Vztah rodič a učitel není ideální. Dokazuje to například výzkum Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, kterého se zúčastnili začínající pedagogové základních škol. Vyplynulo z něj, že většina učitelů vnímá komunikaci s rodiči svých žáků jako hodně problematickou.
I ze zkušeností pedagogů, kteří se svěřili se svými zážitky, je zřejmé, že povolání pedagoga je často velkou zkouškou nervů.
Michaela, 48 let
„Jednou jsem měla odpoledne dozor na chodbě. Všechny děti už byly pryč a postupně jsem zamykala šatny. Ale potom se objevil ještě opozdilec z druhé třídy s maminkou. Ta chlapci rozkázala, ať si jde říct o klíče. Chlapec ke mně přišel, natáhnul ruku a řekl jenom: ‚Klíče‘ . Opáčila jsem: ‚Adámku, nezapomněl jsi na něco? Zkus to znovu.‘ Adam se zamyslel, pak mu došlo, co mám na mysli a podruhé už mě slušně poprosil. Klíče jsem mu dala a chlapec pokračoval k šatně. Za svými zády jsem potom zaslechla, jak se matka ptá: ‚Co ta píča dělala za problémy?’ Nevěřila jsem svým uším.“
Eva, 25 let
„Pořád se něco děje. Tím, že jsem mladá, si ke mně rodiče hodně dovolí. Neváhají mi večer telefonovat domů. Dětem jsem například do notýsku napsala, že druhý den jdeme na výlet, ať si vezmou batůžek a svačinu. Přesto jsem měla večer telefonát s jednou z maminek, která potřebovala vědět, jestli má dát dceři k tomu batůžku i aktovku s učením. A to přesto, že v notýsku byly instrukce jasně napsané. Nesmyslné telefonáty a e-maily jsou na denním pořádku.“
Dana, 27 let
„Jedna z mých žaček ode mě dostala na konci druhé třídy trojku z matematiky. A podotýkám, že jsem na ni byla ještě hodně mírná. Jenže holčička si doma vymyslela, že jsem jí slíbila dvojku a slib potom nedodržela. Místo toho, aby šla její maminka řešit vzniklou situaci se mnou, zavolala kvůli tomu rovnou Českou školní inspekci. A potom si ještě vymyslela, že jsem se s ní o tom odmítla bavit.“
Alexandra, 30 let
„Pravidelně za mnou do školy chodí tatínek mého žáka a dohaduje se se mnou o tom, proč by děti měly dělat domácí úkoly. Prý na to jeho syn nemá čas a všechno bych ho měla naučit já ve škole, za to jsem placená.“
Petra, 29 let
„Učím v mateřské školce a každé ráno na mě naběhnou maminky a dávají mi instrukce, na co všechno mám dohlédnout. Říkají mi například, kterou mikinu si má vzít Adélka na ven, kterou má jen dovnitř. Co všechno jí mám zkontrolovat. Jde mi z té přehnané péče hlava kolem.“
Zdeněk, 45 let
„Setkal jsem se s šikanou ze strany žáků. Dovedlo mě to k tomu, že jsem povolání učitele opustil. O hodině byl ve třídě hrozný nepořádek. Žáci mi dávali připínáčky na židli, a jeden po mně dokonce hodil housku. Stalo se mi, že jsem si nevšiml, že mám v koutku úst zbytek svačiny. Hlavní sígr ze třídy na mě na chodbě křičel, že mám na puse sperma. Ale použil mnohem horší výraz. Když jsem svolal schůzku s rodiči, vyčítali mi, že nemám autoritu a neumím si zjednat pořádek.“
Přečtěte si také:
- „Jsem typická generace Y a děti rozhodně nejsou mojí prioritou,“ přiznává Adéla (30)
- Rozhovor s Darou Rolins: „S dcerou si můžu dovolit mít kamarádský vztah“
Nový komentář
Komentáře
Děti jsou všeobecně drzejší, víc si dovolí, autority se jim nechce uznávat. Těžko budou zdravit nebo děkovat, pokud to nedělají jejich rodiče. Na druhou stranu - každý jsme si zvolil nějaké povolání a měli bychom ho zvládat. Pokud si učitel/ka/ nedokáže zjednat pořádek a respekt, měla by uvažovat o změně zaměstnání. Já jako rodič mám možnost dítěti domluvit (téměř jakkoliv) ohledně slušného chování, ale není v mých silách zajistit, aby dítě o přestávce neběhalo po chodbě apod. Kde jsou ti kantoři, co si uměli zjednat respekt pohledem ? Velice mě překvapila reakce školy, když jsme chtěli řešit synovo chování a z naší iniciativy vzešlo setkání s p. učitelkou. Podle mě se škola výrazně podílí na výchově dětí , protože ty tam tráví podstatnou část dne. Arogantně mi bylo sděleno, že nám přeci nebudou vychovávat dítě. To nikdo nechce, ale bez součinnosti obou stran to nepůjde. Pak nejsou rodiče a učitelé na jedné lodi, ale stojí proti sobě a to je špatně. Pochopit to musí obě strany.
Tak moje děti byly premianti od první třídy, takže jsme nikdy nic nemuseli řešit. Ovšem až u třetí dcery jsem pochopila, co je to super učitelka. Holka se do školy tak těšila a připravovala si všechno s nadšením, i ty zmiňované projekty... a nadchla pro tu práci celou rodinu. Často hlásila po příchodu ze školy, že se dnes vůbec neučili a jenom si hráli. Na rodičáku, kam jsme se zas těšili mi rodiče, nám učitelka názorně ukazovala jak se učí. Třeba rozházela po třídě spoustu papírů velikosti dlaždice, na kterých byly jednoduché příklady bez výsledku.... a my jsme hráli "škatule, hejbejte se" ale jenom na výsledek, který řekla. Dovedete si představit, kolik těch příkladů jsem musela spočítat a jak rychle. To je jenom jeden příklad za všechny. Taky čtvrtletně slavili svátky ročních období. Děcka sama hledala co tam patří... výzdoba, písničky, básničky.
Mám ve škole čtyři děti. Věřím, že to učitelé nemají jednoduché, ale dnes děti také ne. Připadá mi, že vyučující mají mnohdy přehnané požadavky. Psát každou hodinu test, několikrát do týdne dělat referáty a prezentace, no, přijde mi to trochu moc. Po nemoci také žádná úleva, hned musí ukázat, že mají vše dopsané, testům a zkoušení se také nevyhne. Učitelku nezajímá, že dítě doma leží v horečkách a asi těžko se u toho bude učit.