Oddělení služeb pro cestovní ruch při Spolkovém ministerstvu hospodářství, rodiny a mládeže (dále jen Tourismus-Servicestelle) se odvolává na Váš dopis ze 4. února 2009, který jsme obdrželi prostřednictvím Rakouské národní turistické centrály Österreich Werbung ve Vídni.

Děkujeme Vám, že jste nás zpravili o šokující reportáži na TV Nova z 3. února 2009 a o rozhořčení, které vyvolala u české veřejnosti.

Tourismus-Servicestelle je ústřední kontaktní místo pro žádosti, stížnosti, informace a zprávy pro cestující v Rakousku i do ciziny, pro podniky stejně jako pro úřady a instituce. Zvláštní službou, kterou poskytuje, je bezplatná a nestranná funkce prostředníka mezi návštěvníkem a turistickým podnikem v případech sporu. Tourismus-Servicestelle je také databankou odborně kompetentních oficiálních partnerů v oblasti cestovního ruchu a zprostředkovává s nimi kontakt.

V uvedeném případě jsme proto shromáždili stanovisko lékaře, Rakouské lékařské komory, Lékařské komory spolkové země Vorarlberska, provozovatele lyžařských vleků, Odborné asociace lanovek při Rakouské hospodářské komoře a také Spolkového ministerstva zdravotnictví. K objasnění případu a zodpovězení vašich otázek, což bychom chtěli po stránce obsahu učinit pokud možno nejpreciznějším způsobem:

I. Vyjádření ošetřujícího lékaře:
Ošetřující lékař Dr. J. W. vyjádřil ve svém stanovisku z 2. března 2009 k Vašemu dopisu ze 4. února 2009 ve věci televizní reportáže v TV NOVA o ošetření žákyně A. Z. v jeho regionu, příp. v jeho ordinaci, že je šokován a hluboce dotčen a dále uvádí:

„Líčení události v dopise je plné lží, pomluv a na cti utrhání. Postup uskutečněný v uvedeném případě jsem proto přezkoumal a porovnal se svými záznamy a svým striktně uplatňovaným algoritmem. Na základě toho probíhal celý případ následujícím způsobem:
14letá dívka se zranila v lyžařské oblasti Warth/Salober, podle záchranné horské služby krátce nereagovala na slovní podnět a neprodleně byla dopravena záchranným taxíkem z místa nehody do mé ordinace ve Warthu vzdálené 5 minut, způsobem obvyklým pro všechny ležící pacienty. Opět při plném vědomí (GCS 14 z 15 bodů), avšak s výpadky paměti typickými pro commotio, byla neprodleně vyšetřena Dr. F.W: za asistence asistentky A. K. a bylo jí poskytnuto ošetření. Zároveň provedla asistentka E. W. společně s dívčiným doprovodem (učitelka?) registraci údajů pacientky (zadání do PC je nutné pro provedení digitálního rentgenového snímku). K tomu patří i dotaz na pojištění. Jako většina českých pacientů, kteří do regionu přijíždějí na dovolenou, byla i dívka podle slov doprovodu pojištěna pro zdravotní výlohy v zahraničí pojišťovnou AXA. Jako obvykle následovalo hlášení faxem na pojišťovnu AXA ohledně potvrzení pojišťovacího statusu a ohledně vyrovnání nákladů. První dotaz bývá zpravidla zodpovězen obratem, druhý pozdě večer nebo následující den, faxem nebo e-mailem. V tomto případě nedošlo jako obvykle k přímému vyúčtování s pojišťovnou AXA, ale opatrovatelka po ukončeném ošetření (pokud má lékař k dispozici potvrzení o tom, že je pacient pojišťovnou kryt, vyúčtování proběhne přímo s AXou), zaplatila přímo v lékařské ordinaci. Poté následoval další převoz stejným vozidlem, které dopravilo žákyni do ordinace, do nemocnice v Reutte k předepsanému povinnému pozorování po utrpěném commotio.“

Na Vaši otázku, zda není V Rakousku každý lékař ze zákona povinen poskytnout pomoc, odpovídá pan Dr. J. W. následovně:

„Není pravda, že pacientům ve stavu nouze, kteří neprodleně potřebují nutné vyšetření a terapii, se v Rakousku těchto dostane pouze po předloženém potvrzení o převzetí nákladů nebo vůbec až po zaplacení (strašné!), nýbrž přesný opak je pravdou.“

Vaši otázku, zda v Rakousku není lékař povinen se telefonicky spojit s asistencí pojišťovny za účelem zjištění, zda osoba je pojištěna, zodpověděl pan Dr. J. W. následovně:

