„Co má člověk uvnitř, to by mělo mít také vnější formu,“ říkával svého času Jiří Guth-Jarkovský.
Jeho etiketa je podle odborníků stále aktuální, byť zásady společenského chování, jak je ve svém Společenském katechismu popsal, se dnešním čtenářům mohou zdát úsměvné.
Povoláním středoškolský profesor Jiří Stanislav Guth se narodil 23. ledna 1861 v Heřmanově Městci. Sám sebe nejčastěji označoval za spisovatele – psal cestopisné i beletristické povídky, je autorem několika románů a nesčetného množství článků do novin a časopisů.
Účastnil se i práce na Ottově slovníku naučném, kde zpracovával hesla z hudebního, geografického a matematického oboru.
Úspěch Společenského katechismu jej povzbudil k vydání dalších spisů, například katechismu pro turisty, nazvaného Turistika, nebo dílka Tramvajový zřízenec po stránce společenské.
Jarkovský též spoluzakládal Mezinárodní olympijský výbor a stal se prvním ceremoniářem prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Sám holdoval sportu jen občas, jak nerad přiznával.
Nový komentář
Komentáře
michaela.kudlackova: hm.
Vedle takového člověka jsem se vyskytovala téměř pět let. 
A za tu dobu se našlo pár takových dam, co nemohly pochopit, proč těžké předměty nosím já... a mě zas nebavilo jim pokaždé vysvětlovat, že dotyčný pán po úrazu páteře strávil hodně času rehabilitací a ty předměty jednoduše nosit nemůže, ač slušnost a vychování jsou mu jinak vlastní. A že se za to stydí, neb je neprávem odsuzován. 
Ale to už tak často lidi mají ve zvyku, dělat takové rychlé soudy, a splachovat do záchoda. 
Eva_Fl: Chápu,že to moje povídání může vypadat jako dobrá hysterie
. Neříkám, že všichni jsou úplně zkaženi, a mimochodem je to moc dobře. Třeba se to časem změní kdož ví, Ale jedno vím jistě - taky jsem moc ráda, že neučím. Je to opravdu krásné povolání,ale např. já jsem byla u úplně malinkých dětí ve školce - a tam se opravdu nejvíce pozná, jakou mají děti doma výchovu.
francoias: moooooooc dobre, ze neucis.
Mela jsem tady ted na navsteve sedmnactileteho chlapce. Uzasnej. Milej, chytrej, spolecenskej, taktni - no proste uzasnej.
Mám to štěstí, že můj partner je gentleman vpravdě prvorepublikový
Podržet dveře, pomoct z a do kabátu, přisunout židli, sebrat ze země, co mi upadne... Tohle jsou pro něj samozřejmosti, nad kterými není třeba přemýšlet 
Musela jsem si na to zvyknout, ale zvykla jsem si ráda 
shb: francoias: Znám fůru mladých lidí, kteří slušnost a vychování stále pokládají za přednost, nikoli za dělání ze sebe blbce (i to jsem slyšela). Prakticky se ovšem přitahují titíž.
Je skutečně kouzlo vidět, kterak jdou dva lidé středního věku, při čemž paní vláčí pravačkou pět kilo brambor, levačkou tašku s nápisem Albert a za ní cupitá lamželezo v ruce s balíčkem toaletního papíru. Evidentně jsou oba spokojeni.
A představte si sebe na jejím místě. Vedle takového člověka, byste se partně ani nevyskytovaly. Ani já ne. Spláchla bych ho do záchoda.
gentiana: ale to se netýká jen "strhávání svrchníků, podávání židlí atp ". Dnešní mládež je opravdu zcela zkažená, já bych se určitě nedovolila to , co si nevolí. Ale vůbec se tomu nedivím. Z tohoto důvodu jsem odešla ze školství, kde se učitel bál říct rodičům, že ten jejich miláček ubližuje dětem, nebo na něho nedej bože zvýšit hlas. Tyto děti si zvykly, že mohou vše - úplně vše a my se pak nestačíme divit, co vše...... Vždyť i kriminalita mládeže vzrostla, ale to je opravdu o výchově v rodině. Pokud se děti od malička nenaučí slušnosti, můžeme očekávat,že v dospělosti to budou lidé kteří se neštítí vůbec ničeho....
shb: když se chováš jako dáma, tak ti ty dveře otevře i buran
gentiana: Pravdu máš
, ale to je spíš jak z černobílýho filmu, já bych to viděla spíš v rovině, že dnes jaksi chybí úcta k čemukoliv a z toho plyne jakési žádné chování, jako např. když jdu někam s tátou tak mi ty dveře otevře automaticky ani o tom nepřemýšlí (generace 50. léta) ale když jdu někam s nějakým chlapem (mladší generace třeba 90. léta), tak pomalu abych mu otvírala já.... nestojím si na tom, ale tyhle niance už v tý společnosti začínají mizet...
Ano, dnešní mládež je zcela zkažená, to my byli jiní, lepší, protože jsme chodili bosky do školy a neměli jsme mobily. Jděte se s tím vycpat.
Jo, a na strhávání svrchníků, podávání židlí atp. seru. Já teda žiju ve 21. století a na rituální tanečky alá královna ňamang-batská si teda hrát nebudu. Pokud někoho baví líbání ručiček, poskoky okolo dveří a postrkování peněz, protože za dámu přecinky musí platit pán, a´t si poslouží, ale v tomhle já nejedu. Já se držím prosté povrchní civilizovanosti.
ToraToraTora: to je sice pravda, ale v dnešní době je to málem handicap. Pořád je víc těch nevychovaných
, nebo to tak aspoň vypadá.
gerda: ono to z nich svatoušky neudělá, ale budou top mít v sobě a jednou to najdou
Tini:
Tini: U mladých ? A od koho přebírají vzory chování?
Jj my jsme jim zářným příkladem toho, jak se chovat slušně, galantně, mravně.
ToraToraTora: no jo, jenomže pak takový vychovaný školáček vyjde před budovu, kde narazí na hlouček vrstevníků z jiné školy a nestačí se divit
Na škole, kam jde k zápisu dcera se etika a mravní hodnoty učí od první třídy. Jenže té, co to učí se néříká"paní učitelko," ale " sestro Marietto" Na státních školách mají pořád jen výmluvy, jak těm spratkům přitáhnout otěže a vtlouct jim do hlavy základy slušného chování.
Ano, začít se musí v rodině a sychrovat to ve škole, ale ne přehazovat si výchovu jako horký brambor
Tak me rodice ucili slusnemu chovani od te doby, co jsem zacla chodit a byli docela prisni! Ve skole jsme meli super ucitele od nich si take hodne pamatuji!
Slusne chovani u mladych dneska, je opravdu ostudne
Nás učila něco málo z etikety jedna soudružka na SŠ v rámci Občanské nauky. Ovšem byla to taková odpudivá kreatura se strašným designem
Občas ji vídám i teď a docela programově se k ní nehlásím. Je schopná vyprovázet manžela k šalině oblečená jen v ušmudlaným županu s rozvrkočenou drdolovou vizáží a v rozšmajdaných trepkách...
Mipe:
... je mi to jasné.
Toho chybí, co by se mělo vyučovat. Slušné chování je něco zastaralého, když tak sleduju naše politiky - pak se není co divit, když je pokládáno za společenskou normu. A taky rétorika by nebyla na škodu, někdy dá hodně práce pochopit, co nám to vlastně povídají.
Kelly: to je mi jasné,já měla na mysli takovou běžnou slušnost,ale ta je spíš na výchově v rodině.