Jsme rádi, že nám napsala čtenářka, která se svěřila, že by nic neměnila a ve svém věku je se sebou spokojená. Zdravíme vás Mirsimun!
Myslím, že na dnešní den bylo zvoleno výtečné téma, jelikož my ženy(a i můj muž) svůj věk řešíme neustále.
Bude mi 54 let a vždycky jsem si od 30 let říkala, že už jsem stará. V 35 jsem měla strach ze čtyřicítky, ve čtyřiceti jsem panikařila co bude dál a dnes jsem naprosto klidná. Po padesátce, nevím jak ostatní, se člověk jakoby uklidní a svůj věk, pokud nejste ředitelka firmy, modelka nebo herečka, moc neřešíte. Když mi bylo 50, udělala jsem oslavu pro celou rodinu a kamarády a moc jsme si to užili.
Řádila jsem jako za mlada a jediné, co jsem komu záviděla byla má hubená třicetiletá neteř, která se cpala vším možným hlavanehlava a nepřibere ani deko. Toto je tedy jediná věc,co závidím mladým lidem. Jejich hubenost a hlavně to, že můžou jíst cokoli a kdykoli a nepřiberou ani ň.
Popravdě řečeno, omládnout bych teď nechtěla, a to proto, že jsem nyní velmi spokojená. Jak ve vztahu s manželem, tak v zaměstnání, máme dvě dospělé dcery a jsme zdraví. To mi k úplnému štěstí stačí a nechci nic pokoušet.
Dbám o své tělo i pleť. Pravidelně navštěvuji kadeřnici, kosmetičku a chodím na cvičení. Abych byla trochu IN, dcery mi k Ježíšku zaplatily lekce angličtiny, tak se i vzdělávám a hrozně ráda cestuji.
To, že jsem starší, má velkou výhodu v tom, že máme čas s mužem sami pro sebe a sami na sebe. Věnujeme se svým koníčkům a rádi cestujeme. Moje narozeniny se rychle blíží, 16. dubna dělám vždy menší party na naší zahradě pro rodinu a krásně si to užijeme. Nakoupíme pivo a maso, klobásky a koláčky, které máme rádi a já mám na své narozeniny vždy dobrou náladu, protože přeci dostanu dárečky, tak kdo by se mračil,ne?
Když mi bylo NÁCT, mám jednu celoživotní krásnou vzpomínku. Slavila jsem u nás na zábavě 17. narozeniny s partou a přisedl k nám bratrancův spolužák. On,jako jediný gentleman mě vyzval k tanci. když mám prý narozeniny a tak jsme protančili celý večer. No a dnes jsme 30 let manželé a je nám spolu stále krásně.
Mirsimun
Pozn. text nebyl redakčně upraven
Téma zítřejšího dne: Slavíte ráda narozeniny?
- Přála byste si o pár let omládnout?
- Jak vzpomínáte na to, když vám bylo náct?
- Jakou míváte v den svých narozenin náladu?
- Platí u vás: čím starší, tím lepší?
- Jak a s kým slavíte své narozeniny?
- Dělá vám vrásky váš věk?
- Jak prožíváte své narozeniny?
Napište mi, co vás k tématu napadne, budu se moc těšit. Jedna z vás tentokrát získá kosmetiku Yves Rocher.
Pište jako vždy na adresu redakce@zena-in.cz do dnešních 14.30 hodin, heslo je NAROZENINY.
Nový komentář
Komentáře
gerda — #27 jsem napsala pěknou blbinu, "bez něj mi to taky nejde" - patří tam BEZ TOHO (čili zamilování se)
Pentlička — #6 Tak teď jsi mě fakt "dojala".....čekat na smrt....a z ničeho se neradovat,panebože,co je to za blbost? A to s tebou udělal jeden mužský,jo? Vím,žes to neměla jednoduché (ale kdo má?
