Dnešní téma věnujeme odjezdům a odchodům a vůbec opouštění věcí pomalu i narychlo. A taky zapomínání. Tomu hlavně. Protože co si budeme povídat, neznám moc takových lidí, kteří by byli zabaleni dostatečně dopředu, aby se vyhnuli stresu z toho, že na něco určitě zapomněli.
Pochybuji, že se někomu z vás povedl případ tak kuriózní, jako je ten nejslavnější – popsaný ve filmu Sám doma. Zapomenout doma dítě je totiž docela silné kafe… Ale když o tom tak přemýšlím, mám podobně dobré historky i já sám. Nebylo to sice dítě, ale když jsme jeli s hudební školou na soustředění, zapomněl jsem třeba svůj nástroj. Hlavně že jsem měl čepici a rukavice.
Kamarád na další soustředění sice vzal svoje housle, ale pro změnu doma zůstal smyčec. To bylo taky vtipné. Než mu ho dovezli, hrál celý den 
A to ještě nejsme u dovolených. :) Ještě před nimi musíme probrat odjezdy na víkend. Když jedu navštívit rodiče, je téměř na 100 % jisté, že něco někde zapomenu. Většinou klíče od jejich domu. Méně často papíry od auta a sem tam řidičák. To je pak lepší zjistit až v cíli, jinak se z cesty stává děsivá noční můra, kdy vidíte policejní auta úplně všude…
A tak stojíte, nejste schopni pohybu a hodiny tikají. Víte, že ta věc někde je. Uklizená na dobrém místě. Jen nevíte, na kterém. Nakonec ale odjedete. Teď přichází to nejhorší! Uvědomujete si, co všechno jste nedali do kufru. A že toho není málo! Antikoncepce třeba! Nebo krém na opalování! Sluneční brýle… Toho se najde… Prostě dokud nevystoupíte z letadla, třesete se jak ratlíci, protože jste nechali – a víte to naprosto určitě – zapnutou nejen ledničku, ale i žehličku!
Naštěstí s první palmou na vás padne dovolená jako pořádná duchna a do konce týdne vám bude i vyhořelý byt připadat jako docela veselé téma. O návratech si budeme povídat někdy jindy…
Jak prožíváte odjezdy z domova?
Jak jste je prožívali jako děti?
Jak často zapomínáte věci?
Co nejkurióznějšího jste zapomněli?
Máte strachy? A jaké? Přiznejte se!
Jak proběhl váš nejhorší odjezd?
Na co všechno se vám podařilo zapomenout?
Napište nám svůj příběh! Nejlepší odměníme!
Nový komentář
Komentáře
Nic kuriózního na dovolenou nevozím, tak jsem nic kuriózního nikdy nezapomněla. Jednou na začátku 90. let jsem zapomněla vzít do Chorvatska opalovací mléko. Sice jsme ho tam koupili, ale stálo asi 250,- Kč, což na naše platy tehdy byl docela šok. No, přežili jsme to.
Nějakými šílenými strachy při odjezdu netrpím. Možná lehká nervozita, nicméně se vždy těším
. 
. 
. Hlavní jsou doklady, telefon, klíče a všechno ostatní se v nutnosti dá koupit.
V sousedním domku bydlí mužovi rodiče, takže hlídají a když jedeme na delší dobu, nastěhujeme si k nám mé rodiče. Postarají se o všechno a ještě si užijí grilování na zahrádce a bazén, což v paneláku není. Nemají potřebu někde šmejdit, nic nepředělávají, takže ok a starosti o to, co se děje doma, když tam nejsme, odpadají
Věci si nachystám den nebo dva před odjezdem, delší dobu chystat nemá cenu - čím déle se člověk balí, tím více toho zapomene
odjezdy prožívám dobře, je to taková směsice očekávání a těšení se, i když vždy tak 2-3 dny před odjezdem se mi vůbec nikam nechce. Na návrat domů se těsím, ale po 10 min. doma chci zdrhnout.
a letiště
jsem asi blázen 
a co zapomenu, nebudu potřebovat.
