Foto: Shutterstock
V dřívějších dobách nebylo v Evropě takovou samozřejmostí, že páry spaly v jedné posteli. Co se týče monarchie, oddělené spaní bylo samozřejmostí, a i dnes ho královny a králové preferují. Příkladem je třeba královna Alžběta, která má s princem Philipem ložnice naproti sobě. Spaní pohromadě u nich není zakázané, ale řekněme, že ho vyhledávají jen v určitých dnech. Běžní lidé dříve spali tak, jak to bylo možné. Roli hrála víra, teplo, prostor i finance. V první polovině 20. století začalo být běžné, že manželé lože sdíleli pravidelně a dnes se každodenní společné usínání v jedné posteli stalo jakýmsi důkazem pevného vztahu. Jenže musí to tak opravdu být?
Lenka, 39 Let V době nouzového stavu jsme s manželem byli s dětmi na chatě, kde nebyla jiná možnost než spát odděleně. Manžel chrápe, a já jsem si uvědomila, jak mám najednou daleko kvalitnější spánek. Po nouzovém stavu se mi vůbec nechtělo zpátky do společné postele. Co se dá ale dělat, na oddělené spaní mi přijde ještě brzo. Pavla, 43 let Manžel chodí spát mnohem později než já, takže mě vždycky vzbudí po tom, co já už dvě hodiny spím. Následně otevře okno, usne a začne chrápat. Já musím vstát, zavřít okno a půlku noci nedělám nic jiného, než na něj mlaskám, což zafunguje vždy jen na chvilku. Vyčerpáním usnu a druhý den jsem úplně vyřízená. Někdy to spraví tím, že vypraví děti do školy, ale když to neudělá, jsem na něj celý den hnusná a většinou se pohádáme. Oddělení spaní zvažuji. Julie, 26 let Jsem čerstvě vdaná, čekám miminko a s manželem jsme se domluvili ještě před svatbou, že budeme mít oddělené spaní. Já mám strašně lehký spánek, a i když Roman nechrápe, probudí mě každé jeho zavrtění se. Nemyslím si, že by to mělo náš vztah nějak ohrozit. Dobromila, 51 let Mám o sedm let mladšího partnera, jsme spolu dvacet let a máme dvě děti. Celých sedmnáct let jsem vydržela to, že manžel chodí spát déle než já, vždy mě vzbudí, a potom začne nahlas oddychovat. Je to něco mezi chrápáním a funěním. No a před třemi lety jsem si řekla dost. Sedli jsme si, probrali jsme to, a protože máme velký dům, máme teď ložnice hned vedle sebe. Večer spolu v posteli ležíme, povídáme si a on jde do své postele. Díky tomu ubylo hádek! |
Nejčastějšími příčinami nekvalitního spánku je chrápání, vrtění se, funění, odhazování rukou, kopání, jiná večerka, nutnost otevírání okna, partnerovo časté chození na toaletu. Zkrátka je toho docela dost. V případě rušení nemusí jít vždy o mužský element, ale ze zkušenosti víme, že si stěžují spíše ženy, což nakonec dává smysl. Statistiky ukazují, že mají ženy lehčí spánek. Americké studie z letošního roku dokazují, že ženy mají fyziologicky přednastavené (mateřství), že je jejich spánek zkrátka lehčí. Vědci dokonce zjistili, že téměř 20 procent žen má špatný spánek minimálně pět dní v týdnu, zatímco si na podobné problémy stěžovalo jen osm procent mužů.
Nastavte si svoje pravidla
Názory odborníků na oddělené spaní partnerů se liší. Někteří říkají, že může být spíše na škodu a mluví o něm jako o magickém rituálu, který bychom měli zachovat za každých okolností, jinak hrozí rozpad manželství. Vztahový terapeut Honza Vojtko, ale naopak doporučuje, aby se páry nerozhodovaly podle zažitých stereotypů, ale nastavily si svoje vlastní pravidla na míru, která budou fungovat. Pokud tedy máte pocit, že partnera začínáte za chrápání nenávidět a on z nějakého důvodu nemůže nebo nechce podstoupit operaci, klidně ložnice rozdělte. Koučka Lenka Černá však radí, aby si v takovém případě partneři vynahrazovali čas v posteli každý den jiným rituálem. O víkendu se můžete sejít v posteli na snídani, ve všední dny stihněte alespoň 10 minut objetí pod peřinou každé ráno. Čas, který spolu trávíme v posteli může opravdu vztahy posílit, jsme si přeci jen v tu chvíli tělesně nejblíže, ale pokud je pro vás usínání již několik let noční můrou, rozhodně o oddělených ložích popřemýšlejte.
Čtěte také:
- Randí s desítkami mužů, ale jen online. Naživo by ztratili zájem, myslí si Katka (28)
- Barbora (32): Mám dva vztahy naráz a už nevím, jak z toho ven
Nový komentář
Komentáře
Tak mě vyhovuje společné spaní. Když spim,tak spim. Ani budík mě nevzbudí, když není pro mě. Ale společnou deku, to ne. Tu musim mít svou.
Máme na spaní každý svůj pokoj a jsem velice spokojená a manžel také.
Máme svůj klid, při spaní se nebudíme, doporučuji.
Také v pokojích máme každý svůj televizor i počítač.
Odhaduji, že společné spaní v jedné místnosti, a to mnohdy i s dětmi, má řada lidí hlavně z finančních důvodů. Prostě nemají tak velký byt nebo dům, aby mohli mít oddělené ložnice. Není nad to mít svoje soukromí. Už jako dítě jsem se velmi těšila, až jednou nebudu muset mít společný pokoj se sestrou. Jenže jsem se vdala a právě z těch prostorových důvodů nešlo mít v paneláku oddělené ložnice. Je fakt, že mi to nevadí kvůli spánku, když spím, tak spím, a je mi jedno, jestli se svítí, někdo čte, hraje rádio nebo televize, nebo někdo chrápe. Prostě spím. Ale je mnoho jiných důvodů, proč pokládám za prospěšné mít pokoj jen pro sebe, a dneska už mě nikdo nepřemluví na společnou ložnici. Pokud je to nutné někde na dovolené, opět jsou v tom ty finanční důvody - než platit za dva pokoje, tak to pár dnů vydržím, ale nerada.
Taky jsme dřív měli každý svůj pokoj. Já jsem skřivan a ve všední dny jsem ve 22 hodin poslouchala v posteli rozhlasovou hru a pak spala, manžel hleděl na telku do půlnoci. Ráno to bylo naopak, vstávala jsem ve čtvrt na pět a zase rušila manžela, který moji aktivitu po probuzení nesdílel. Teď s máme s mužem stejný rytmus a taky už vstávám v normálním čase kolem šesté hodiny a máme nejen společnou postel, ale i peřinu.