odpočinek

Alena je samoživitelka už deset let. Má tři úvěry, psa, kočku, od rodičů domek se zahradou, auto a pubertální dceru, která rozhodně netrpí přílišnou skromností. A na to všechno je Alena úplně sama. Nemá se špatně, ale aby dokázala utáhnout rodinný rozpočet, musí se pořádně ohánět.

Všední dny tráví v zaměstnání, po příchodu uklízí, vaří, pere, venčí psa… prostě všechno, co je potřeba. O víkendech lítá kolem domu, zařizuje řemeslníky, udržuje zahradu, žehlí… V podstatě její život vypadá tak, že deset až dvanáct hodin pracuje, zbytek věnuje spánku, dceři a zvířatům. Fakt je, že se někdy stane, že trávník je týden přerostlý, záhonky nejsou včas uhrabané a na poštu se dostane až týden po tom, co došlo oznámení o doporučené zásilce. 

A do toho všeho přijdou zkontrolovat stav daru její rodiče a strhne se vždy stejná hádka. Alena se totiž pokaždé dozví, jak je líná, zase nepřeložila stéblo křížem, a když je tak neschopná, ať raději domek prodá, že jí stejně jednou spadne na hlavu. Návštěvy končí pláčem, křikem a nenávistí. A Alena má pocit, že svůj život není schopna zvládnout, i kdyby pracovala dvacet hodin denně. Co s tím?

Získejte nadhled

Někdy je prospěšné poodstoupit a provést inventuru. Udělat si čas a uvolnit se - nebo si zahrát košíkovou, jít plavat nebo jen sedět a koukat na hezkou krajinu. Odborníci radí: „Dopřejte si občas ten luxus zastavit se a nedělat vůbec nic. Nemusíte každý bdělý okamžik ospravedlňovat činem na té či oné stupnici produktivity. Odpočiňte si od svého zaběhaného programu.“

Relaxace je pro uspokojivý životní pocit nezbytná, proto je důležité najít si volný čas nebo se pravidelně věnovat pohybovým aktivitám. Pro mnohé lidi je skvělým cvičením, které je zbavuje stresu, meditace. Uvolňuje mysl a tělo tím, že znovu „nastavuje“ vědomí. Řada z nás má pocit, že už tak má málo času, takže kde vzít čas ještě na „nicnedělání“? Změňte v tomto směru své myšlení, protože chvíle klidné nečinnosti by měly být v našem rušném životě prioritou. Popadněte kalendář a naplánujte si víc času na relaxaci. Přeorganizujte si svůj život, aby vám na tuto nezbytnou (ne)činnost zbylo dost místa. Jestliže to neuděláte, hrozí vám syndrom vyhoření, deprese a možná i smrt.

odpočinek

Slzy jsou mýdlo pro duši

Pláč psychicky uzdravuje a dělá člověka šťastnějším. Uvolňuje nahromaděný tlak a přivádí nás k rychlejšímu nalezení rovnováhy. Ti, kdo si občas popláčou, významně snižují riziko žaludečních vředů. Potlačování potřeby pláče vede kromě toho i k zánětům tlustého střeva a poruchám srdeční činnosti. Slzy obsahují mimo jiné látku leuzin enkophalin, která zmírňuje bolesti a posiluje imunitu a baktericidní lyosym, jenž zabíjí bakterie. Podle psychologického výzkumu americké Vanderbiltovy univerzity lidé pláčou v situacích, kdy se jim nedostává slov, nebo v okamžicích, v nichž nedokázali obstát.

Antropologové zase zjistili, že kultury, kde je pláč považován za běžnou reakci, se vyznačují větším emočním a uměleckým bohatstvím než ty, pro něž jsou slzy jen degradující slabost.

Co je to syndrom vyhoření?

V USA tento stav označují jako únavu z boje. U nás jako nervy a deprese. Všechno je to ale synonymum pro jedinou situaci, a tou je nezvládání. Je to výsledek dlouhodobého emočního tlaku spojeného s účastí jiných osob a v České republice jím trpí čím dál tím víc lidí. 

Postižený cítí apatii, z ničeho se nedokáže radovat, na nic se netěší. Nejnáchylnější jsou k ní ti, kteří drží své pocity, bolesti a rozrušení na uzdě a jsou s úsměvem nápomocni v řešení problémů ostatním. Nezáleží na tom, zda se jedná o zákazníky či členy vlastní rodiny. Je potřeba potlačit rutinní vztah k práci a udržovat si stále nějaké zájmy a koníčky.

Jev karoši byl definován v Japonsku v roce 1982. Představuje náhlou smrt na srdeční či mozkovou příhodu v důsledku fyzického a duševního přetížení a přepracování. V Japonsku, zemi známé až patologickou vášní pracovat, na ni ročně zemře několik set lidí.

V České republice nám karoši zatím nehrozí, ale kvůli zvyšujícím se nárokům zaměstnavatelů je čím dál tím víc těch, kteří trpí depresemi. Z přílišného pracovního nasazení a neustálé společenské přetvářky ztrácejí energii, zájem i motivaci.

Býváte přepracovaná? Dokážete myslet taky na sebe? Při čem si vy nejlépe odpočinete?

Reklama