Canadian: taky miluju letadla
asi 2 roky po sobě jsem zapomněla hřeben teď už si na to dávám pozor, ale to není žádná tragédie, vždycky si říkám hlavně jestli mám pas, peníze
Odchody a odjezdy mám promyšlené - nezapomenout zavřít okna, zavřít lednici, vypojit varnou konvici, vzít sebou doklady, mobil, kapesník, jestli má dítě všechno ... a tohle se mi honí hlavou, abych pak v autobuse marně vzpomínala, jestli jsem vůblbec zamkla!
Simoušek: to udelal ten muj taky:-) pecive vypnul vodu a plyn a mezi dverma jeste i pojistky. nastesti to bylo jenom na vikend a v mrazaku jako obycejne vubec nic nebylo.
velmi opravnena obava. jo a letos mam strach co mi zustane z kytek. peci me sestry loni prezila jenom jedna kytka. to by me letos fakt mrzelo.
-odjezdy prozivam tak, ze se tesim. od 30 mam dovolenou a odjizdim, jupijupijou
-nevim, predpokladam, ze sem se taky tesila. teda kdyz jsem jela sama. kdyz jsem jeli jako rodina, tak tomu predchazel naprosty horor. tata ma predstavu, ze jen on vi, jak spravne sbalit jakekoliv zavazadlo. tak stoji nad kufrem a rika mamce, jak tam ma spravne co davat. potom se ji zepta, jestli mu sbalila plavky.
-nezapominam (lepe: nepochybne zapominam, ale co nemam, to nepotrebuju)
-...
-ze mi bude v dopravnim prostredku na
-kdyz jsem musela vstavat o pul ctvrte rano, to se mi vazne nelibilo. ale vsechno ostatni bylo ok.
-viz 3
Vloni jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla doma plavky. Byli jsme asi 10km od domu, tak jsme se pro ně vrátili a cestou jsme vzpomínali, co ještě přibereme, když už se vracíme. No, bylo toho dost.
A také k těm vypnutým spotřebičům. Manžel byl jednou velmi důkladný a po vytažení z proudu TV, sporáku, MWT atd. se ještě při odchodu mezi dveřmi otočil a vypnul hlavní jistič na elektřinu. Samozřejmě nešlo nic a jelikož jsme měli v mrazáku půl prasete ze zabíjačky, asi si umíte představit ten smard, když jsme se po 14 dnech vrátili. Byl zrovna srpen a velké teplo ...
* V pohodě, těším se.
* To samé. Nikdy jsem netrpěla starostmi "jaké to tam asi bude" nebo "co jsem asi zapomněla". A určitě se mi nestýskalo. Našim jsem málem ani nedávala pusu na rozloučenou. Spíš jsem je vyháněla, ať už nezdržují odjezd.
* Nezapomínám. A když náhodou, tak se dá všechno koupit.
* Nevzpomínám si. Kamarád jednou až na hranicích zjistil, že nemá pas.
* Strachy z cestování? Ó nikoli. Vždy se těším.
* Nejhorší bych nenazvala žádný z odjezdů. Jen jednou jsme si usmyslely s kamarádkou, že pojedem po krásách ČR a neměly jsme spacáky. Tak jsme naládovaly auto péřovými peřinami a bylo to. V kempech na nás koukali všelijak.
* Já vážně o ničem důležitém nevím.
Já zastávám názor, ze nejdulezitejsí je nezapomenout pas a Visa kartu, zbytek se dá dokoupit. I kdyz tuhle mi kolegyni tuto teorii zvyklala príkladem, jak zapomela doma tampóny a sehnat takovou vec v Saudský Arábii byl docela orísek.
1. Vyborne. Cestuji rada, nerada se vracim.
sekla jsem se profesi
2. Stejne, mam to vrozene.
3. Vyjimecne nejaky nesmysl.
4. Asi nic...
5. Nemam. Obzvlast miluji letadla, na letisti se citim jako doma
6. Ja vazne nevim, balim i odjizdim rychle, bez problemu.
7. Pamatuji na jedno konkretni tricko a jednou nabijecku na mobil, ale tech bylo v miste urceni asi deset, tak jsem ji nehlidala. Bylo to jedno.
Letos určitě doma nezapomeneme nic.Jsa bez financí, pojedeme někam hoodně blízko a na hoodně krátko.Ach jo!