),občas je to znát z tvých příspěvků,ale tohle je fakt silný kafe.Samečka (7) a Gerda (8) ti to napsaly dobře.Vzpamatuj se,život je krásnej a vždycky je na co se těšit!
gerda — #27 Já nemyslím jen sprosté a primitivní koentáře jako třeba na novinkách. Vlastně jsem začala chodit na internet v době po rozchodu a začalo mě zajímat, co si vlastně muži myslí. Do té doby jsem žila v iluzi, že máme myšlení podobné, ale pak jsem zjistila,že tomu tak vůlbec není. Muži jsou opravdu z Marsu a ženy z Venuše a já jsem nějak venušáčtější nebo co, mně ti chlapi vadí.
S tím sexem mám problém od cca 40ti, kdy jsem začala brát antidepresiva. Ztratila jsem libido a i když jsem nějakou dobu předstírala, tak nakonec byl se vším konec. Teď jsem ráda, že se mnou žádné touhy necloumají, takže nemusím žádné chlapy nahánět. Díkybohu!
Pentlička — #26 neblázni, to, co píšou chlapi na anonymních diskusích (nakonec - stejně nevíš, jestli to nepíše ženská), nemůžeš brát jako evangelium!! Lidi si děsně vymýšlejí, takže to ber s velkou rezervou. Tady na ženě si myslím, že kdo sem dlouho chodí, tak pozná pár lidí, kterým se dá i věřit že nic nepředstírají... Na sex bych musela být asi mladší a děsně zamilovaná, bez něj mi to taky nejde.
Navíc už jsem v seniorském věku a jsem moc ráda, že se mnou vášně necloumají. Protože pokud se na sexu stane člověk nezdravě závislým (proboha, tím nemyslím Rikinu!!!!), má to dost blbý a stane se štvancem.
Rikina — #25 Jo, znám spoustu žen jako jsi ty. Chlapi je baví, mají rady sex. Já ne. mně byli chlapi odjakživa spíš protivní. Nerada jsem se s nimi seznamovala, neumím flirtovat, nebaví mě to, připadá mi to trapný. Bavit se s muži mě baví jen, když se něco zajímavého dozvím, ale to platí i u ženských. Já jsem nikdy žádného muže, kromě toho mého jediného ani nijak zvláš´t nepoznala, protože se jich spíš bojím. Dělá se mi zle, když čtu třeba jejich reakce v diskusích na netu. Jsou strašně vulgární, primitivní, sobečtí, neschopní citu.
Bohužel neznám žádnou ženu, jako jsem já. po rozvodu jsem si chtěla najít nějakou kamarádku, která taky nemá muže, nemá vnoučata, která má každý víkend čas. Kdepak, nenašla jsem. Všechny chtěly honit chlapy.
No, tak jsem aspoň něco extra. Vždycky jsem měla velice nízké sebevědomí a te´d si můžu říkat, že taková žen jako jsem já, na světeě není
Pentlička — #23 a při tom všem máš jistotu, že tě žádný chlap nepodrazí. To taky není špatný.
gerda — #22 Však jo, gerdo. Dělám vše, co mě baví. Necítím se jak řeholnice, jen proto, že nemám chlapa. Čtení a turistika jsou moje záliby již od dětství a provozuju je pořád, před manželstvím, v manželství i po manželství. jen jsem si myslela, že s mým ex budeme víc chodit po přírodě a cestovat, protože bychom na to měli peníze, on má moc dobrý plat a byt i všechno bychom už měli splacené, tak jsem si představovala, jak si spolu budeme užívat. Teď na to nemám, abych se rozjela do Alp na horské túry nebo do Japonska. S ním bychom na to měli. Takže místo do Alp a s mým mužem jedu na Vysočinu s kamarádkou a místo do Japonska, do Chorvatska. Ale i tak si to užívám, jak jen to jde.
Pentlička — #21 Holka, pochopilas to nesprávně. Tyhle stránky jsou přece na to, aby se člověk vypovídal a ulevil své duši. Ostřejší reakce jsou tu spíš kvůli tomu, že si o tebe dělám/e starosti a možná nešikovně a drsně, ale přece jen se snažím/e vytáhnout tě do života.
