Foto: Shutterstock
Letos na podzim se po dlouhém váhání rozhodla pro životní změnu. Opustí svého přítele, s nímž žila dva roky. Už dlouho cítila, že s ním není šťastná, jen se k rozchodu nedokázala odhodlat. „Ne že by byl špatný, naopak. Byl tak trochu jako pejsek. Udělal pro mě, co mi na očích viděl. Jenže zároveň na mě visel tak, že mě totálně vyčerpával. Znáte takové ty energetické upíry? To přesně sedělo na něj. Věčně fňukal, jak mu někde ubližují, stěžoval si, jak všechno všude odnese on. Začala jsem na něj mít regulérní alergii. Nešlo to dál prodlužovat,“ líčí důvody k rozchodu Zuzana. Jednoho dne si proto sbalila všechny své věci a z jeho bytu se odstěhovala. Věděla, že mu o tom nesmí říct předem, protože by spustil scény s pláčem a přemlouváním.
„Možná jsem srab, ale na tohle jsem už neměla. Musela bych mu říct něco ošklivého, jak jsem ho poslední dobou měla plné zuby, a to jsem nechtěla. Bylo mi ho totiž líto, jelikož to fakt nebyl špatný člověk. Ale já s ním zkrátka už žít nemohla. A tak jsem mu tam jen nechala dopis. Že se omlouvám, ale už ho nemiluju a přeju mu v životě jen to dobré, protože jako člověka ho dál ráda mám,“ svěřuje se Zuzana, která mu neodpovídala ani na jeho prosby a naléhání prostřednictvím zpráv a mailů. Ani je nečetla, rovnou je mazala. Chtěla za jejich vztahem udělat tlustou čáru. Nedávno se jí ale ozvala maminka jejího expřítele.
„Strašně mi brečela do telefonu, že se kvůli mně zabil. Prý ho našli otráveného v jeho bytě a v dopise na rozloučenou prý uvedl, že mě stále miluje a život beze mne nemá žádný smysl. Úplně mě to položilo. Vytáhla jsem z koše jeho poslední maily, a to mě sundalo ještě víc. Psal v nich, co má v plánu, a že je to kvůli mně. Že už nemá pro co žít,“ popisuje Zuzana. Cítí vinu, přestože ji každý ujišťuje o opaku.
„Kdybych alespoň četla ty jeho emaily! Mohla jsem tomu neštěstí třeba nějak zabránit. Cítím se jako viník, nedokážu se s tím srovnat. Pořád na něj musím myslet, ve dne v noci. Je to jako šílená noční můra. Zlý sen, ze kterého bych se chtěla probudit,“ zoufá si Zuzana a zvažuje i návštěvu psychologa.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka
Rozchod je vždy traumatickou situací, která se podepíše především na osobě, co je druhým opouštěna. Velkou chybou, a tím i zbytečným šokem, pro toho, od koho se ze vztahu odchází, je nedostatečné či zcela absentující varování a nepřipravenost na variantu rozchodu. Nejen že se neposkytne šance zapracovat na spouštěčích a chování, které podněcuje odchod nespokojeného partnera, ale emoční zátěž ze šoku je tak velká, že se zbytečně prodlužuje fáze přijetí této náročné situace.
Zuzana se chtěla vyhnout partnerovu nepříjemnému citovému manipulování a předem tušila, jak bude celá situace náročná i pro ni. Zvolila proto útěk. Není divu, že teď prožívá pocity viny, které by nemusely být tak silné, kdyby se o nespokojenosti ve vztahu dříve komunikovalo. Následné chování opuštěného partnera by nemusela vnímat přes prizma zodpovědnosti za jeho reakci, která je stejně tak jako její přístup obyčejným útěkem. Jednou z možných reakcí na rozchod je reaktivní deprese, která přispěje k suicidálním (sebevražedným) myšlenkám. Za toto sebedestruktivní konání jednoho z partnerů však nikdo nemůže být zodpovědný. I v případě, že dopisy sloužily pouze jako citová manipulace a vydírání, nebo jako volání o pomoc, stejně by Zuzana nemohla nijak zasáhnout a celou situaci ovlivnit. Zákon na ochranu osobnosti neumožnuje internovat do psychiatrické péče nikoho přes jeho nesouhlas. Je možné, že by po přečtení dopisů Zuzana informovala jeho rodiče, ale odmítnout komunikaci bylo zase únikovým scénářem pro Zuzanu.
