Jednou z nejdůležitějších lekcí finanční gramotnosti je bezesporu kapesné. Děti se naučí hospodařit s malou částkou, kterou jim poskytneme. Bude si muset naplánovat výdaje - od kreditu na mobil přes jízdenky do školy až po lístky do kina. Díky kapesnému si dítě stanoví priority a zjistí, že nejprve bude muset uspokojit svoje potřeby, a až potom svá přání, že věci člověku nespadnou do klína, když si o ně řekne, ale musí našetřit.
Podle doporučení odborníků by malé děti měly dostávat kapesné v řádech desítek korun jednou či dvakrát týdně. Náctiletým přispívejte po stovkách jednou měsíčně s tím, že si předem stanovíte, jaké výdaje si bude z kapesného platit. Pokud si peníze utratí dřív, než dostane další, a bude žadonit o přidání, v žádném případě mu nepodléhejte. Nechte ho, ať si své starosti také užije, jinak se nenaučí s penězi hospodařit rozumně. Můžete udělat výjimku, jestliže se naskytly nečekané výdaje (například za školní pomůcky) nebo se to stalo poprvé. Nabídněte se, že mu příště pomůžete částku lépe rozpočítat a výdaje naplánovat. Jednou za rok se začátkem školního roku nebo o narozeninách dítěte je dobré po společné domluvě částku navýšit. Ze všeho nejdůležitější je stanovit si předem přesná pravidla a na nich trvat.
Existuje několik způsobů vyplácení kapesného. Pojďme se na některé z nich podívat.
- Dvě stovky, nic víc, nic míň. Pokud se dohodnete na určité částce, vyplácejte ji pravidelně bez ohledu na to, jak se dítě chová, jak se učí, a zda vám pomáhá v domácnosti. Tento způsob výplaty doporučují dětští psychologové nejčastěji. Dítě se naučí s přesně stanovenou částkou hospodařit, a je tak menší pravděpodobnost, že za dva týdny už nebude mít na jízdenku do školy.
- Bonus za úklid a známky. V rodinách je velmi oblíbené přepočítávání domácích prací nebo prospěch ve škole na peněžité odměny. Má to ovšem jednu velkou nevýhodu. Může se totiž stát, že později požádáte dítě o pomoc při úklidu, a ono se vás zeptá: „Co za to?" Děti by měly mít předem stanoveny povinnosti, za které by rozhodně peníze dostávat neměly. Upozorněte je, že i vy doma pracujete a nikdo vás za to neplatí, a že se učí pro své dobro, nikoliv pro odměnu, i když ta bývá jistou motivací. Finanční odměny dávejte například za fyzicky a časově náročnější práce či vlastní iniciativu. Méně rozšířenou, zato ale poněkud rozumnější variantou této formy kapesného jsou srážky ze stanovené výše kapesného za neuklizený pokoj, neumyté nádobí, špatnou známku nebo poznámku v žákovské.
- Peníze na vyžádání. Některé rodiny kapesné nevedou a dítěti vyplácí potřebné peníze na vyžádání. Výhodou je, že máte přesný přehled o tom, kolik peněz dítě potřebuje a na co. Nevýhodou, že se během několika dnů můžete dostat do vysokých částek, a je proto důležité si předem stanovit měsíční limit, který by se neměl překročit.
Kapesné a odměny jsou téma na dnešek. Jaký systém vedete vy? Jak se ke kapesnému stavíte? Pište na
Vaše příspěvky budeme v průběhu dneška zveřejňovat a na konci dne vybereme jeden, jehož autorku odměníme Šlechetnou ženou od Danielle Steelové.
Nový komentář
Komentáře
Maší Adéle jsou 4,5 roku a právě jsme začali s kapesným. Nejdřív jsme jí vysvětlili co je to za korunky a co si snimi může dělat a kupodivu to pochopila hned. A když šli s taťkou ráno na nákup tak si mu řekla že by chtěla nanuka a že na něj má korunku v pokladničce.Dáváme jí 50 korun na měsíc, a i teta Maruška se strejdou Františkem taky přispěli, takže první co bylo, když viděla kolik už má korun tak řekla že mamce koupí tričko
to nás všechny pobavilo. A jinak si šetří na bubínek a paličky.