Takhle ho marnit...jasně, můžeš klidně sedět doma i kafe, listovat v knížkách, pouštět si desky, ale jen když to bude tvoje volba, záliba na ne vězení, že už nic jiného nezbývá! Roky utíkají a žiješ jako řeholnice (aspoň z příspěvků to tak vyplývá). Ani v práci se nerozptýlíš?
To, že jezdíš s kamarádkama dokazuje, že jsi schopna zábavy, tak nebuď škarohlíd, nezahazuj šance raduj se trochu. Pokud ti slouží zdraví. Až nebude, teprve pochopíš, co radím
.
paníliška — #18 Můj ex byl totiž jediný muž, kterého jsem kdy měla. Tak mě prostě poznamenal dokonale, byl moje první láska a byli jsme spolu 27 let. Níikdy ho nepřestanu milovat. Ani nechci. Nemám zájem o jiné muže. Mně se nikdy žádní kluci nelíbili, ani herci nebo zpěváci. Bála jsem se, že zůstanu celý život sama, že nebudu mít děti. Pak v 19ti jsem poznala mého ex a zamilovala se do něj. Žila jsem moc krásný život a nebýt mojí deprese, tak ho žiju stále. Chtěla jsem s mým ex zestárnout, těšila jsem se, až děti vyletí z hnízda, jak si budeme krásně žít.
Jinak žiju normálně. Nemám moc peněz, což mi vadí, protože nemůžu cestovat, jak bych chtěla a nemám moc s kým. Kamarádky jsou všecky vdané nebo aspoň mají přítele, takže se mi nemohou věnovat tak, jak bych potřebovala. Ale občas se vídáme, teď jsem byla s kamarádkou tři dny u ní na chatě a moc jsme si to užily. Chodím na procházky, plavat, hodně čtu, koukám na TV. Žiju tak, jak to jde, bohužel jinak, než jsem si myslela, že budu. Občas se tu o svém ex zmíním, asi je to otravné, tak se omlouvám všem, komu to vadí.
paníliška — #18 ex se musí nadýmat, protože takhle poznamenat ženu, aby kvůli němu rezignovala na život, to je teda veledílo!
Rikina — #14
Pentlička — #6 O Tvém ex už tady čtu průběžně pár let. Nechtěla by ses konečně přestat litovat, na svého ex už konečně zapomenout a začít normálně žít?
Rikina — #13 hlavně dobrý boty. A moc se těším na článek s fotkama.
Mně bude letos 65 a manželovi 70, jsme už pár let v důchodu a opravdu jsme spokojení, konečně se můžeme věnovat každý svým koníčkům, děti se o sebe postaraly samy, zdraví slouží, tak co si přát víc. Úplně stačí, když ráno svítí sluníčko a rozkvétá zahrada.
Pentlička — #6 Chápu Vás. Mám podobná přání (zdraví a nebýt na obtíž). Také mám cestovatelské sny. Přeji Vám, ať je lépe.
glady — #12
teze, že by zrovna jarní soutěž na ž-in měla být důvodem k jásavému nadšení, to mě málem shodilo ze židle 
gerda — #11 Noo, 80 km na kole?
Hezký, ale jsem si skoro jistá, že na Mont Blanc se na kole obvykle nejede... a taky je o hodně menší, než ty kopce v Nepálu. 
Hele, ono to nějak dopadne, a kdyby něco, tak nahoru nepoletím, a dole mě najdou a seberou. 
Pentlička — #6 Pentličko, musím tě vážně pokárat za pesimistické nálady
vždyť je před námi jarní soutěž na ŽENĚ-IN...tak smutky za hlavu a d o t o h o
Rikina — #10 jéééé
A trénuješ aspoň na tu túru? Nechci strašit, ale když jela kamarádka do Nepálu, tak předtím dost trápila tělo (ona je vůbec sportovec). 80 km na kole, to byla jen taková brnkačka
Mně by teď ke zničení stačilo lézt na Praděd