Možná je znáte taky a třeba mezi ně sami patříte. Osoby, které vykazují neustálé napětí, jen sotva posedí v klidu a jejich věčná potřeba alespoň nějakým způsobem kývat či cloumat nohama, v ideálním případě pochodovat bezcílně po místnosti, je nepřehlédnutelná. Člověk postižený syndromem neklidných nohou jen sotva dokáže zůstat nehybný. Do běžného života mu tato skutečnost přináší řadu komplikací přes potíže s cestováním (zvládnout hodiny sedět třeba v autobuse není jen tak), v práci (dlouhé porady nejsou pro dotyčného nic, co by bez problémů vydržel), ale i v osobním životě. O co přesně jde?

leg2.jpg
Foto: Shutterstock

Syndrom neklidných nohou způsobuje nespavost

Rozhodně nejde o výmysl, ale o relevantní diagnózu. Syndrom neklidných nohou, někdy nazývaný Willis-Ekbomova choroba je neurologické onemocnění, pro něž je typické těžko zvládnutelné, obtěžující nutkání neustále hýbat končetinami. Setkat se můžete i s označením RLS z anglických slov restless legs syndrome. Příznaky jsou intenzivnější v odpoledních nebo večerních hodinách, a často vůbec nejhorší bývají v noci, když člověk odpočívá a je delší dobu v klidu. Příznaky mohou během noci ještě zesílit, proto je se syndromem neklidných nohou často spojen problém usnout a celkově zdravě spát. Onemocnění je jednou z několika poruch, které mohou způsobit vyčerpání a denní ospalost, ovlivňují náladu, koncentraci, podobně jako pracovní výkon a osobní vztahy.

Mnoho lidí s touto diagnózou uvádí, že se často nedokážou plně soustředit, mají zhoršenou paměť a nejsou schopni plnit každodenní úkoly. Neléčená středně těžká až těžká porucha může vést ke zhruba dvacetiprocentnímu snížení produktivity práce a přispívá k rozvoji deprese a úzkostných stavů.  

Syndrom častěji postihuje ženy a souvisí i s počtem dětí

Syndromem neklidných nohou trpí v Česku téměř milion pacientů. Ohroženější skupinou bývají ženy a souvislost je zřejmá i s počtem dětí. Čím víc jich žena porodila, tím pravděpodobnější je výskyt poruchy. Nenápadné příznaky se mohou objevit už v dětství, ale s postupujícím věkem nabírají na intenzitě. Onemocnění postihuje v naprosté většině případů dolní končetiny, ale výjimečně mohou být postiženy i ruce nebo vzácně trup.  

Diagnostikovat syndrom není jednoduchá záležitost a je třeba zaměřit se na přítomnost 4 základních kritérií. Jde o nezvladatelné nutkání pohybovat končetinami, zhoršování příznaků v klidovém režimu, vystupňování potíží večer či v noci a fakt, že obtěžující pocity odeznívají díky pohybu.

leg1.jpg
Foto: Shutterstock

Typickými projevy syndromu je nesnesitelné nutkání pohybovat nohama, popisovány však bývají ještě další obtěžující projevy:

  • mravenčení nebo pocit šimrání v nohách
  • bolestivá lýtka
  • svědění nohou
  • pocity horka a chladu v končetinách
  • těžké nebo slabé nohy
  • třas v nohách
  • otoky a sklon ke křečovým žilám
Syndrom neklidných nohou postihuje v evropské populaci 5–10 % obyvatelstva, mezi těhotnými ženami jde o 10-25 %.

Primární nebo sekundární onemocnění

Příčiny vzniku syndromu neklidných nohou nejsou ještě dostatečně prozkoumány. Vědci se nicméně domnívají, že tento stav může být způsoben nerovnováhou dopaminu v mozku, který kontroluje napětí a pohybu svalů. Nezanedbatelnou roli v souvislosti se vznikem a rozvojem choroby hraje i dědičnost – výskyt je častější u jedinců, kteří nemoc v rodině už mají. Syndrom může vzniknou jako primární (idiopatické) onemocnění, může však úzce souviset i s jinými chorobami či změněnými stavy. Rizikovými faktory jsou:

  • těhotenství (náročný v této souvislosti bývá především 3. trimestr; po porodu syndrom obvykle odezní)
  • selhání ledvin
  • nedostatek železa
  • revmatoidní artritida
  • roztroušená skleróza
  • narkolepsie
  • Parkinsonova choroba
  • polyneuropatie (postižení periferních nervů)
Syndrom neklidných nohou bývá typický spíše pro starší pacienty, projevit se ale může už v dětství nebo během dospívání. Děti následně mohou mít značné potíže usnout a spánek udržet, převalují se na posteli, třou nohy o sebe, propínají je a krčí, kopou a podobně.  Diagnostika syndromu u dětí je nicméně problematická, protože děti do určitého věku nejsou schopny své potíže relevantně popsat.

614ae7fc4f727obrazek.pngFoto: Shutterstock

Pomohou farmaka i babské rady

Syndrom neklidných nohou bývá mimo jiné spojován také se sedavým způsobem života a stárnutím. Lehčím formám postižení často pomůže pouhá změna životního stylu, pohyb a změna jídelníčku s eliminací kofeinu, alkoholu a tabáku, a naopak doplněním o železo, hořčík a kyselinu listovou. Pomoci může i zlepšení spánkové hygieny. U středně těžkých a těžkých případů bývá na místě farmakologická léčba. Často se předepisují dopaminergní látky, které zvyšují hladinu dopaminu v mozku, ale i řada dalších léků.

Mezi obvyklé „babské“ rady patří řádné vyvětrání ložnice a celkově chlad v místnosti, sprchování nohou střídavě teplou a studenou vodou, meditace a pravidelný denní rytmus, zvýšená konzumace ovesných vloček, mandlí, špenátu či divoké rýže.

Mohl by vás zaujmout článek Nakopněte mozek chytrými drogami: Čím zlepšit paměť, prohloubit soustředění a oddálit únavu

Zdroje: ninds.nih.govmayoclinic.org, nhs.uk

Reklama