A jaká je řeč čísel? V České republice onemocnění rakovinou asi 350 dětí ročně. Léčba je naštěstí na dobré úrovni a více než 80 % z nich se vyléčí. Jedním z velkých problémů je podle lékařky Lucie Hrdličkové z Kliniky dětské hematologie a onkologie FN Motol skutečnost, že se okolí k vážně nemocným dětem neumí chovat a poskytnout jim dostatečnou podporu bez ostychu a studu.
„Podpora dítěte v průběhu protinádorové léčby je nesmírně důležitá. Děti se ocitají v sociální izolaci, protože musí dodržovat řadu režimových opatření kvůli riziku infekce. Nesmějí chodit do školy, nemohou si vyrazit s větším počtem kamarádů. A tuto sociální izolaci ještě umocňujeme my, naše společnost, neboť se dětí s rakovinou straníme,“ uvádí lékařka Lucie Hrdličková.
Podle ní nemocným dětem nejvíce pomůžeme, když s nimi budeme jednat a mluvit normálně. Zkrátka tak, aby se necítily vyloučené a vyřazené z běžného života. Na druhou stranu je rovněž důležité povídat si s nimi o jejich obavách a nedělat, že nemoc neexistuje.
Den dětské onkologie se od roku 2015 koná i v České republice a ani letošní rok není výjimkou. Jeho pořadatelé se mimo jiné snaží upozornit na varovné příznaky nádorových onemocnění u dětí, vzpomíná se také na malé pacienty, které nemoci podlehly. Letošní ročník má v Česku podtitul Den rekordů a zábavy pro všechny děti.
Varovné příznaky onkologických nemocí u dětí
Akce Den dětské onkologie se koná v sobotu 16. února na Václavském náměstí. Program si můžete přečíst ZDE.
Nový komentář
Komentáře
Ano, toto platí pro onkologicky nemocné pacienty obecně. Společnost je vylučuje celkově a chová se podivně, když vidí nebo se dozví o člověku, co má rakovinu, přitom to je dnes již tak bohužel běžné onemocnění, že by to nikoho nemělo vykolejit. Já říkám, nemoc je třeba respektovat, né jí podléhat. Podpora a pozitivní přístup je naprosto klíčový. Ať se děje co se děje, okolí by mělo dávat takto nemocnému člověku jen tu dobrou energii. A holé hlavy nosí kde kdo, není to věc jen nemocných, takže by se lidi nad šátkem na holé hlavě neměli pozastavovat. Pokud to někdo dělá , je to od něj dost hloupé. Asi, že jsem z doktorské rodiny, tak mi takové věci nepřipadají zvláštní. Navíc o vlasy můžete přijít i stresem.... a chlapů, co mají hlavu jako koleno, je taky dost:)
To platí i pro dospělé, měla jsem rakovinu 2x a když jsem chodila po městě v šátku ( paruku jsem nechtěla), tak na mě někteří čuměli,jako bych měla na hlavě nevím co..