Foto: Shutterstock
„Manžel je typ člověka, který prostě neumí říct ne. Když ho někdo poprosí o pomoc, udělá pro něj první poslední. Dřív mi to přišlo krásné, dneska mám pocit, že toho skoro všichni v jeho okolí jen zneužívají,“ říká Lucie.
Podle ní se postupně rozkřiklo mezi jeho přáteli i částí rodiny, že se na něj dá obrátit, když dojdou peníze. Ať už jde o menší částky, které pomohou překlenout období do výplaty, nebo větší půjčky, její manžel prý téměř nikdy nikoho neodmítne. „Začalo to nenápadně. Jednou půjčil kamarádovi pár tisíc, podruhé sestře, potřetí kolegovi z práce. Jenže ty peníze se nevracely. Nebo jen částečně. A mezitím si přicházeli půjčit další lidé nebo ti staří znovu,“ popisuje.
Lucie zároveň dodává, že tím to nekončí. Její manžel pravidelně posílá peníze i na různé dobročinné sbírky a charitativní projekty. „Když vidí nějakou výzvu na internetu nebo příběh někoho, kdo potřebuje pomoc, okamžitě přispívá. Má nastavené i trvalé příkazy na několik charit. Já bych proti tomu nic neměla, ale podle mě si ani neověřuje, jestli to není nějaký podvod a peníze dá i každému žebrákovi na ulici. Dohromady s těmi půjčkami, které mu ale skoro nikdo nesplácí, už je toho prostě moc,“ vysvětluje Lucie.
Tvrdí, že se něj v očích okolí stal „bankomat“. Někteří lidé se prý ozývají jen tehdy, když něco potřebují. „Nejhorší je, že oni ani nemají potřebu to vracet. Vědí, že on na ně nebude tlačit. Maximálně řekne, že to nevadí, že to nějak dopadne. A já pak sedím doma a počítám, kde ušetříme,“ přiznává.
Lucie zmiňuje, že její manžel si vede jen velmi hrubý přehled o tom, komu kolik půjčil. A když se ho zeptá, často si nepamatuje. „On to bere tak, že když někdo potřebuje pomoct, tak mu prostě pomůže. Jenže já vidím náš účet a vím, že pak nic neušetříme a třeba o bazénu pro děti si můžeme nechat zdát,“ říká.
O všem se Lucie s manželem snažila mluvit, ale k ničemu to nevedlo. Tvrdí, že kdyby oni potřebovali pomoc, taky by nechtěli, aby se na ně okolí vykašlalo. Napětí mezi manželi kvůli penězům ale stále roste a Lucie přiznává, že v ní začíná narůstat i frustrace a vztek. „Já v něm sice pořád vidím toho hodného chlapa, do kterého jsem se zamilovala, ale taky mám pocit, že se neumí postavit za naši rodinu. A to je pro mě hodně těžké. Nechci si utrhovat od pusy na úkor vyžírků, co se tváří jako kamarádi,“ uzavírá Lucie.
O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:
To, co Lucie popisuje, je nepochybně svízelná záležitost a je dobré ji začít včas řešit. Její manžel asi není špatný člověk, ale bohužel si neumí nastavit hranice. Jeho rodina pak může nést následky. Celá tato situace není jen o penězích, ale i o celkovém pocitu bezpečí a důvěry v partnerství. Právě zde Lucie momentálně pociťuje strach.
Pro Luciina manžela je zásadní pochopit jednu věc: pomáhat druhým je krásné, ale nesmí to ohrozit vlastní rodinu a její existenci.
Lucii bych nedoporučovala, aby na to šla stylem: „Jsi hloupý“, „Všichni tě využívají“ nebo „Už nikomu nic nedávej“. Takový přístup většinou vyvolá obrannou reakci. Lepší je zvolit diplomatičtější cestu a mluvit o tom, jak se cítí ona sama. Například:
- „Mám strach o naše finance.“
- „Necítím se bezpečně, když nevíme, kolik peněz odchází.“
- „Potřebuji, abychom nejdřív zajistili naši domácnost.“
Na škodu určitě nebude ani vytvořit s manželem úplný přehled všech pohledávek: komu půjčil, co se již vrátilo, v jaké výši jsou pravidelné příspěvky na charitu a kolik peněz zbývá na běžný život a finanční rezervu. Někdy člověk až na papíře uvidí skutečný rozsah situace.
Poté je vhodné společně nastavit jasná pravidla do budoucna. Například že o částkách nad určitou hranici budou rozhodovat oba partneři, že nebudou poskytovány žádné půjčky bez záznamu a především že na prvním místě bude vždy domácnost, teprve potom pomoc ostatním.
Je zkrátka potřeba oddělit „dobré srdce“ od nezdravého zachraňování. Někteří lidé mají silnou potřebu být potřební. Pak neumějí říkat ne a jejich okolí si zvykne brát. To už není dobrota, ale absence zdravých hranic.
