Přivítání mne pobavilo, ale stejně jsem ještě myslí byla v těhotenské poradně, kam jsem s sebou tentokrát vzala i manžela. Říkala jsem si, že to zabere víc času než jindy, bude „toho“ víc vidět a také, že je to skvělá příležitost, abych manželovi napravila tu křivdu, že všechny pocity jsou zprostředkované a má je z druhé ruky.
Pravda, manžel vypadal trochu nesvůj – říkal něco o tom, že gynekologickou poradnu nenavštěvuje každý den…
S panem doktorem si padli hned do noty. „Už jste někdy viděl ultrazvuk?“ „Ano, jsem strojař a ultrazvukem se kontroluje kvalita materiálu.“ „No vidíte,“ usmál se pan doktor, „my tady dneska taky tak trochu budeme kontrolovat materiál.“
Takže pánové se již domluvili a já byla celá netrpělivá, až zase uvidím, jak nám miminko povyrostlo. Hlavice ultrazvuku mi krásně rejdila po břiše a na obrazovce se postupně ukazovaly končetiny i
V ordinaci bylo příjemně teplo a najednou jsem se přistihla, že mírně usínám! Při tom jsem slyšela, jak si manžel vypráví s panem doktorem, kde se jaký orgán na těle miminka nachází, kde je páteř, jak je všechno krásně vidět a ten úhel záběru a fokus… :-))))
Z polospánku mne vytrhla věta: „Chcete vědět pohlaví?“ Přesto, že jsme s manželem zajedno, že se chceme nechat překvapit, tak jsem na zlomek vteřiny zaváhala. Pomyslela jsem si: Necháme si to říct, ale nikomu to neprozradíme.
Vzápětí jsem tuto možnost zavrhla, a než jsem to stihla vyslovit, předběhl mne manžel: „Nechceme, chceme se nechat překvapit. Tedy, aspoň jsme se tak domluvili, viď?!“
Uf, spadl mi kámen ze srdce. Odolali jsme pokušení. Navíc bychom to při nejbližší příležitosti určitě vybrebentili...
Nový komentář
Komentáře
Já chci taky překvapení, ale manžel to chce vědět. (teda až budu těhulka) Tak prý že by to věděl jen on a já ne. Tak to bych nevydržela a chtěla to vědět taky. Musím ho ukecat, aby to bylo překvápko až dokonce. Ale možná do té doby změním názor
No, Ferdi, nevím - to ten Tvůj strojař, zvyklý koukat na ultrazvuk, vážně koukal na monitor a neviděl, jakého je miminko pohlaví?
Můj elektro inženýr se takhle taky skvěle pobavil s mým doktorem, jezdili mi sondou po břiše 45 minut, debatovali, jak je to úžasné (ty řezy, co se dají udělat srdcem, a ten průtok krve pupečníkem, jak se dá změřit...), Marťan přitom velmi dobře okoukl, co to v tom akváriu vlastně tahám, ale MĚ nic neřekl. Prý abych nebyla zklamaná, že to není holčička.
Jsem v 11. týdnu a vlastně jsem zatím vůbec neřešila, jestli to chci nebo nechci vědět. Možná spíš nechci, ale na druhou stranu ... proč nevědět, když bych třeba mohla? Chjo ...
, co si myslí. My o tom totiž zatím nemluvili -
neustále opakuje, že vždycky posílal jenom holky a že to teda bude holka
, hrozně se škaredí na všechny, co řeknou, že mi to sluší a raduje se z každýho mýho beďaru
Asi to budu muset probrat se
Ale jestli to chce vědět, to fakt nevím ...
Ferdicka: Ja vim, zes to tak nemyslela. Mne se libilo, ze ses priznala, ze Ti stejne mihlo hlavou, ze si to nechate rici, i kdyz jste se dohodli ze nenechate.
Ja to psala, protoze se mi stalo, ze kamaradka byla na odberu plodove vody, takze pohlavi bylo opravdu jiste a ona chodila a rikala "Vim, ale nereknu".
Kdyz se mi rekne, ze oba nechteji vedet pohlavi, tak to respektuju a nevyzvidam (prestoze casto vim, ze to vedi). Ale kdyz mi nekdo rekne "Vim a nepovim", tak mu mam chut rict "Vis co? Tak si to nech..."
Ferdicka: Ferdííí, moc krásně si to napsala! Přeji Vám oběma hodně zdravíčk a lásky a ať to všechno dobře dopadne.
