Foto: Shutterstock
Věděli jste, že romantika společného manželského lůžka není tak stará, jak by se mohlo zdát? Už v historii věděli, jak moc je kvalitní spánek důležitý. Třeba králové měli oddělené ložnice a navštěvovali své chotě jen v případě plnění manželských povinností. Spaní v páru se v domácnostech zabydlelo někdy na začátku 19. století, tedy v době, kdy se manželství začala konečně uzavírat z lásky a vzájemné přitažlivosti partnerů. Dnes se na oddělené spaní díváme tak trochu skrz prsty a soužití bez společných nocí v jedné ložnici někteří berou jako soužití bez fyzické lásky. Přitom každému vyhovuje něco jiného a oddělené ložnice opravdu nemusejí znamenat krizi ve vztahu. Naopak můžou přinést úlevu a ztracenou energii a náladu. Zatímco spousta dvojic si bez společného usínání nedokáže partnerský život představit, jiný pár se v jedné posteli dlouho trápí, protože se jim nedostává toho, co je pro nás naprosto zásadní, a to právě již zmiňovaný kvalitní a klidný spánek. A spánková deprivace pak může způsobit mnohem větší problémy...
Byla jsem po noci s manželem tak unavená, že jsem nezvládala práci
„To jeho nesnesitelné chrápání jsem fakt už nemohla vydržet,“ svěřuje se Eva. "I když jsem se vždy snažila usnout dřív než manžel, někdy mě to zařezávání stejně probudilo a několik hodin jsem se pak převalovala. Ráno jsem pak byla úplně hotová a v práci to pak na mě dolehlo. Byla jsem bez energie, zpomalená a jednou jsem dokonce vytuhla na chvíli v kanceláři. To byl pořádný trapas. Různé kapičky a babské rady nám bohužel moc nezabraly a tak jsme přišla za manželem, zda nebudeme každý spát jinde. A protože syn od nového školního roku pobýval přes týden na koleji, znamenalo to pro mě velkou šanci na záchranu. Konečně zas spím celou noc a ráno mám nejen energii, ale také mnohem lepší náladu. I manžel je šťastnější, že ho pořád neprudím. Takže my tohohle rozhodnutí určitě nelitujeme, nám se tím vztah naopak zlepšil."
Eva, 49 let
Já jsem ranní ptáče a on zas sova. Nedokázali jsme se shodnout
„I nám oddělené ložnice přinesly mnohem lepší náladu. A dokonce paradoxně i lepší sexuální život. S partnerem máme totiž každý jiné usínací zvyky a biorytmy. Já jsem ranní ptáče, takže ráno bez problému vyskočím z postele, ale zas jsem po desáté večer protivná. A kolikrát ani nevnímám, co mi přítel říká. On totiž chodí spát až po půlnoci. Nejvíc mě ale štve, že si chce před spaním číst nebo ještě pracuje a světlo mě ruší. Zato po ránu je na zabití zase on. Dlouho jsme se snažili najít nějaký kompromis, ale většinou někdo z nás byl naštvaný nebo podrážděný a pak jsme na sebe zbytečně štěkali i kvůli dalším věcem. A tak jsme se dohodli, že do obýváku pořídíme kvalitní rozkládací gauč, kde se budeme střídat. Tohle „odloučení“ nám vyhovuje a máme také díky tomu pak na sebe i více chuť."
Simona, 32 let
Spím v pokoji s dětmi a všichni jsme spokojeni
Lucie zas nespí zas s manželem v jedné posteli kvůli dětem. „Máme dvojčata a kdo to zažil, tak ví, jaký je to od narození fičák. Už jim budou skoro tři, ale pořád se jedna nebo druhá kvůli něčemu budí. Záchod, noční můry, žízeň nebo nějaká bolístka. Už jsem si zvykla mít lehké spaní a být pořád ve střehu. Naštěstí to občas můžu během dne dohnat aspoň krátkým spánkem, když děti taky usnou. Ale manžel jejich skoro každonoční výlety nezvládal. Když pak usnuly u nás v posteli a celého ho pokopaly, nakonec to musel vzdát a jít spát do obýváku. A pak byl ráno rozlámaný a v práci nepoužitelný. A tak se nebránil tomu pořídit do dětského pokojíčku další postel, abych tam mohla spát. A co se týče intimností, nic zásadního se nezměnilo. Ty si stejně nejvíc užijeme o samotě nebo v jiném prostředí, když nám holky někdo pohlídá."
Lucie, 36 let
O vyjádření k příběhům jsme požádali Kristínu Pelikánovou. Terapeutku, psychoterapeutickou poradkyni, lektorku a členku Feministické terapie, (pelikanovakristina.cz).
Všechny příběhy zní vyrovnaně. To, co rozhodnutí spát odděleně předcházelo, pravděpodobně nebylo moc příjemné. Jsme po několik desetiletí zvyklí na to, že spolu partneři spí v posteli, ale to, že to tak není, nemusí znamenat nedostatek lásky. My, lidé se neumíme jinak dobít než spánkem, kvalita spánku je naprosto zásadní pro naše fungování, pokud racionálně dojdeme k tomu, že budeme spát odděleně tak v tom nevidím žádný problém. Zároveň kromě kvalitního spánku potřebujeme i city, proto své partnery máme. Na ty by se nemělo zapomínat a je na místě vykomunikovat i to - například plánovat si rande i po 20 letech manželství nebo hezký večer doma. Dopřávat si blízkost a intimitu jinak.
Nic nemusí trvat věčně. To, že spolu partneři nesdílejí postel teď neznamená, že to tak bude do konce života. Také je potřeba vědět, že i když partner/partnerka spí v jiné místnosti tak, že za sebou můžeme přijít, když nám není dobře, potřebujeme obejmout nebo máme chuť na sex.
Nový komentář
Komentáře
Já si tohle vůbec neumím představit, oddělené spaní bych nechtěla ani za zlatý prase.
Nevím, kdo předepsal, že manželé mají spát vedle sebe. Třeba to je z doby, kdy měli lidé jednu místnost a v té spali všichni. Pak, když hodně lidí bydlelo v panelácích, v třípokojovém maličkém bytečku, tak také asi nebylo vyhnutí, než spát oba v jedné místnosti. Já jsem vedle svého manžela v jedné posteli a v jedné místnosti odmítla spát ještě před svatbou, po první společně strávené noci. Toto poslouchat nebudu. Chrápal příšerně, když jsme později měli dům, tak ho bylo slyšet z poschodí do poschodí. A on zase nesnášel, že jsem si večer četla. Když to bylo něco humorného, dokonce jsem se smála. Manželství trvalo 16 let, ne, že bychom se rozvedli, ale zemřel. Během 16 let jsme měli každý svůj pokoj.