Moje milá redakce, 

 

Posílám dnešní svůj vejšplecht,  a to k tématu Jak jsem se přemohla.

 

Mějte hezký den a hlavně víkend, já ho budu trávit se sedmi ženami-in u nás na chalupě a budeme korálkovat, drátovat, fimovat a vůbec tak všelijak tvořit. Po víkendu čekejte článeček a fotky :) 

 

Pá benynka

Jak jsem se přemohla…

 

Přemáhám se víceméně každý den, alespoň tedy každý den, co jsem a spím doma, a ne u přítele. O bratrovi jsem Vám už jednou psala, jaký je to nevychovanec a sígr. Mimochodem, máme konec září a on už stihl ve škole „vychytat“ třídní důtku a spoustu neomluvených hodin, protože „na ty dílny prostě chodit nebude, protože mistr je debil“.

 

Naposled jsem se přemohla dneska ráno, abych na něj nevletěla do koupelny, kde si asi půl hodiny fénoval vlasy, a nedala mu pár facek. Bylo totiž pět hodin ráno, když poprvé spustil fén na nejvyšší rychlost a probudil mě tím. Nejdřív jsem se držela, že to je v pohodě, že to za pět minut vypne… nevypnul. Přesněji řečeno vypnul, ale jen na pár minut, než pokračoval s fénováním dál. Poté nastalo ticho. Zaradovala jsem se. Bohužel předčasně, hučení se ozvalo opět. A pak ještě třikrát. Že to vím tak přesně? Samozřejmě, vždyť jsem to počítala…

 

Klid nastal až ve čtvrt na sedm, kdy vypadl do školy. Ha ha, jenže to už jsem toho moc naspat nemohla, když jsem v půl sedmý vstávala. No vstávala… Vstala jsem fyzicky z postele, ale jinak jsem vlastně vstala už v těch pět, kdy mě poprvé probudil. Je na zabití, ale přemohla jsem se a opět ho nezabila, pouze jsem zabouchala na dveře od koupelny s nenávistným zasyčením „ticho!“.

 

Zdraví benynka (doufám, že Vás doma nechají pěkně v klídku dospat) :)

 

 

Naše milá benynko, děkujeme a na váš příští příspěvek se těšíme.

 

Dnes si píšeme na téma "Jak jsem se přemohla"

Přemáháte se často? Zvesela, nebo smutna?

 

Napište nám to a třeba vám pošleme dárek

 

redakce@zena-in.cz