Čerstvé bylinky jsou stále populárnější a odborníci si mnou ruce. Lidé jimi totiž často nahrazují dosud používané koření a jejich jídelníček se i díky tomu mění na zdravější.

Bylinky používáme při přípravě až nakonec, aby se vařením nezničilo jejich aroma a chuť. Co ale dělat, když na vaření není čas a přesto si chceme na čerstvých bylinkách pochutnat? Naprosto nejjednodušší recept zní: posypejte si nadrobno nasekanými bylinkami chutně a zdravě namazané pečivo nebo chléb, na nichž chuť bylinek vynikne nejlépe. Každému se přitom nejspíš vybaví tradiční pažitka či petrželka, ale lze použít i jiné, třeba kerblík, řeřichu či estragon.

Například estragon vynikne nejlépe na chlebu s vejcem uvařeným natvrdo a s ředkvičkami, zatímco kerblík je ideální v kombinaci s rostlinným tukem a tvarůžkem. Hladká petrželka je výborná s čerstvými rajčaty a kapkou lehké jogurtové omáčky, řeřicha zase nesmírně chutná na chlebu s míchanými vejci.

Z bylinek lze připravit také výborné bylinkové pomazánky, které jsou jednoduché na přípravu a nabízejí vhodný způsob, jak ozvláštnit sladké i pikantní pokrmy. Použít na ně můžeme prakticky jakoukoliv bylinku, kterou nadrobno nasekáme a vmícháme ji do rostlinného tuku  - preferujeme ze zdravotních důvodů před máslem, ale nedosolujeme. Z tuku pak vytvoříme váleček, který zabalíme nejlépe do pergamenového papíru a dáme na 24 hodin odležet do chladničky. Způsobů využití je velice mnoho – mátová pomazánka se kupříkladu hodí k přípravě palačinek, tukem obohaceným listy koriandru a stroužky česneku můžeme potřít pstruha před grilováním. Koprová pomazánka je ideální s lososem, šalvějová je výborná na grilování vepřových kotlet. 

Bylinky mají za sebou dlouhou historii. Používaly se již v pradávných dobách k léčebným a kulinářským účelům. Staří Číňané například využívali bylinky již před pěti tisíci lety, a to jako léčivky i jako koření. Egyptské papyry staré 3 500 let zmiňují řadu bylin využívaných v kosmetice, při balzamování, ale také a především v kuchyni. Stejně staré jsou zmínky o rostlinách pro kořenění pokrmů, léčení i magické účinky v indické Ajurvédě.

Na Západě má používání bylin o něco mladší tradici. Používání máty, šalvěje, saturejky, kopru, petržele, tymiánu, estragonu a dalších druhů popisuje římská kuchařka „De re canquinaria“ z 1. st. n. l. V Evropě se pěstování bylin nejvíce rozšířilo v 9. století, kdy Arabové omezili vývoz vzácného koření a Karel Veliký proto nařídil pěstovat tyto užitečné rostliny v klášterních zahradách. Středověká kuchyně střední Evropy již využívala zelené bylinky v hojné míře, zejména libeček, petrželku, kerblík, mátu, meduňku, rozmarýnu, tymián, oregáno a saturejku. Jejich obliba vydržela až do novověku, kdy např. M. D. Rettigové ve své kuchařce doporučovala časté používání petrželky, pažitky, kopru, kerblíku i saturejky.

Postupně však zájem o bylinky ustupoval s tím, jak klesaly ceny orientálního koření. Na chuť čerstvým bylinkám přicházejí Češi opět až v posledních letech, kdy se trendem moderní výživy po celém světě stává zelené koření, doporučované i odborníky. Spotřeba čerstvých bylinek tak roste úměrně s novými poznatky o jejich pozitivním působení na organismus a s celkovou změnou stravovacích návyků v Česku.

Jaké bylinky si můžete dopřát?

S přílivem zahraničních kuchyní – zejména italské – je bezpochyby nejvyhledávanější bylinkou u nás bazalka. Bazalka se pěstuje v mnoha druzích a kultivarech – tou pravou italskou je však odrůda genovese, keříčková bazalka je zase velmi dekorativní. Pokud se ji rozhodnete pěstovat doma nebo na zahrádce, určitě oceníte její schopnost odpuzovat hmyz.

Také máta je v současnosti velmi používaná, hlavně v ovocných a zeleninových salátech, na zpestření nejrůznějších pudinků, dortů a jiných sladkých pokrmů, v letních nápojích
a koktejlech – především mojitu. Méně známé je použití k přípravě jehněčího a vepřového masa, ryb a plodů moře. Skvělé chuti docílíme, když čerstvou mátu použijeme namísto kopru do řecké omáčky tzatziky. V lidovém léčitelství je máta využívána k podpoře trávení, nejlépe ve formě mátového čaje z čerstvých lístků.

Dalším trendem mezi bylinkami se u nás postupně stává koriandr, ve světě hojně používaný. V mexické kuchyni je součástí mnoha druhů salsy a oblíbeného quacamole; pravou thajskou a indickou kuchyni si bez čerstvého koriandru snad ani nelze představit. Naopak neprávem opomíjenou bylinkou je v dnešní době saturejka, snad pro svoji nevelkou dekorativnost. Co však saturejce chybí na kráse, to bezezbytku dožene svou neopakovatelnou pikantní chutí. Z toho důvodu je nedílnou součástí balkánské kuchyně.

Mezi další méně používané bylinky (nezaslouženě) patří oregáno a majoránka. Tyto bylinky jsou až notoricky známé v sušené podobě, ovšem v čerstvém stavu je jejich použití jen minimální. Čerstvé oregáno přitom můžeme používat do různých salátů, zvláště v kombinaci s rajčaty a paprikami. Vynikající chuti docílíme při přípravě pizzy, kterou posypeme lístky oregana. Také čerstvá majoránka nás překvapí svou jemnou chutí, která se skvěle doplňuje s chutí česneku. Hodí se nasekaná zvláště do hotových polévek a omáček, báječně s ní dochutíme rýži, brambory i luštěninové pokrmy.