Zuzana by měla vyhledat terapeutickou péči, kde bude zpracovávat svůj pocit viny a následně pochopí i zdroj svého strachu otevřeně komunikovat o svých potřebách ve vztahu. Přenášení zodpovědnosti za svou závislost na partnerovi je často motivováno potřebou trestat, a to se evidentně povedlo. Vzniklé trauma patří do rukou odborníka, který poskytne rozklíčování celé situace a podporující doprovod.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Tak to bych si, být Vámi, fakt nevyčítal. Zabít se jen kvůli rozchodu může jen totálně zamilovaný puberťák(čka), nebo debil.
Kdyby se každý, s kým se někdo rozejde,měl zabít, tak je nás polovina. Pokud je někdo nucen žít s někým, s kým být nechce, je to od něho zbytečná oběť. Bude celý život nešťastný. To má být v pořádku? Co to řeší? A házet vinu na druhého, že někdo se zabil, protože si umanul, že svět musí fungovat podle něho, je velice pohodlné. Matka jej vychovala jako nesamostatné ho slabocha. Než aby si to přiznala, hodí vinu na ní. Kdyby se s ním nerozešla tahle, byla by to jiná. Jeden pije, protože přišel o práci, další hraje automaty, protože nemá partnerku, jiný zase dělá něco jiného, co si taky umí hezky zdůvodnit, odkdy se dospělý člověk vymlouvá na okolí? Jsou lidi, co jsou sami, mají doma postižené dítě, nemohoucího rodiče, žijí s financemi nadoraz a na nikoho se nevymlouvají. Vzpomínám na jednu svou známost. V dávno dospělém věku. Bylo to něco podobného. Když jsem přímo řekla, co si o našem vztahu myslím, odpověď mě uzemnila. ,,Hlavně se bojím, abych zase nezačal chlastat ". Rozchod to oddálilo asi o třičtvrtě roku. Byla to pro mě zcela ztracená doba a zabitý čas. Potom jsem pochopila, že nemůžu mít pocit viny za to, že někdo něco dělá.
Pán byl sice hysterik, ale furt lepší, než aby ji měsíce stalkoval a pak někde podřízl (nejlépe i se společnýma dětma, nebo jinými příbuznými). Kdyby to tihle zoufalci řešili jen takhle, tak je na světě krásně.:)
Ta maminka, která svaluje vinu na všechny ostatní, ta ho asi tak hloupě vychovala. Možná ten mladík chtěl jenom demonstrovat, ale pak se mu sebevražda podařila. Ten člověk byl psychicky nemocný a stále potřeboval někoho citově vydírat. Těžko je pochopit výčitky, které si dělá ta mladá žena. Kvůli mě se nikdy nikdo nezasebevraždil, a už to určitě nikdo neudělá.
Chtěla si ušetřit jeden nepříjemný rozhovor, a teď má trauma na zbytek života. Co na to říct. Vinu za to nenese v tom smyslu, že žádný soud by ji neodsoudil. Ale činy mívají mnohdy následky, které nejsou vůbec hezké, a tohle je ten případ. Není mi slečny líto.
Bude se s tím muset holt nějak vyrovnat, maximálně bych jí podala čistý kapesník, aby měla do čeho brečet, jaká je chudinka.
Maminka je taky pěkná zrůda. Místo toho, aby vychovala chlapa, tak vychovala slabocha, co nedokázal vést samostatný život a upnul se jako pes na slečnu. Chudák holka, měla si radši zničit život a zahrabat se s něčím takovým? Kluka je mi líto, ale to je tak asi všechno. Za svou smrt si může sám. On a jeho matka.
Za to, že jako správný srab ze své zbabělosti obvinil jiné, ona fakt nemůže. Vyděrač a slaboch. Brzy by ke dnu stáhnul i ji. Návštěva psychologa a terapie, jak ze sebe takový psychický teror zase setřepat. A podle mne zcela přerušit kontakt s jeho rodinou, protože oni budou teď nutně potřebovat viníka, aby si sami ulevili v bolesti. A to nesmí znamenat, že to zničí i její život.
Zvážit návštěvu psychologa může, třeba se jí uleví. Ale za slabocha přítele nemůže. I kdyby si ty zprávy četla, stejně chtěl jen aby se k němu vrátila, že se změní, to by bylo na pár týdnů a zase potom stejné, odcházela by podruhé, potřetí.....