitne na vedlejší koleji, což může nést i velmi těžce. Na krizi je zaděláno a je dobré ji začít řešit hned v počátku.
Zásadní je spolupráce obou partnerů. Žena by si měla být vědoma všech svých „rolí“, muž zase toho, jak náročná je pro jeho partnerku nová situace. Komunikace a pochopení, vzájemná tolerance, ale i snaha neztratit partnerskou intimitu jsou dobrým způsobem, jak případné větší krizi předejít. |
Odchod dítěte
Na opačné straně spektra pak stojí situace, kdy děti odrostou, začínají si žít po svém a od svých rodičů se odstěhují. Nově nastalou situaci obvykle snášejí hůř ženy, které může postihnout tzv. syndrom prázdného hnízda. V domě je najednou nesnesitelné ticho, běžných každodenních činností méně a duševní i emoční prázdnoty více.
Po letech soužití a zavedené rutiny, běžných starostí a každodenně se opakujících témat jde často o další zatěžkávací zkoušku partnerského vztahu. Právě tady se ukáže, jak pevné je pouto mezi partnery, na jakých základech stojí, a zda jej držely pohromadě jen děti. K udržení pohody je třeba najít nová společná témata a aktivity, spatřovat výhody a vyvinout oboustrannou snahu žít zase „jen“ spolu. |
Nevěra
Nevěra ve vztahu nebývá bohužel nijak výjimečná a zdaleka nejde jen o pánskou záležitost. Ať už je nevěrný on nebo ona, velmi záleží také na dalších okolnostech. Jde-li o ojedinělé „uklouznutí“ v jinak harmonickém partnerství, stojí za to nepálit hned mosty a zkusit nabídnout druhou šanci. Pokud ale k nevěře dochází opakovaně, nebude nejspíš se stávajícím partnerstvím něco v pořádku.
Dojde-li ve vztahu k odhalení nevěry, je nutné po vychladnutí vyhrocených emocí, vše s partnerem probrat. Pojmenovat důvody a objasnit situaci, ať je jakkoli bolestná. Navzájem se potom rozhodnout, zda má smysl ve vztahu pokračovat. Přejí-li si partneři udělat za nevěrou tlustou čáru a dát si druhou šanci, je nutné už se nikdy k bolavému místu nevracet a pokusit se obnovit ztracenou důvěru. |
Nemoc či smrt blízkého
Vážná nemoc některého z partnerů bývá jednou z nejtěžších zkoušek. Každý sám prožívá vlastní krizi a vnímá situaci po svém. Namístě je trpělivost, empatie a podpora, stejně jako oboustranná víra v dobrý konec. Ještě náročnější může být vážné onemocnění dítěte. Tady je třeba neutuchající spolupráce obou rodičů, stejná míra zodpovědnosti za péči, nezlomná vytrvalost a samozřejmě vědomí, že naděje existuje do poslední chvíle. Velmi náročnou zkouškou je také smrt blízké osoby. Ať jde o rodiče či jiného příbuzného, je zapotřebí notná dávka trpělivosti a pochopení především ze strany „méně zasaženého“ partnera.
Je-li vážně nemocný jeden z partnerů, jde opět o náročnou zkoušku pevnosti vztahu. Ne každý je schopný unést partnerovu bezmoc a poskytnout mu potřebnou péči, ať už po stránce fyzické nebo psychické. Ze strany nemocného je pak zapotřebí, aby spolupracoval, věřil a snažil se nebýt závislý víc, než je nutné. |
Ztráta práce
Přijde-li jeden z partnerů o práci, jde obvykle o zásah nejenom do rodinného rozpočtu, ale také do psychického stavu „postiženého“. Ztráta sebevědomí, pocit marnosti a neschopnosti se každým dalším dnem (týdnem, měsícem) bez práce mohou prohlubovat a výsledkem bývá nevrlý, nervózní, anebo lítostivý partner, stylizující se do role oběti. Psychické stavy a pochody bývají různé, v každém případě jde o náročné období pro oba.
Výčitky a vztek na partnera rozhodně nejsou namístě, alespoň ne v případě, že nejde o zaběhnutý stav. Naopak podpora a pomoc, pochopení a přesvědčení ve schopnosti a potenciál partnera jsou tím, co mu pomůže s dočasnou ztrátou sebevědomí a víry v sebe sama. |
Čtěte také:
- Češi a orgasmus? U mužů vládne větší (u)spokojenost...
- Chci to jinak, bojím se selhání, už mě nepřitahuješ: Nejčastější problémy v posteli
Zdroje: independent.co.uk, aipc.net.au, verywellmind.com
Nový komentář
Komentáře
Nutně bych potřebovala prokázat manželovi nevěru. Vím, že si někoho bere k nám domů, když já musím být s dcerou vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu pryč.... Přemýšlím o skryté kameře. Víte jak ji kvalitně schovat?
Lidi chtějí být s někým právě proto, aby na všechno byli dva. Aby si mohli vzájemně pomoci, když to bude třeba. Pokud někdo uteče, protože "to nedá", tak to byl špatný výběr a ten člověk za to nestál. Jestli to zůstane mezi dvěma dospělými, fajn, jenže ony to většinou odnesou děti, které si to nevybraly a nemohly ovlivnit. A ten první důvod - narození dítěte - je právě ten důvod, kdy má člověk udělat všechno, i nemožné. Protože kvůli tomu se lidi berou a zakládají rodiny, aby v nich vychovali děti. V bezpečném zázemí. To je priorita před vším ostatním, a nějaké drobné nepohodlí by mělo jít stranou, a oba rodiče by měli myslet především na ty děti, na sebe až v té poslední řadě. A jestli to někdo nedá, tak se neměl ženit/vdát a neměl ty děti mít, protože to snad musí být jasné i retardované osobě, že život po narození dětí asi nebude stejný, jako předtím.