Další moc pěkný příspěvek na dnešní téma nám poslala čtenářka s nickem Pálivka. Jak vzpomíná na své první opálení u moře? Co jí řekla maminka, když se vrátila doslova jako černoška?
Dobré ráno, dnes je sice zamračeno, vypadá to, že si sem tam sprchne, ale alespoň není takové vedro.Nejvíce jsem se opálila v bývalé Jugoslávii, kde jsem byla jako mladá holka , poprvé na dovolené u moře, s kamarádkou. Protože jsem pracovala u ČD, na dovolenou jsme jeli vlakem v lehátkovém voze. Všichni účastníci se moc těšili, dovolená byla na 14 dnů v Opatii.
Bylo to nádherné město, kde se konaly v letních měsících folklórní festivaly a naše skupina lidí z bývalého Československa tu byla snad jako jediná. Od té doby už uplynulo téměř 40 let. Byla jsem svobodná, mladá a jen mě šokovala nádherná auta, motorky a obchody plné krásného oblečení, kde bylo možné si zakoupit kabát, kabelku a boty v jedné barvě.
My jsme na tohle nebyli z naší malé zemičky zvyklé. Hotel byl perfektní, bazén venku se slanou vodou uvnitř a ještě moře! A tak jsme se s kamarádkou opalovaly a opalovaly a pořád se nám zdálo, že toho opálení není ještě dost.
Přeci jsme vyjely poprvé k moři a to na nás musí být znát, až se vrátíme domů. Celých 14 dnů sluníčko pálilo hned od rána a my jsme ho jak se patří pořádně využívaly. Přestávky jsme měly jen při odchodu na obvěd a večeři. Měly jsme zaplacenou plnou penzi. No nááádhera.To co bylo stinnou stránkou, tak to byly peníze. Mohla jsem si vyměnit jenom 200 dinárů, byla to velmi směšná částka, za kterou jsem si domů dovezla jenom dřeváky.Protože tento zájezd měl plnou penzi, nebyla vyšší výměna korun možná.Ćas utekl jako voda a nastal čas návratu.
Ale jaké bylo zděšení mé maminky, když jsem se vrátila domů. Vypadala jsem jako černoška, jen mi zářily bílé zuby. Maminka mi pěkně vyhubovala, jak vypadám. A ani já jsem nebyla spokojená se svým opálením. V našem podnebí toho opálení bylo opravdu moc.
Toto opálení mi vydrželo snad tři roky. Ještě po třech letech, když jsem čekala miminko a byla jsem u lékařky, tak se mně ptala, kde jsem se tak pěkně opálila. Byly to pozůstatky z mé dovolené. Příště jsem si již na opalování dávala pozor.
Dnes jsem už v důchodovém věku a opaluji se opatrně a obličej, ten si chráním před sluníčkem nejvíce. Ale přesto jsem si ho minulý týden spálila na chalupě u své kamarádky. Seděla jsem s ní u vínečka v krásné zahrádce, pofukoval vítr a svítilo sluníčko. Bylo to krásné odpoledne, ale večer jsem měla obličej celý červený, opálený a nyní ho mám jako od moře, jen se mi začal loupat nos. Nic moc hezkého, ale co nadělám. Jarní sluníčko je zrádné, jaksi jsem na to zapomněla.
Přeji všem v redakci a čtenářkám krásný dnešní den. Pálivka
Nějak se mi nechce věřit, že vám opálení vydrželo tři roky. To musíte být snědá od přírody
Co tomu říkáte, milé ženy-in? Jak se opalujete vy? Jak dlouho vám opálení vydrží? Děláte něco pro to, aby to bylo co nejdéle? Přiživujete barvu samoopalováky, nebo v soláriu?
Nebo se opalujete špatně a slunci se raději vyhýbáte? Máte se sluncem špatné zkušenosti? Už jste se někdy ošklivě spálila? Máte solární kopřivku, nebo jinou alergii na slunce?
Napište nám na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Lucimo — #7
átéčko — #6 Já ho docel apřitahuju, ale jelikož u moře si buď čtu ve stínu, nebo se potápím se šnorchlem, opálený mívám akorát kousek zadku, kde se opálím když vyplouvám k hladině pro vzduch.
Altamora — #5 Mě taky... a třeba i poslední den pobytu mi místní radí, že bych se měla namazat, jinak se spálím. já totiž sluníčko ODRÁŽÍM!
Po návratu od moře se mě lidé ptají, kdy že tam pojedu.
Ano, jsem snědá od přírody, jako mladá jsem měla černé vlasy, až mě tchán podezříval, že si je barvím.Dříve jsem sluníčko snášela velmi dobře,ale barvu jsem měla po opálení takovou "cikánskou", nebyla to ta bronzová, která se mi moc líbí.Dnes se již sluníčku vyhýbám, pokud jsme u moře, tak tam jdeme vždy ráno po sedmé hodině, v jedenáct zpět a pak až po šestnácté hodině.A úplmně nám to stačí. Ráno je u moře málo lidí a tak se nám tam dobře plave.
Jeden takový exemplář, kterému vydrží opálení sakra dlouho, mám doma. Dcera je po tatínkovi. Můj není kdovíjak snědý, ale stačí mu chvíle na sluníčku a už chytá tu správnou barvu. Když jsme přijeli z chaty před 3 lety, ptali se mě známí, zda je to Rom
Malou si pro změnu prohlížela paní doktorka. Po jedné z procházek měla na nožičkách pruhy (měla cca půl roku, ležela v kočárku, zakrytá bílou plínou). V mezičasech, kdy jsem ji vytahovala kvůli kojení, začala chytat taky barvu. A díky faldíkám na nožkách se opalovala tak nějak pruhovatě
To mi připomnělo, když jsme byly před pár lety koncem září na Ibize, opaluju se celkem dobře, základ jsem měla z Čech a zbytek jsem dorazila tam a když nás odbavovali na letišti, tak mi paní za přepážkou říkala "Negro"
Neopaluji se ,nesnáším přímé slunce,ale opálení od moře mě vydrží také tři roky.