Tato pozoruhodná žena přišla na svět v malém městečku na jihovýchodě Francie v roce 1748 jako Marie Gouze. Jméno Olympe de Gouges, pod nímž vešla do dějin, začala používat později. Její matka byla ženou řezníka, ale ten nebyl Mariiným otcem. V sedmnácti letech byla Marie provdána za staršího muže, kterého vůbec nemilovala. Manželství, naštěstí pro ni, netrvalo dlouho. Její muž brzy zemřel a Marie se i s malým synkem Pierrem přestěhovala do Paříže. Tehdy si změnila jméno na Olympe de Gouges a začala psát sociálně angažované eseje, manifesty, romány, a především divadelní hry. Do roku 1789 jich napsala kolem třiceti, mnohé se ale dostaly na jeviště až po revoluci.

Olympe de Gouges
Foto: Alexander Kucharsky, Public domain, via Wikimedia Commons
Divadlo bylo tehdy privilegovaným médiem, i když bylo pod přísnou kontrolou těch, co byli u moci. Olympe založila vlastní kočovné divadlo, s nímž vystupovala i jako herečka v Paříži i v jeho okolí a kde byla uvedena asi polovina jejích, spíše průměrných her. Jejím rodným jazykem byla okcitánština, jazyk používaný v jižní Francii. Francouzský pravopis proto dokonale neovládala, takže se literární historikové domnívají, že své divadelní hry nejspíš diktovala.
Začala se také angažovat v otázce lidských, zejména ženských práv, v té době revolučních, jako právo na rozvod či právo na sexuální vztahy mimo manželství včetně práv pro děti narozené z neformálních vztahů. Otevřeně bojovala i proti dvojí měšťácké morálce. Nikdy se už neprovdala, i když neměla o ctitele nouzi. I když je mnohdy dnes označována jako první francouzská feministka, není to úplně přesné označení, tento termín se začal používat až mnohem později.

Tato alegorie zobrazuje Ludvíka XVI. v plné korunovační parádě, jak sedí na voze taženém kohoutem a ovcí, zatímco mladá žena (pravděpodobně sama Olympe de Gouges) předává brožuru Marii Antoinettě. Paříž, BNF, 1789.
Foto: After Claude Louis Desrais, Public domain, via Wikimedia Commons
Podle některých portrétů to byla opravdu krásná žena. Velkou francouzskou revoluci přivítala. Brzy ale byla jejím průběhem zklamána. Patřila do skupiny umírněnějších girondistů, byla proti násilí a žádala potrestat tzv. zářijové masakry, kdy bylo jen v Paříži krutě povražděno asi 1300 vězňů, a to nejen odpůrců revoluce. Nesouhlasila ani s popravou krále Ludvíka XVI. Popravit sesazeného krále považovala za zbytečné. Navíc odmítala trest smrti.
Otevřeně se postavila proti radikálnímu Robespierrovi, Maratovi a jakobínskému teroru. I když jejím hlavním tématem byla nadřazenost mužů a nerovnost pohlaví, stále ostřeji také kritizovala tehdejší politickou garnituru. To se jí stalo osudným. Byla zatčena a v listopadu 1793, několik dní po popravě královny Marie Antoinetty, gilotinována…
Zdroj info: Lynn Santa Lucia: Ženy, co změnily svět, 2011


Nový komentář
Komentáře
Smutný konec této statečné spisovatelky, dramatičky, která bojovala za práva žen.
Děkuji za článek.
Děkuji za čtvrteční článek.
Robesprierre udělal zásadní chybu, když nechal volit všechny. Mohl předpokládat, že většina lidí jsou idioti a tak i rozhodnutí většiny budou pochopitelně vždy idiotická. Zaplatil za to vlatní hlavou a tahle paní by v té době stejně nejspíš skončila pod gilotinou, ať by stranila komu chtěla a hlásala cokoli, tehdy už bylo pro všechny pozdě ptát se kdo je kdo.:D
Každopádně tato chyba demokracie jaksi zůstala, přitom původní demokracie nebyla pro plebejce...dnes by to vyřešily nějaké testy, stejě jako právo mít a vychovávat děti by měli mít jen vyvolení, aby se nemnožily hlavně ty nepříliš chytré skupiny.
Zajímavé a smutné čtení.
Příběhy dávných dob, má pro ženy vždy smutný knec.
Děkuju