„V tomto zvláštním případě doprovod po ukončeném ošetření a před dalším převozem do Reutte zaplatil na prosbu ordinující asistentky hotově přímo na místě, protože potvrzení nároku na pojištění, které jinak po telefonické žádosti nebo žádosti faxem obratem dostaneme, v tomto případě do momentu dalšího převozu navzdory žádosti nepřišlo a nemáme ho dodnes k dispozici! V takovém případě nese lékař sám riziko, že částku za ošetření nedostane. O výši nákladů za převoz mi není nic známo, protože to nespadá do oblasti mé kompetence, vím ale jistě, že se nikdy neplatí předem.“

Vaši otázku, zda každý lékař při promoci neskládá Hippokratovu přísahu, což znamená, že každému musí neprodleně poskytnout pomoc, zodpověděl Dr. Jo. W. následovně:

„Když bylo dítě dopraveno do naší ordinace, okamžité naléhavé vyšetření prokázalo, že není v bezvědomí a nemělo– Glasgow Coma Skale bylo na stupni 14, což potvrdila i počítačová tomografie v nemocnici v Reutte – žádné vážné poranění hlavy! Přesto byla u něj hned provedena rozsáhlá vyšetření a terapie jako u všech jiných pacientů.“

Zcela zásadně by chtěl Dr. J. W. připomenout, že za 30 let práce v obou svých ordinacích, nejlépe vybavených jak po stránce personálu, tak po stránce technologií (digitální rentgen, ultrazvuk, laboratoř pro akutní případy, provoz 24 hodin i o víkendech), ošetřil přes 50 000 pacientů pobývajících zde na dovolené k jejich největší spokojenosti. Podle výpovědí mnoha návštěvníků hraje tato okolnost nemalou roli při výběru prázdninové destinace. Dr. J. W. a jeho tým se denně těší z komplimentů ohledně přátelské kompetentní péče, které jim vyjadřují současní i minulí pacienti obou jeho ordinací. Právě tak by ji veřejně ocenilo mnoho českých návštěvníků, protože podle jejich vlastních výpovědí by doma často podobný výkon nemohli očekávat, zdaleka pak ne tak rychle a levně. Právě toto je zřejmě také důvodem, proč se na současnou zimní sezonu ucházel u Dr. J. W. o místo vedoucí staniční lékař, primář ortopedického oddělení pražské univerzitní kliniky. To, že Dr. J. W. poskytuje nezbytné výkony i přes riziko, že za ně nedostane zaplaceno, je pro něho a jeho tým lékařská povinnost (Hippokratova přísaha). Že ovšem také musí dbát na to, aby náklady za provedené výkony byly nakonec zaplaceny, je povinnost podnikohospodářská. Přesto, že reportáž odporující skutečnostem a vzniklá na základě špatných rešerší Dr. J. W. bezprostředně žádnou vážnou škodu nezpůsobí, znamená poškození pověsti v maximální míře. Z tohoto důvodu požádal renomovanou advokátní kancelář se zkušenostmi z obchodního prostředí Východní Evropy, aby zvážila šance a užitek civilní žaloby proti informátorce a televizní stanici.

II. Vyjádření jednatele společnosti lyžařských vleků Skilifte Schröcken Strolz GmbH:
Podle vyjádření Klause K. Wiethüchtera, jednatele společnosti Skilifte Schröcken Strolz GmbH, k nehodě došlo v lyžařské oblasti Warth a Schröcken, která spadá do jeho kompetence, na rodinné sjezdovce č. 4 (modrá/lehký stupeň obtížnosti) v neděli 4. 1. 2009 v 14.45 hod. Horská záchranná služba byla o výjezdu informována v asi 14.50 hod s tím, že se jedná o zraněné dítě se zraněním hlavy. Hlavní službu konající záchranář, vysokohorský záchranný sanitář, se vydal neprodleně k místu nehody se záchranným skidoo a konstatoval jako předpokládanou první diagnózu commotio (lehký otřes mozku) a možnost traumatu krční páteře. Podle zásad nezbytné první pomoci byla šíje slečny A. Z. fixována krčním límcem a slečna A. Z. byla dopravena na záchranných saních k údolní stanici lanovky Saloberkopf k dalšímu transportu k lékařskému ošetření. Tvrzení, že slečna A. Z. byla v bezvědomí, když se nacházela v péči záchranného sanitáře nebo při transportu ke stanici lanovky, je naprosto falešné. Ke každému zranění s nejasnými symptomy, k němuž patří i stav bezvědomí, je okamžitě přivolán vrtulník a pohotovostní lékař. Pan Wiethüchter se odvolává na vysokou úroveň vzdělání svých spolupracovníků a na profesionalitu rakouského záchranářství, která je základem záchranné struktury v jeho lyžařské oblasti. O tom, zda byla zraněná krátce v bezvědomí ještě před příjezdem horské záchranné služby, není evidentní žádná informace. Na doplnění pan Wiethüchter uvedl, že za všechny zásahy horské záchranné služby na sjezdovkách, uskutečněné na území obcí Warth a Schröcken, se účtuje paušální poplatek, který je v řízení pojistné události refundován pojišťovnou. Pan Wiethüchter doložil kopii účtu záchranné služby/první pomoci vystavenou na slečnu A. Z. datovanou 19. 1. 2009, tedy dva týdny po zásahu, na částku 100 €. K tomuto účtu byla přiložena i dvoustránková zpráva o vyšetřování nehody.

