Nevím, Lído, kde je chyba, jestli tvé jídlo není chutné a nebo je tvůj manžel opravdu zmlsaný maminkou. Normálně každá žena svého muže "převede" na svoji kuchyň. Možná je chybou, že tchyně je na dosah a tak se tam chodí namlsat.
Já se vdávala ve dvaceti a hned po svatbě jsme se odstěhovali 500 km od rodičů. Přiznám se, že bych snad připálila i vodu na čaj, ale ihned po svatbě jsem si tvrdě vymínila, že nikdy v životě nechci slyšet, jak co dělala a vařila maminka. Jakmile bych tohle uslyšela, byly by kufry sbaleny s adresou na maminku! S mými prvními knedlíky se dala vytloukat okna, ostatní jídlo taky občas bylo více-méně pochybné, a při jeho konzumaci jsem viděla vyčítavý pohled, ale pokud jsem viděla, že chce konzument něco namítat, tak jsem pohledem i rukou ukázala na dveře. Častým vařením se každé jídlo zlepšovalo, naučila jsem se různé finesy, jak a co, aby vše bylo chutné. Když jsme byli u tchyně na jídle a měla něco dobrého, nikdy jsem se nestyděla a ani jsem nebyla příliš hrdá se jí zeptat, jak to dělá. Dnes překonám nejenom svoji maminku, svoji bývalou tchyni, ale i svoji současnou tchyni, o které její syn (můj nynější manžel) říká, že je vyhlášená kuchařka. Moje nevěsta se mně nestydí zeptat na nějaký recept a já jí ho ráda dám a nekritizuju, jestli něco uvaří jinak. Lído, pošlu recept a radu na cokoli, co budu znát. Neostýchej se a za tchyní klidně dojdi, ať ti řekne, jak co dělá. Ale nevím, jestli ten tvůj za to stojí, když i po létech utíká na jídlo k mamince.

Anina



Situace paní Lídy je podobná situaci všech mladých manželek. U mě to nebylo jinak. Jsem vdaná skoro 10 let a od svatby bydlíme v domku u manželových rodičů. Na komentáře typu "maminka to vaří líp" je nejlepší zeptat se na recept tchyně. Hrdost je k ničemu a rozumné ženy se vždycky domluví. Předpokladem ovšem je, aby tchyně nebyla současně čarodějnice.

Lenka



Lído, jestli se nad Tvým jídlem neošklíbá vaše děcko, proč by měl manžel? Jen jestli se za tím neschovává něco jiného - nedělá to jen tak, aby tě ponižoval a hojil si nějaké komplexy? Buď těch záletů nechá, nebo ať tam chodí pravidelně a v rozpočtu s ním vůbec nepočítej. Moje tchyně je naprosto skvělá kuchařka, manžel je jedináček - a přesto u nás NIKDY nepadlo ani slovo o tom, že by něco dělala líp než já. Když se mi něco nepovede, přejdem to s humorem a namažeme si chleba :-))) Nemůžu říct, že by manžel byl míň zmlsaný než ostatní chlapi, je to o slušnosti a o úctě k mé práci, taky není neomylný. Držím ti palce, snad ho ještě vychováš.

Sandy



Milá Lído, měla jsem podobný problém jako Ty. Můj muž byl 30 let zvyklý na kuchyň své matky a najednou změna. On je od přírody velký kritik a komentáře typu "proč je ten špenát tak rozmixovanej a proč dáváš do rajský cukr, to moje maminka nedělá" (tchýně má cukrovku) byly na denním pořádku. Párkrát jsme se kvůli tomu docela škaredě pohádali, pak jsem mu vysvětlila, že příprava oběda není záležitost několika minut, ale i hodin a že mě mrzí, když je mi potom jedinou odměnou jeho kritika. Jeho komentáře více méně ustaly a teď, když něco prohodí, tak si to neberu tak osobně a řeknu si "jen si remcej, stejně to sníš". Na Tvém místě bych udělala malý pokus, vzala bych si od tchyně nějaký recept, ale aby o tom manžel nevěděl, uvařila bych a čekala na reakci. Pokud by měl i k tomu poznámky, bylo by mi jasné, že problém není ve mně, ale v něm, že je zaujatý proti mému kuchařskému umění. Přeju Ti hodně úspěchů v kuchyni i v životě.

Dana
Reklama