Přesně před 30 lety, 24. února 1979, zemřel v Praze v nedožitých pětapadesáti letech významný český prozaik a autor novel a románů z doby okupace a února 1948, filmový a televizní scenárista, autor rozhlasových her a jeden z výrazných tvůrců poválečné prózy, Jan Otčenášek.
Narodil se v Praze, v roce 1924, v rodině truhláře. Studoval na obchodní akademii, kde roku 1943 maturoval. V roce 1944 byl totálně nasazen. Koncem války se Otčenášek zapojil do ilegálního hnutí mládeže ve skupině Předvoj. Po válce začal studovat estetiku, ale studia pak z rodinných důvodů zanechal. V letech 1947 až 1952 pracoval jako účetní. Od roku 1952 působil ve Svazu československých spisovatelů.
Až rok 1960 znamenal obrat v jeho kariéře, kdy se rozhodl pro svobodnou dráhu spisovatele z povolání. Po třinácti letech pak v roce 1973 začal pracovat jako dramaturg filmového studia Barrandov.
Jan Otčenášek publikoval v Literárních novinách, Hostu do domu, Květech, Plamenu, Rudém právu aj. Je autorem řady filmových a televizních scénářů (např. Byl jednou jeden dům).
Debutoval budovatelským románem Plným krokem. Do rozvoje poválečné prózy Otčenášek významně zasáhl románem Občan Brych.
Další Otčenáškova próza nese název Romeo, Julie a tma. Je to ztvárnění křehkého komorního příběhu studenta Pavla a židovské dívky Ester, kde se autorovi podařilo adekvátně postihnout nelidskost fašismu. K protektorátu se Otčenášek vrací románem Kulhavý Orfeus.
Doba okupace je jakýmsi katalyzátorem hodnoty lidských povah. Prózy Občan Brych, Romeo, Julie a tma a Kulhavý Orfeus spolu vzájemně souvisí problematikou mládeže na sklonku války a v prvních poválečných letech. Některé postavy skutečně přecházejí z jednoho díla do druhého, jiné si vzájemně korespondují jako společenské typy.
Na přelomu 60. a 70. let Otčenášek tematicky vychází ze současnosti. V satirické novele Mladík z povolání ironizuje přemíru erotické problematiky. V románu Když v ráji pršelo, i v některých televizních inscenacích, usiluje o podání obrazu spojením milostného motivu s činorodou prací.
Nový komentář
Komentáře
gerda: Mně bylo Anny líto, že šukala na schodišti.
Meander: A mělas povinnou četbu i Panenství od M. Majerové?
http://www.spisovatele.cz/jan-otcenasek
na tom obrázku je někdo jiný, ne Otčenášek! tady je ten pravý: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/getImage.jsp?docid=833&thmb&id=210
Meander: Mně se vždycky moc líbila Anna proletářka, ale ten konec jsem nikdy nedočetla, jak se začlo mávat zaťatou pěstí, přestalo mě to bavit
. Jo, a ještě si vzpomínám na Nejkrásnější svět od Majerové, ten taky hezky začínal.
Lindaa: Občana Brycha jsme naštěstí měli jenom jako četbu doporučenou. To bych asi nakonec ošvindlovala. K tomu, abych toužila skočit z mostu, mi docela stačila Siréna a Havířská balada. To se nedalo. NEDALO!
Lindaa: dát mládeži Občana Brycha a čekat, že to bude někdo skutečně číst, je utopistická představa.
Meander: presne. Me tohodle autora znechutila povinná cetba - Romea, Julii a tmu jsem jeste prelouskala, zas to nebyla tak tlustá knízka a ty nudný popisy se daly preskakovat. Ale Obcan Brych byla bichle, tu jsem vzdala a obsah opsala od bráchy.
Meander: No právě, povinná četba je zabiják autorů. Víc se mi líbilo, když jsme dostali seznam autorů, které bychom měli přečíst a z nich jsme si vybrali podle sebe.
Altamora: Já ho neočekávala, četla jsem to jenom proto, že jsem poctivě četla každou povinnou četbu
Meander: Když se něco jmenuje Romeo a Julie, těžko očekávat happy end.
Věřím tomu, že každá kniha se musí číst ve správný čas. Já tuhle knihu v ten správný čas četla, takže se mi líbila. Stejně jako Petr a Lucie. Bylo to ještě na základce, v době prvních platonických lásek. Stejně tak se mi líbila kniha Když v ráji pršelo, tu jsem četla jako čestvě vdaná a manžel byl zrovna na vojně. A jsou jiné knihy, které se mi nelíbily při prvním čtení, a za nějakých deset patnáct let už ano. Neználkovy příhody jsem v osmi milovala, v deseti už ne.
Meander: člověk se lety mění. Já jsem kdysi nadšeně čítávala Kubkovy Karlštejnské vigílie a Palečkův úsměv a pláč. To druhé teď s podivnými pocity čtu po dlouhé době znovu a musím se přiznat, že mi ten pateticky vlastenecký sloh jde děsně na nervy a spíš se do toho nutím - když už jsem teda začala. Ale pobavila jsem se díky tiskové chybě: v místě, kde bratr Paleček hypnotizuje přes celé náměstí řečnícího Giordanna Bruna a chce mu překazit vystoupení, se mu to nakonec povedlo a v knize se doslova píše "mnich zmokl". Tak to mě opravdu rozesmálo. Co udělá jedno el.
gerda: Já to přečetla, ale nelíbilo se mi to. A ten konec byl natolik očekávatelný, že mě ani trochu nezarmoutil
Sonne: byla to povinná četba. Mně vadil smutný konec, tak jsem to radši opsala.
Romeo, Julie a tma jsem četla jako mládě ve škole
gerda: Taky tak. A Mladík z povolání.
Svého času jsem jeho knížku Když v ráji pršelo četla pořád dokolečka. Dnes už tolik nadšená nejsem, jsem už starší a zpovykaná, ale čtenáře si určitě najde i dnes.