Pro někoho nepředstavitelné. Pocit, že se můžou v noci přitulit, by jim chyběl. Pro jiného praktické a pohodlné. Kvalita vztahu se přece nemusí posuzovat jen tím, že partneři spí spolu. A v tom případě jdou i zažité tradice stranou.
Proč spí partneři odděleně?
Jsou situace, kdy je to pochopitelné – jeden z nich je nemocný, maminka často vstává k čerstvě narozenému dítěti. Někdy je manžel po flámu na gauč vyhnán. Ale za čas se stejně vrátí do společné postele, protože ho z nepohodlného spaní bolí záda. Navíc jak to vysvětlit dětem? Tedy pokud tatínek nechrápe tak, že ze stropu ložnice padá omítka.
Oddělené ložnice asi přivítají i páry s odlišnými biorytmy. Někdo je zvyklý si číst, jiný padne v deset do postele a světlo ho ruší.
Potřeba se mění i s věkem. Vášnivá zamilovanost postupně vymizí a každý chce být občas sám. A nemusí to být až po 30 letech manželství, když už má každý své vlastní potřeby a zvyky. Oddělené spaní je čím dál tím častější i u mladších párů. Občas chtějí být sami. I v noci. A nemohou si to vynachválit. I oni si často chtějí srovnat své myšlenky, odpočinout si, připravit se do práce, a to o samotě. Nebo naopak ještě pracovat a neplížit se jako myš do ložnice, aby nevzbudili svůj spící protějšek. Ráno ho naopak nebudí, když vstává dřív do práce.
Ne každý má však velký byt nebo domek, kde oddělené spaní lze zařídit. V některých rodinách se tomu tak stane, až děti vyletí z hnízda. Navíc někomu ložnice slouží částečně i jako pracovna, takže se musí omezovat a brát ohledy na druhého, když potřebuje pracovat dlouho do noci. A tak si někdy druhou ložnici vytvoří právě z dětského pokoje.
Poptala jsem se v okolí a většinou jsem se setkala s negativními názory na oddělené spaní. Kdy si mohou partneři klidně popovídat, když ne v posteli, kde jsou konečně sami? Chyběla by jim intimita, která patří ke vztahu. Vědomí, že můj milovaný leží vedle mne.
Jak jste na tom vy, milé ženy-in?
Nový komentář
Komentáře
Někdy ano. Třeba když chrápe, přijde z "tahu" apod.
Čtu tady o výhodách oddělených ložnic - budiž,však v "lepších" rodinách a vůbec panstvo takhle spalo pořád.Jak říká K.Gott,raději přijdu ráno do ložnice partnerky oholený,navoněný a upravený.Ono není nic příjemného ukazovat se po ránu partnerovi rozcuchaná,zpocená,bez potřebné hygieny...ale některá slova jsou tady trochu tvrdá.Copak JÁ jsem tak dokonalá,že můžu o partnerovi říct,že mě odpuzuje jeho neoholená tvář,chlupaté tělo,jeho přehozené nohy na mém těle nebo ranní erekce???No,který mladý chlap ji nemá
Najednou jakoby ten mužskej byl jen na obtíž....mě taky rozčiluje chrápání mého muže,ale i já mám nějaké nedostatky.Já jsem šťastná,když natáhnu ruku a je vedle mě,cítím ho,slyším ho a vážím si té chvíle....
Na začátku manželství jsem si nedovedla oddělené ložnice vůbec představit. Pak přišly děti, manžel se potřeboval do náročné práce vyspat, tak nezbývalo nic jiného. Jak děti rostly, chtěli svoje soukromí, nastalo období společné ložnice. Když vylétly z hnízda, manžel začal chrápat, se ložnice opět rozdělily, byl na to prostor. Dneska, když se sejde rodina, společná ložnice je nutná, je to milé, ale jenom dočasně
.
Oddělené ložnice by mě nevadily,klidně bych je uvítala.
Oddělené ložnice jsou prima. Probudí mne pohyb v místnosti a muž vstává skoro o hodinu dřív než já, často se stane, že už znovu neusnu. Přitom, já jsem noční pták. Mám čelovku a čtečku s podsvíceným displejem a klidně si dlouho do noci čtu protože se mi nedaří usnout. Naštěstí muž chrápe jen vyjímečně a usíná okamžitě.
Přidávám se na stranu oddělených ložnic. Před několika měsíci jsme se s přítelem sestěhovali do 2+1 a moje jediná podmínka byla, že budu mít svůj pokoj. Sice chvíli brblal, ale pak uznal, že se svým chrápáním někdy taky budí a ustoupil
Navíc je zvyklý do noci čučet na telku, tak mu zůstal obývák a oba jsem spokojení.
Oddělené ložnice máme od počátku vztahu (tedy co spolu bydlíme
) a stále jsme jako hrdličky. A to i v bytě 2+kk. Můžub jedině doporučit
Prevence zbytečných hádek. A intimní život tím netrpí. Naopak!
oddělenou ložnici mám už několik let a je to to nejlepší, co mě mohlo potkat
Asi chtěla...trochu chrápe
Na druhou stranu zvyk je zvyk. Když je pryč, ponocuju, usínám na gauči a nad ránem se rozlámaná přesouvám do postele 
Vynikající věc
catcat — #4 manža sice nechrápe,ale přesně.Strašně by mi chyběl.Dokud jsme neměli malýho a chodil na noční,tak jsem nemohla spát.
Sapita — #15 Přítel mě taky kolikrát odbyde, když se v noci potřebuji přitulit, protože mě popadla nějaká blbá nálada, která mi nedá spát. Prostě spí a nevnímá, co říká. Pomalu se učím, jak dosáhnout svého, abych ho neomezovala, nevzbudila a nemusela poslouchat blbé kecy. Taky ho kolikrát nevybíravě sprdnu, když mě budí, abych se přesunula z gauče do postele. Prostě spím a nevím, že bych mu něco odpovídala. Kolikrát ho pošlu hoodně daleko. Ráno se tomu pak zasmějeme.
Když nemůžu usnout a manžel si spokojeně chrupe, tak toužím po oddělených ložnicích. Nebo když chrápe, to taky raději odcházím spát do dětského. My v posteli před spaním nediskutujeme.
RenataP — #14 promiň, ale to je pak otázka, zda mít společné děti
Jaruš — #13 to je štěstí, Jaruško....
jsou i tací, co tě v takové chvíli, kdy za takovou ruku zašátráš, pošlou do prdele....
to pak není příliš chuti ani důvodů mít společné lože.
Jsem vdaná přes čtyřicet let a nespala bych sama.Mám ráda když mi není dobře,že mě může držet za ruku.Nebo také zavolat záchranku.A i po těch letech se ráda probudím vedle toho svého.
catcat — #11 pokud není chlupatej, x dnů neoholenej, nesmrdí a nemá ranní erekci, pak tuto větu chápu...
teda já nevím, školy nemám, ale probudit se vedle mého chlapa a v lepším případě v jeho náručí - to je rozhodně cenná deviza pro celý následující den
ANO, ANO, ANO! Bože, prosím, chci svůj pokoj, kde budu SAMA!
Mám svůj pokoj, jsem pro!