My jsme si pohlaví říct nenechali, mě to bylo v podstatě jedno, prostě jsem se těšila a nechali jsme se překvapit. Až budeme čekat druhé
tak plánuju, že si to říct necháme. Abych věděla, jestli mám honem pořídit i něco modrého, protože naše beruška má všechno do červena.
My to vědět chtěli, ale
se okukovat na oněch místech nenechalo a pak bylo nádherný překvapení, když se nám narodila holčička, kterou jsme si moc přáli. Kdyby bylo ještě třetí
říct pohlaví bychom si nenechali, přišlo nám to mnohem krásnější, když jsme netušili
rod je prece jasny...mimi je TO
vetsina to tak totiz stavi a me to prijde uplne zbytecne...fakt pohlavi asi nikoho krome rodiny nezajima...typicky zdvorilostni dotaz
ferdi, si dobra, ze si priznala vahani a ne ze se taky stavis za zenu hrdinku, ktera si to rict proste neda a neda a neda
Ferdi
tak jsi přeci jenom trochu zvědavka
Řekni a to manžel těch úhlů pohledů ano trochu netušííí....skoroodborník
to bylo zdravé
Hlavně ti přeju, aby
Když jsem čekala miminko, tak se na ultrazvuk nechodilo, jen vyjímečně, takže si každý musel počkat až se to narodí. Byl to pro mě krásný moment překvapení, protože mi každý říkal, že to bude holčička a ona to nebyla.
Ja jsem zvedava jako opice, takze si to urcite rict necham.
A nechapu, kdyz nekdo vi, jestli bude mit chlapecka nebo holcicku a ostatnim to nechce rict. Tuhle psychologii fakt nechapu, prijde mi to, jako kdyby se clovek schvalne delal zajimavejsim. Vzdyt me je naprosto sumafuk, jestli kamaradka bude mit kluka nebo holku, stejne to bude moje kamaradka. Ale ty reci "vim, ale nepovim" tomu nerozumim... Stejne jako nemam rada, kdyz mi nekdo rekne "mam drb, ale nereknu". Proste kdyz mi to nechce rict, tak at s tim nezacina...
A Vy to fakt vydrzite si nechat pohlavi nerict? Fakt jo? Tak to Vas obdivuju...
Já jsem si pohlaví říct nenechala, protože takových nádherných překvapení, co to bude, v životě zas tak často není. A dodnes jsem ráda, že jsme si počkali. Sice nám nějaká chytrá čerstva paní doktorka, aniž byla žádána prozradila, že je to holčička a že má nemocné srdíčko. Naštěstí se "trochu" mýlila, srdce bylo naprosto v pořádku, jen se mi v tu chvíli chtělo umřít. A kupodivu to byl chlapeček. Takže jsem pro, nechat se krásně překvapit.
polly: Už vícekrát jsem četla, že dost potencionálních maminek potratí a ani o tom neví - bere se to jako opožděná menstruace. Já jsem také kdysi po prvním potratu měla velký strach a narodil se nám krásný zdravý kluk a podruhé jsem ani netušila, že čekáme mimčo. Zrovna jsme začali přemýšlet o přírůstku do rodiny a ukázalo se, že už je na cestě. Držím ti palce, ať se brzy dočkáš
Já to nechápu, asi proto, že jsem to nezažila. Nebo proto, že když jsme čekali ségru, tak mi bylo 9 a chtěla jsem vědět, co to bude. Já bych si to určitě nechala říct už jen proto, aby na to miminko mohla mluvit jménem nebo aspoň rodem. Jaký překvapení, to není loterie, to je človíček. Ale každý má právo na své rozhodnutí.
Já bych to asi nevydržela a nechala si to říct. Vzpomínám si, když se bratranci měl narodit druhej kluk, tak protože mamka dělá v nemocnici, tak jsem věděli, že to bude kluk. Ale bylo to jenom naše tajemství, rodiče se chtěli nechat překvapit. A protože chtěli holku, tak při třetim
jim jí doktor "slíbil"
My jsme to věděli (byli jsme na ACT), ale zvládli jsme to a nikomu neprozradili.
Ani nevím jestli se budu chtít nechat překvapit...asi ale budu hrozně zvědavá a nechám si to říct!
Jasně že to není důležitý, ale já si pohlaví říct nechám. Proč ne?
Take jsem na ultrazvuku nic nevidela, jenom bilo-cerno
A to doktor rikal, ze tady je krasne videt pohlavi. Ja do toho cumela, ale nic..hm. Ani ja jsem nechtela vedet pohlavi, hlavne, aby to bylo zdrave.
Jinak preji mnoho stesti