Pokud manžel nebude otevřený rozhovorům na toto téma, může být užitečné přizvat odborníka, například rozpočtového poradce nebo finančního kouče.
 Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým. Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Snažila bych se mu to bezhlavé půjčování omezit. Určitě nepůjčím podruhé peníze někomu, kdo by mi jednou nevrátil. Můj muž taky omezil příspěvky na všechny žebravé dopisy, má jen pár nadací, kde si to může odečíst z daní. Půjčila jsem větší částku peněz našim na auto, když se jim naskytla příležitost dobré koupě, hned jak jim skončil nějaký termínovaný účet, tak mi to vrátili a sestře na střechu, když šla stavba rychleji než se čekalo, vrátila mi to hned, jak jí skončilo stavebko. Jediný, kdo to řešil byla druhá sestra, jako by jí do toho něco bylo. Manžel to neřešil, stejně jsem byla podle něj k ničemu, tak o účtu nejspíš ani nevěděl a jestli ano, myslel, že spořím synovi.
Já také přispívám na hodně projektů, od nemocných dětí, na obranu jedné evropské země , na útulky, výzkum léčby DIPG, české Donio je moje domovská stránka a pravidelně tam brečím nad osudy a pak běžím obejmout svoje děti. Že mohu jiným pomocí, to mne těší velice a část rakouských příspěvků si smím odečíst z daní. Ale vím, komu a přes co. A peníze nepůjčujeme, ani mezi přáteli. Ani v rámci rodiny. Jestli chcete zničit vztahy, začněte půjčovat peníze horem dolem. A kdyby nastala situace, že by třeba sourozenec chtěl třeba na dům, aby byla nižší hypo, kdyby toto nastalo, tak normálně oficiální zápis, splátkový kalendář, sice bez úroků, ale opravdu oficálně. Peníze bych dala nevratně jen v případě, že by třeba někdo z rodiny onemocněl nebo ho postihla jiná katastrofa. Tak nejde mi půjčku, ale o pomoc. Jsme jinak velmi opatrní.
Něco podobného jsem měla doma. Manžel půjčoval pravidelně peníze člověku, který byl sám, dobře vydělával, ale všechno propil. Manžel rozdal svému kamarádovi zavařovací sklenice z naší spižírny, já jsem je pak musela kupovat. Manžel rozdal své bývalé sousedce prášky na praní (tehdy nedostatkové), já jsem pak neměla v čem prát a těžko jsem si sháněla jiné. Já jsem nebyla tak trpělivá, jak ta žena z článku. Tomu člověku, který si přišel opět naprosto samozřejmě půjčit, jsem řekla NE, manžel vám už nic nepůjčí. Jste sám, tak nechlastejte. My jsme rodina. A pak jsem si pohlídala každou manželovu návštěvu jeho kamarádů a známých, a když si o něco řekli, já jsem tvrdě řekla NE, my to doma potřebujeme, já jsem to musela koupit, nic nedostanete. Manžel zuřil, přišel o část "přátel" a "známých", obvinil mě z lakomství. Dobře, tak jsem lakomá a tak to zůstane, a pokud jsi takový altruista, jdu od tebe, já a děcka se kvůli tobě nepůjdeme pást. Byli jsme chudší, než rodina z článku, o koupi bazénu vůbec nešlo.
To se nedá nic dělat, Lucie prostě bude muset věnovat víc pozornosti rodinným financím, a nenechávat to jen na manželovi. Udělat si přesný přehled, kolik za co, co jsou nezbytné náklady, které se platit musí, pak různé pojistky a spoření, a až co zbude, tak teprve z přebytků se může dávat na charitu. Když nezbude, tak holt nic. Jsou manželé, mají společné jmění, měli by ho tedy i společně spravovat a Lucie to zřejmě dosud zanedbávala, ke své škodě. Co se týká šetření, velice přesně bych věděla, na čem ušetřit. Nedělní oběd bude svíčková, ale jen pro Lucii a děti, manžel má jáhlovou kaši, peníze na jeho porci šly na charitu. Potřebuje manžel nové boty? Smůla, peníze za boty šly na charitu, tady máš izolepu a zalep si ty staré. Benzín je drahý, do práce budeš jezdit hromadnou dopravou, protože peníze na provoz auta šly na charitu. Vánoce? Dárky, kapr a salát jen pro děti, pro manžela maximálně pytlík jablek, jsou v nich vitamíny. Peníze na tvůj dárek šly na charitu, miláčku. No a po čase by to snad pochopil i muž "s velkým srdcem".
Krajní řešení by pak bylo, aby si Lucie založila sbírku a podstrčila ji manželovi jako další charitativní projekt. Když si to pán neověřuje, mohlo by to být snadné. 