ŽENA-IN - On se ujal vařečky, já role strávníka

Dobrý den ženám-in - kuchařkám i labužnicím!

Jako malé mi babička říkala při malém i větším neúspěchu, že všechno zlé je k něčemu dobré. Když jsem po základní škole nastupovala na tehdy hodně žádanou střední hotelovou školu, nebylo to z důvodu mé lásky k vaření, ale proto, že byla v místě mého bydliště.
Rodiče včetně mojí babičky tvrdili, že jíst se bude pořád, tak pokud se na ni dostanu, ať si toho považuji, ale já si vážila spíše jazykových předpokladů, které tato škola mimo jiné ve velké míře nabízela. Kuchyně nebyla mojí parketou ani doma, natož abych vyvařovala jiným. Od malička jsem byla obklopena výbornou kuchyní, neboť máma i babička byly výborné kuchařky i cukrářky. Nikdy nebyla nouze o skvěle připravenou kuchyni, domácí zákusky a dorty.

Školní praxe jsem si snažila vybavovat raději na place než v kuchyni, neboť kontakt s lidmi mi přišel příjemnější než s vařečkou v ruce. A tak jsem i přes počáteční hrůzu, jak všechno ve školní kuchyni přežiji, úspěšně odmaturovala, a o kuchyni nechtěla nikdy víc slyšet. Můj nastávající, s nímž jsem začala už v době studií chodit, byl rovněž z rodiny, kde se vyvařovalo. I on rád nejen jedl, ale i vařil. Byl z vesnice, a tak uměl připravit od zabíjačkové polévky po úžasná kachní játra všechno. Musím se smát pomyšlení, jak si asi mnul ruce, když si představil, s jakou dívčinou chodí. Hotelovka jistá, a láska prochází žaludkem.

Rozčarování přišlo ještě před svatbou. Vařečky se ujal on, a já role strávníka. Tak to šlo mnoho let. Manžel vařil víc než já, a já byla s jeho stravou nadmíru spokojena. Jenom když jsem nemusela do kuchyně. Lhala bych, také jsem občas vařila, ale výjimečně. „Jo, jo, kovářova kobyla chodí bosa," povzdechl si mnohokrát nad hrncem, spokojený, že má teplé jídlo, a mimochodem i šťastnou rodinku.

Po mnoho letech jsem těžce onemocněla a zůstala v invalidním důchodu. A tehdy jsem si vzpomněla na babiččina slova, že i zlé nám může být prospěšné. Chtěla jsem být užitečná, a potěšit ty, co se o mě denně strachují. A tak jsem začala vystřihávat různé recepty, a pustila se do vaření. Každý den je u nás teplé dobré jídlo, koláče či buchty. A když jsou jednou brambory a maso, druhý den je jako příloha palačinka. Vše mám promyšlené, aby se neopakovalo, a hlavně rodině chutnalo. Když jsou významná výročí, s gustem se pustím do náročných gastronomických kousků. To jsou potom opravdová dílka, na nichž pracuji několik dní, i třeba týden.

Chci zdůraznit, že přestože jsem nikdy moc nevařila, nepatřila jsem k těm, co mají ruce levé. V tom vidím také zásadní rozdíl. Manžel třeba vařil, a já na zakázku šila, a potom se šla najíst dobrého jídla. Neseděla jsem u televize.
Z celé kuchyně miluji nejvíce přípravu sladkostí. Ráda si hraji s dorty. Dcera se narodila v červenci, a miluje slunečnice. Tak přece musí dostat dort se slunečnicemi. Má ráda berušky. Upeču medovník s beruškami. Manželovi jsem upekla do práce pro ženskou část osazenstva dort s čarodějnicemi, na níž si posledního dubna pochutnali v u kávičky všichni. Zbývající dorty byly narozeninové pro členy rodiny k různým příležitostem.

Moje kartotéka je rozsáhlejší, ale pro vaše oči i představu si myslím, že stačí i toto. Recept vám dám jenom jeden. Pokud máte šikovné ruce, pusťte se do čehokoliv, a pokud nejste příliš zruční, i ten nejlepší a nejjednodušší recept vám nebude k ničemu. Ušetřete raději peníze za materiál, a svěřte se do rukou odborníků. Nejvíce se vždy rozesměji, když mi někdo řekne: „Prosím tě, jak jsi dělala ty slunečnice, a co jsi do nich dala. Já je také udělám." Nejdřív jsem zapojila myslivnu, jestli jsem schopna něco takového vytvořit. Potom jsem přemýšlela technicky, jak určitou věc provedu, a potom se pustila dle svého mínění do práce. Nejsou ani nejhezčí, ani nejkrásnější. Ale nechala jsem v nich kus sebe pro někoho, koho miluji. Je to jako s obrazem. Může se vám líbit jakkoliv, a nikdy ho nenamalujete stejně. A také proč? Nikdy byste nevystihli to, co tím chtěl malíř říct.

Krásný den všem přeje Ema K.