III. Stanovisko Odborné asociace lanovek, Rakouská hospodářská komora:
Na vaši otázku, zda je v Rakousku každý provozovatel vleku povinen sjednávat pojištění pro případné úrazy uživatelů sjezdovek, Vám můžeme zprostředkovat odpověď Dr. Erika Wolfa, jednatele Odborné asociace lanovek, Hospodářská komora Rakousko.

Provozovatel lanovek a vleků v zásadě neručí za nehody uživatelů na sjezdovce. Jedna ze smluv o přepravě, uzavřená podnikatelem provozujícím lanovky, obsahuje smluvní vedlejší povinnost postarat se o to, aby v prostoru sjezdovek, na nichž podnikatel provozuje lanovky, byla dostupná řádná záchranná služba. Dobře organizovaná záchranná služba je podstatná součást dopravní bezpečnosti lyžařské oblasti. Úkoly záchranné služby spočívají v poskytnutí první pomoci, zajištění zraněného a pomocníků před jinými uživateli sjezdovky a v urychleném a podmínkám odpovídajícím transportu zraněného sportovce z místa nehody. Samotný provozovatel lanovky či vleku však není povinen provádět vyšetřování nehod. Povinnost, podle níž by byl provozovatel lanovky (správce sjezdovky) zavázán zjišťovat identitu účastníků a svědků nehody, neexistuje. Provozovatelé lanovek a vleků jsou odpovědni za to, aby zajišťovali organizovaný prostor pro zimní sporty/lyžařský prostor před atypickým nebezpečím. Atypickým nebezpečím se rozumí např. vysokohorská rizika, jako jsou laviny. Správce sjezdovky zajišťuje také bezprostřední okraj sjezdovky, příjezdové cesty k lanovkám a vlekům ze sjezdovky, stopu vleku/trasu vleku atd. Z této povinnosti zajištění bezpečnosti se také provozovatel lanovky musí zodpovídat, když dojde jeho vinou k jejich porušení vůči smluvní straně.

IV. Stanovisko Spolkového ministerstva zdravotnictví:
K vysvětlení právního vztahu o sociálním pojištění mezi státy EU Vám zprostředkujeme výklad Sekce Spolkového ministerstva zdravotnictví.

Mezi členskými státy EU, zde konkrétně mezi Rakouskem a Českou republikou, platí nařízení č. 1408/71. Pokud je dívka zdravotně pojištěná v České republice a využije v Rakousku služeb lékaře, který má smlouvu s pojišťovnou, je tento lékař povinen ji ošetřit jako rakouského pojištěnce. Lékař obdrží platbu za své výkony od rakouské pojišťovny, ta ji vyrovná s pojišťovnou českou. Pojištěnec nemusí tedy nic platit. Nárok na lékařské ošetření zahrnuje ostatně jen nezbytně nutné výkony. To jsou v uvedeném případě takové, které nemohou počkat do plánovaného návratu do České republiky. Vždy je ovšem třeba prokázat uzavřené pojištění.

V. Závěrečné prohlášení Oddělení pro služby v turismu:
Vážená paní tajemnice, jak je zřejmé z předložených prohlášení, záchranný řetězec v Rakousku fungoval bez problémů a zcela profesionálně ve všech svých článcích. Tourismus-Servicestelle Spolkového ministerstva hospodářství, rodiny a mládeže vítá proto vaše návrhy k nápravě a objektivní prezentaci případu Vaším tiskovým mluvčím. Televizní stanici TV NOVA jsme vyjádřili naše rozčarování nad způsobem zpravodajství s tím, že považujeme za žádoucí vysvětlit obsah věci z rakouské strany.

Závěrem bychom Vás chtěli ujistit, že rakouský sektor cestovního ruchu se snaží uspokojit každého návštěvníka, a návštěvníků z České republiky si velice vážíme jako našich milých přátel.

S přátelským pozdravem,
Wien, 12. 03. 2009
Za spolkového ministra:
Mag. iur. Gerlinde Weilinger