Víte, ono se to hezky teoretizuje.

Různí pseudohumanisté vám budou dokazovat, jak je trest smrti definitivní rozhodnutí s možností omylu. Ano, justiční omyly existují. Ale stále si myslím, že dokud společnost nedokáže uchránit své občany před vraždícími monstry, dokud nebude umět trestat tak, aby se pachatelé cítili trestaní a ne hýčkaní, je skutečně škoda, že se trestu smrti nikdo bát nemusí! Vrah, masový vrah, mučitel obětí, uvažuje úplně jinak, své zvrácené chování sám sobě dokáže omluvit. Sám se udat a léčit nepůjde.

Mně především mrzí to, že pachatel je často spíš mediální hvězdou, zná svá práva - a taky je dokáže vymáhat. Z řečí jejich advokátů se mi tak akorát zvedá žaludek. A co mi vadí nejvíc? Postavení oběti. Když si představím hrůzu, kterou musela prožívat, když si představím utrpení celé rodiny, která musí sledovat, jak zabijáka obhajují vším možným a často pak pro nízký věk nebo údajnou chorobu dostane směšný trest... moc lituju toho, že jsou u nás zákony, které nahrávají především pachatelům.

Oběť je vláčena tiskem, pokud přežije, s plným jménem, fotkami, popisem situací, nikdo se s ní nemaže. Jejich vrahové, kteří litují jedině toho, že je chytli, si hoví za naše peníze v pohodlí. Manželé Stodolovi - je pro ně nějaká omluva? Oni mají právo na život?! Proč oni, když jejich oběti jej neměly? Jsem pro trest smrti, pokud je nenapravitelný vrah nezvratně usvědčen.

Gerda

Děkujeme za zajímavý příspěvek.

redakce@zena-in.cz 

Reklama