Jasně že ještě nechápe hodnotu peněz, ale už se alespoň začíná učit že když něco bude chtít tak si musí našetřit.
Nečetla jsem vyjádření mých předchůdců. Já jsem nikdy v období školních let, v období středoškolských studií, na vysoké škole neslyšela od svých rodičů, že studuji "za známky". Nikdy jsem to nepraktikovala, ani nepraktikuji.
Kapesné bylo předmětem velkého sporu mezimnou a manželem a nakonec jsem ustoupila já.Teď jsou děti dospělé a asi to fungovalo správně.
Za pomoc v rodině nedostávali nic, rodina je tým,vzájemně si pomáháme a vyhovíme, zaskočímejeden za druhého. Ty umyješ schody a já v ušetřeném čase upeču bábovku,na kterou máš chuť...Něco jiného bylo, když jsme chtěli pomoct třeba s překladem nebo vyrobit něco do firmy, to jsme se dohodli o ceně. Takže se začalo asi v 2.třídě,za jedničku byla pětikoruna,za dvojku 2,za 3 nic a za 4 se vracelo.Na osmiletém gymnáziu bylo za 1 padesát,za dvojku 30,za 3 nic a pak se vracelo.Za předměty jako výtvarka nebo hudebka byla taxa poloviční.I tak se párkrát stalo,že manžel vyplácel synovi přes tisícovku. Myslím si,že to dětem dalo velkou svobodu,měly peníze na dárky,něco pro sebe pro radost, syn si třeba koupil CD nebo sportovní boty,holka nějakou bižu nebo později šminky.Naučily se znát cenu peněz a rozmýšlely se,za co utratí.Takže nakonec dávám manželovi za pravdu.
já dávám dětem kapesné jednou měsíčně.kupujou si za to třeba časopisy,nějaké mlsky,které se mi zdají zbytečné,dcera nějaké malovátka atd.Syn hodně ušetří a pak si koupí třeba hru.Nebo maí na dárky na vánoce a narozeniny.Za známky a úklid bych peníze nedávala.Dostanou za vysvědčení navíc ke kapesnému a uklízet se musí.Až budou velcí,tak jim nikdo za úklid nezaplatí.Nám to tak funguje a jiným zase jinak.
Za pomoc v domácnosti syn nedostával nic,, protože by se každý člen rodiny měl podílet na úklidu apod. Dostával peníze za zámky. Vysvětlila jsem mu že já chodím do práce a za dobrou práci dostávám peníze. On chodí do školy a jak bude dobrý ve škole, bude jednou dobrý v práci. Dostával za 1 1kč, za 2 nic a za 3 musel 3kč vrátit. Od 5.třídy dostával za 1 2kč, za 2 1kč a za 3 3kč vrátit. Za poznámku nebo horší známku měl zákaz TV na den. Nikdy jsem nedávala tresty na14 dní, je to blbost. Peníze za znáky se vyplatili, hrozně nerad vracel peníze a tak se snažil, aby 3 nenosil. Na vysvědčení za každou 1 dostal 10kč. Na střední škole dostával měsíční kapasné a na vysoké taktéž a vždy ještě uštřil. Na vysoké měl zřízen účet v bance a dle potřeby si peníze vybíral. Platil si z toho vše, jízdné, obědy, učivo, popjistku,atd. Oblečení a dražší věci k PC jsem mu platila.
Francaise — #9 Kdysi jsme si říkávali: "Odměnou za práci je nám úsměv vedoucího."
Ale špatně se za něj nakupuje.
Ten systém jsem převzala od kolegy. Když nám ho popisoval, velmi jsem s ním nesouhlasila. To jsem ještě byla bezdětná. Za 11 let syn přešel na náročnější školu a když jsem se divila, že najednou nosí domů trojky, tak mi odpověděl, že dobrá je OK a že jsem říkala, že trojka na téhle škole je stejně dobrá jako jednička na té předchozí. Na to těžko hledat argumenty, které desetileté dítě akceptuje a nakopnou ho k lepším výkonům. Budoucnost je pro ně ještě velmi abstraktní a vzdálená. Vydírat ho tím, že maminka bude smutná a zklamaná, že se špatně učí mi připadalo naprosto nevhodné. I kdyby měl pětky, pořád to je můj syn a moje láska není podmíněna jeho školními výsledky. Tak jsem to zkusila přes peníze a fungovalo to. Netvrdím ale, že to je jediné správné řešení.
