Nedávno jsme byly s mojí dvouletou dcerou celý den venku, ale bylo hrozné vedro. Když jsem přišly domů, chtěla jsem proto dceru osvěžit a udělat jí radost. No to jsem si naběhla! Můj nápad, udělat jí na balkoně bazének, se jaksi nakonec ukázal jako velice nepraktický.

Aby se má sladká dceruška neumazala, tak jsem narychlo balkon vytřela a otřela vše na co může dosáhnout. Čistota a hygiena nade vše!!

Přinesly jsme bazének, nalily vodičku. A hups! Dcerka v nestřeženou chvíli seděla zcela oblečená ve vodě. Aha, musím jí nějak vysvětlit, že takhle ne, takové teplo zase není, blesklo mně hlavou. Během převlékání se zdálo, že pochopila.

Našla si malou konývku (obsah asi 1 litr) a stojíc mimo bazének si hezky polévala jiné hračky. Sedla jsem si tedy ke své kávě, abych mohla okamžitě vyrazit jak ze startovacího bloku a na poslední chvíli ji zachytit. Pelášila si to totiž s plnou konývkou, prý že zalévat kytičky do sousední ložnice. Jak ovšem vysvětlit, že "kytičky jindy"?  Nechtěla to pochopit, takže jsem musela zvolit následující kompromis.

Na balkoně mám připravený květináč jen s hlínou a tak tedy „zalévej kytičky jenom jako“. Fajn. A zase jsem se usadila ke kávě. Trochu jsem si srkla, a s narůstající nervozitou sledovala, jak se květináč plní a voda začíná téct všude okolo. „To stačí, broučku, už né, opravdu TO UŽ STAČÍ!“ Pochopila, a já si sedla, podívala se na mou chladnoucí kávu a zaslechla jsem: „cáky, cáky, kytičky“.

Moje čiště oblečená holčička na vypulírovaném balkoně, to už nebyla ani trochu pravda. S plnou vervou totiž plácala rukama do právě přelitého květináče, a tak byla hlína opravdu, ale opravdu všude. Vlásky, obličej, triko, kraťasy, boty a také podlaha, zábradlí, bazének a voda v něm, vše bylo od blátíčka. A to už jsem musela vydýchávat. Při lamentování „ty, ty, ty“ jsem utírala a vytírala vše postižené. Ke své smůle jsem se do toho tak zabrala, že jsem si  dcerušky nevšimla v okamžiku, když tryskem probíhala do ložnice s plnou konývkou hnědé tekutiny. V okamžiku, kdy zakopla o práh, polila postel i s peřinami.

Celá akce trvala nějakých 15 minut. Dalších cca 100 minut jsem ji napravovala. Víte, co to obnáší. Obzvláště, politá postel byla zábavná ...

Při následovném dosrkávání studené kávy přišel manžel, aby mi sdělil, že jsem dnes zase nějaká nervozní.

Myslím, že na balkon dlouho nevlezu. Ani zalévat kytičky. A nápady typu „udělám dceři radost“ budu držet na uzdě A manžela taky!

Anebo!! Naplním moji často pronášenou hrozbu. Zavolám dr. Chocholouška z Bohnické léčebny a odfrčím si odpočinout mezi sobě rovné. Manželovi udělám pá, pá a budu dělat cáky, cáky při studených sprchách.  

 
Reklama