Při exodu Židů z Egypta bůh chránil svoje ovečky, když jako „ohňový sloup“ kráčel před nimi a vedl je pouští, říká se v Bibli. Co asi viděli oni Židé?

Magická hra barev na obloze, stále se měnící, pulzující a střídající barvy, hra, která bere dech.

halový jevJednou jsem to viděla nad mořem. Tlustý paprsek vystupoval na horizontu z moře. Kdyby to bylo o několik set let zpátky, rozhodně bych si nemyslela, že jde o něco pozemského. Patrně bych si myslela, že Bůh právě sestoupil jednou nohou na zem, aby se záhy zjevil v celé své velikosti a záři.

Trvalo to několik minut. Záře byla napřed modravá, později bělala v narůžovělém oparu. Člověk žasne, ač chápe, že Bůh asi zrovna dělá úplně něco jiného, než aby si ráchal nohu v moři. V každém případě je to fascinující.

Co to ale bylo, co jsem viděla?

Napadlo mě, že by to mohl být nějaký druh duhy, která je kolmo, ale to mi zase nepasovalo do toho, co jsme se o duze a jejím půlkulatém tvaru učili. Pak ještě polární záře, ale ta se snad vyskytuje v polárních oblastech. Takže: Co jsem viděla?

Fotometeor!

Tenhle meteorologický jev patří do „odrůdy“ jevů zvaných fotometeory a je vedle halových jevů jedním z nejzajímavějších, protože se nikdy neví, kde se objeví.

Vzniká podle slov meteorologa Tomáše Koštýře ...odrazem, lomem, rozptylem nebo interferencí slunečního záření nebo měsíčního světla. Na obloze mívají vzhled světlých, bělavých nebo duhových oblouků, pruhů, sloupů, ale i kol. Někdy září našimi hlavami bez toho, abychom si jich povšimli.“

Pozorujeme je už celá staletí

halový jev

První písemné záznamy o těchto atmosférických úkazech jsou ze 4. století před Kristem. Tehdy popsal dnešní halové jevy a fotometeory sám Aristoteles

První písemná zpráva o pozorování podobného jevu u nás je ze 7. 3. 1135. V Praze tehdy zářilo pět kruhů bledě modře.

Vědecké vysvětlení principu vzniku halových jevů pochází až ze 16. století od René Descarta.

V Petrohradu se 18. 6. 1790 objevilo patrně hned několik halových jevů najednou.

obTakto je zachycuje kresba Thomase Lowitze.

Ohnivé sloupy byly ve středověku pozorovány i třeba nad Domažlicemi a opět byly spojovány s nepříjemnostmi.

„Okolo třetí hodiny noční, ohnivý drak se proháněl nad městem od spodní až po horní bránu. Věděl jsem, tak jak se pravilo, že toto zjevení předpovídá vraždy, požáry a jiné katastrofy,“ píše tehdejší kronikář.

Podobný záznam pochází také z popisu dřevorytu zachycujícího jev z 12. ledna 1570 nad Kutnou Horou. I tentokrát byl jev prezentován jako boží znamení a lidé byli vyzýváni ke kajícnosti a k modlení se k bohu za odpuštění.

Se seriózním vědeckým výzkumem tohoto fenoménu jsou v historii spojená až jména jako Johannes Kepler, Galileo Galilei či Edmund Halley.

Ohňové sloupy a jiné fotometeory, halové jevy a další úkazy jsou tedy možná vysvětlitelné vědecky, ale nepřikládat jim vůbec žádný jiný význam, to bych asi taky nedělala.

Vždyť víme, že když se v přírodě objeví „něco“, něco jiného se zpravidla objeví následně. Například červánky, které hlásí vítr, nebo úkazy spojené s měsícem mající souvislost s počasím příštích dnů a podobně.

Všechno je v přírodě propojené a my jsme zase propojeni s ní.

Právě boží hněv zrovna na mysli nemám, ale k životu kolem nás je potřeba přistupovat globálně a sledovat ho ve všech souvislostech.