Když vám rakovina vezme oba rodiče, začnete asi o životě uvažovat úplně jinak. Jak tuto ztrátu nesla známá sportovkyně Olga Šípková a její sourozenci.

Náš seriál o rakovině, který jsme několik posledních měsíců připravovali s nadací Rakovina věc veřejná, se blíží ke svému závěru.

Přečtěte si, jak s rakovinou bojovali rodiče Olgy Šípkové...

Olga Šípková vzpomíná na největší křivdu v životě

Nemoc zvaná rakovina nám vzala oba rodiče. Jsme tři sourozenci, věkově i citově velmi blízcí. Mám starší sestru Hanku (42 let) a mladšího bratra Vratislava (39 let). Rodiče nám umřeli brzo, v době, kdy jsme jim chtěli plnými doušky vracet to, co do nás vložili v dětství. A že toho bylo hodně! Překrásné období našeho života - dětství bylo naplno spjato s báječnými lidmi, mámou a tátou...

Je to největší křivda v mém životě a bohužel se s tím nikdy nesrovnám. Při vzpomínkách mám velký knedlík v krku a slzy na tvářích. Tak jako v této chvíli...

olga

Maminka umřela v 52 letech, roku 1996. První diagnóza byl nádor prsu. Dva roky bojovala. Podstoupila amputaci prsu a mnoho chemoterapií. Připravoval se velký zákrok, výměna kostní dřeně. Celou dobu byla naprosto skvělá, zdálo se, že i v pohodě. Když byla v nemocnici, každý den jsme se u ní střídali. Přišla o vlasy, nosila paruku a dělala si z toho velkou legraci. Dokonce jednou na výletě v přírodě jí zůstala viset na keři, vidím to jako dnes, to jsme se nasmáli... Bohužel celou dobu v jejím těle vše pokračovalo dál tím špatným směrem. Měla metastáze. Když se schylovalo k velkému zákroku, kde byla aspoň malá naděje, rakovina jí napadla plíce a maminka se jednoho ráno už neprobudila. Nikdy nezapomenu na tátův ranní telefon: „Olinko, umřela nám maminka.“ Měly jsme spolu velké plány. V 50 letech se osmělila a začala podle mě cvičit. Strašně se jí to jako bývalé gymnastce líbilo. Chtěla jsem ji s sebou brát na všechny cesty, žila mými úspěchy a byla moc pyšná. Mého titulu Mistryně světa a mé dcery Adélky se už ale bohužel nedožila...

Tatínek byl stejně báječný člověk. Pedagog nejoblíbenější mezi studenty. Já jsem šla v jeho šlépějích. Umřel v 59 letech v roce 2002. Maminku přežil pouze o 6 let. Byl velký sportovec, každý den cvičil, běhal. Diagnóza zněla rakovina mozku v tom nejhorším stádiu, 2-3 měsíce života. Z ničeho nic. To byla rána. Podstoupil náročnou operaci mozku, po které se mu vlila síla do žil a velmi bojoval. Dokonce se seznámil s novou přítelkyní, v rámci možností vedl aktivní život a připravoval Sokolský slet. Na jaře 2002 jsme s ním každý den po dobu 2 měsíců jezdili na ozařování. V létě trávil hezké chvíle na chatě. Podstoupil ještě jednu operaci, prodlužoval si život, jak jen to bylo možné, a my všichni jsme stále doufali, že se stane zázrak. Nechtěli jsme věřit tomu, že ztratíme i tátu... V listopadu ulehl, bojoval s inkontinencí, ztrátou mobility, byli jsme s ním ve dne v noci, povídali, vzpomínali, smáli se, plánovali Vánoce. Týden před Štědrým dnem naposledy vydechl.

Abych byla upřímná, ani trošku se mi do tohoto projektu nechtělo. Jitřit stále bolavé rány a vzpomínat na to, co by člověk nejraději úplně vytěsnil ze svého života. Ale pak mi došlo, že tohle vše je vlastně pomoc a podpora, která vede k boji s touto zákeřnou nemocí, k prevenci a k uvědomění si hodnot života.

Proto tady teď sedím, píšu a křičím do celého světa. Prevence, zdravý životní styl, pohyb a ještě si u toho všeho najít trochu času pomáhat těm, které to štěstí v podobě zdraví opustilo.

Olga Šípková

POŠLI PŘÍBĚH - CENA NADI URBÁNKOVÉ

Sdružení Rakovina věc veřejná založilo projekt „Pošli příběh - Cena Nadi Urbánkové“, na kterém spolupracuje s magazínem Žena-in.cz. Projekt je určen všem lidem, kteří přišli jakýmkoli způsobem do kontaktu s rakovinou.

S nejzajímavějšími příběhy se setkáváte také na stránkách magazínu ŽENA-IN.cz.

Čtěte také...

Reklama