Pes přesně ví, co dělá. Vyhlídne si „oběť“, která vaří nebo jí něco, co mu voní, stoupne si k ní a pak už jen kouká a kouká… V závažnějších případech si pes při loudění pomáhá kňučením či šťoucháním. A zde většina lidí udělá chybu, že prostě pejskovi od stolu či při vaření něco hodí, aby byl od něj klid. Nebo jim žebrání přijde roztomilé a psa za něj ještě odmění kusem masa. Pejsek si pak zvykne, že pokud bude loudit, vždy mu někdo něco dá. Ideální je začít psa trénovat ve štěněčím věku, kdy se učí své návyky. Zde buďte opravdu přísní a nikdy psovi nedávejte zbytky jídla ani nic neházejte od stolu. Pouze mu do jeho misky podávejte stravu v pravidelný čas. „Dobré je psům dávat granule nebo konzervy a nevařit jim „lidské jídlo“, pes si tak zvykne, že má své a vy také své,“ říká odborník na psí výživu Martin Pučálka.
Vyhněte se očnímu kontaktu
Máte-li již psa staršího, například z útulku, tak i zde se dá žebrání odnaučit. Když pes začne loudit, vůbec si ho nevšímejte a pošlete ho na jeho místo vždy, když jíte. Také na psa nemluvte laskavým tónem, bude si myslet, že když takto kouká, je to v pořádku a bude v tom nadále pokračovat. Opravdu nikdy mu nic neházejte od stolu. Psoví stačí takto „přilepšit“ dvakrát či třikrát a již si zvykne loudit. Dodržujte pravidlo, že když jíte, tak pes je na svém místě. Pokud jste v restauraci nebo má pes své místo v kuchyni či jídelně, tak s ním při jídle nenavazujte oční kontakt, ten je pro psa často spouštěč loudění.
Zvolit můžete i na první pohled tvrdou metodu a to, že když pes začne loudit, tak ho zavřete po dobu svého jídla do místnosti, kde nemá žádné své hračky. Tato „izolace“ ho naučí, že loudění nepřináší nic dobrého. Psovi také dávejte jeho potravu vždy, až dojíte vy. Naznačíte mu tak, kdo je pánem.
„Zakažte členům rodiny nebo například cizím lidem, kteří často nějakou tu mlsku od jídla hodí, aby psům přilepšovali. Pes má své krmivo a neměl by vůbec konzumovat to lidské,“ dodává Martin Pučálka.
Odnaučit psa loudit může trvat i měsíc, ale pokud vydržíte a opravdu psovi ani jednou nepřilepšíte, tak se žebrat odnaučí.
Nový komentář
Komentáře
To u nás nejde.
Když jsme do rodiny přivedli labradorku, stanovili jsme si zásady. (podmínka manžela) Nedovolit jí spát u nikoho v posteli, nevstoupí do naší ložnice a nedávat jí jídlo ze stolu. A věřte, fungovalo to. Můj tatínek nám psa vyčítal ale naše zásady nerespektoval, ba myslím, že je úmyslně porušoval.... tedy tím krmením u stolu. Stačilo jí jednou hodit nějaký kousek kůže a od té doby, kdykoliv usedl na svou židli, seděla u něj s těmi svými velkýma hnědýma očima a tlapkou upozorňovala na svou přítomnost. A jak ji "neměl rád", tak ji pořád něco podstrkoval. Nebyl s ní problém ani v restauraci, nejraději ležela pod stolem.
Moje psí slečna neloudí, ona se vlastně celkem nimrá i ve svém jídle, takže to nemá v povaze. Nikdy jsem s tím problém neměla, ale také nikdy jsem neměla psa vysloveně doma. To až nyní si naše šiperka užívá domácího pelíšku.
Sestra má jorkšíra a ten loudí jen od jistých lidí, od kterých ví, že vždy něco dostane... Ty lidi to taky nejde odnaučit a můžete zakazovat, jak chcete
.
Mě včera náš voříšek ukradl kouli, co jsem koupila ptáčkům
, . Když jim nesu zrní, tak je jak pominutej. Tak fakt nevim s čim je křížený.
Přesně tak loudí naši labradoři, když je někdo s jídlem venku, protože u našeho jídla doma
je nemáme...
Máme jorkšíra a přesně to taky takto zkouší již 10 let, ale nikdy nic nedostane a tak když dojíme a nic mu nikdo nedal tak jde ke své misce a zbuší všechny granule co v ní najde .Ale stane se ,že něco někomu opravdu nechtěně spadne a to pak pod stolem zblajzne a pak už je ho těžké se zbavit .
Dcera má čínského naháče-labutěnku, ten také umí krásně loudit, ale přitom prosí. Nádhera.