Za známky jsme nikdy nic nedostávali, bralo se jako samozřejmost, že se budeme dobře učit /to samé s úklidem/. Dostávala jsem peníze na vyžádání, třeba i o něco větší částku, abych si z toho mohla šetřit.
Altamora — #8 Odměnou za školní snahu jsou přece známky! Mluvit v souvislosti se školou o zaměstnání je poněkud přehnané. Je to jejich povinná činnost, ale ne práce, za kterou by měli dostávat automaticky peníze!
anina4 — #7 Taky jsem zpočátku byla proti tomu, aby děti dostávaly za známky peníze. Pak mi došlo, že to je jejich zaměstnání a za zaměstnání jsme placeni. Proto jsem pár let používala náš systém. Děti se neučily kvůli mě, ale pro sebe. Je jedno, jestli proto, aby měly víc peněz nebo proto, aby se něco naučily. Hlavně, že uměly. Za práci doma ale peníze nedostávaly. Údržba domácnosti je povinností všech členů rodiny a každý musí pracovat podle svých schopností a možností.
jsem pro měsíční kapesné(pro menší děti třeba týdenní) a ne dávat peníze za uklid,známky ve škole apod.
Alenka0010 — #2 Přesně tak, to je správný přístup. Já jsem dávala kapesné jako obnos na koupi drobností pro radost. Nikdy jsem nic nedávala za běžnou pomoc v domácnosti. Tím se dítě učí, že "zadarmo ani kuře nehrabe" a bez odměny nehne prstem. Ale pokud šlo o nějakou mimořádnou práci, odměnu dostali (dopředu to nevěděli, dostali ji až poté). Nedávala jsem ani za školní známky, protože známky jsou často neobjektivní, někdy záleží na štěstí nebo učiteli. Důležité je, aby se dítě snažilo samo kvůli sobě, ne proto že dostane peníze. Tím bych dítě vychovávala k těžkému materialismu. Myslím, že tenhle přístup se vyplatil, kluci se nám povedli, jsou ochotní a pracovití, jak ve studijních záležitostech, tak i v manuální práci.
Jinak,dávat peníze dítěti za to, že se podílí na domácích pracech mi připadá jako zhůvěřilost.
Já jsem pro to, aby dítě dostávalo aspoň nějaké kapesné. Má šanci naučit se hospodařit s penězi. Já kapesné nedostávala, u nás fungoval systém peněz na vyžádání. Ačkoli to vždycky bylo bez problémů, samo říkání si o peníze na to a to mi bylo velmi nepříjemné. Když se rodiče rozvedli, výživné od táty chodilo na můj účet a já si s penězi hospodařila sama. Už jsem si nemusela říct ani o korunu, něco jsem ještě našetřila a s penězi z brigád jsem si za ně koupila starší auto.
S dětmi jsme hráli takovou hru. Měli fixní část kapesného a pak dostávali peníze za známky. Za jedničku dvě koruny, za dvojku jednu, za trojku nic, za čtyřku vraceli jednu korunu, za pětku pět. (K vracení nikdy nedošlo.) Za práci doma nedostávali nic. Kapesné se vyplácelo v uklizeném pokojíčku v sobotu před obědem. Nebyl uklizený, nedostali nic. Vedlo je to k tomu, že museli spolupracovat a domluvit se, kdo co udělá, aby matka neměla řeči. Dojalo mě, když mi dcera řekla, že není spravedlivé, aby dostávala o tolik korun vyšší kapesné než její bratr, když jí dávají pořád nějaké známky a jemu skoro žádné. Ale cíl téhle hry už byl dosažen, takže jsme přešli na fixní měsíční kapesné u obou.
Za známky jsem peníze nikdy nedávala a doufám, že nikdy nebudu muset. Za práce dávám jen výjimečně a to takové, které nejsou denně běžné, za úklid pokoje v žádném případě
.
dětem jsme dávali kapesné přiměřené věku
ale nikdy ne za známky ve škole, nebo za úklid 
