„Oddalování očkování dětí je chybou, která je může stát i život,“ říká doc. Vilma Marešová

Rodiče často tápou a na jistotě jim nepřidávají ani poplašné zprávy odpůrců očkování. Proč je očkování důležité, co představuje riziko a jak je to s tím autismem? Nejen o tom jsem si povídala s doc. MUDr. Vilmou Marešovou, CSc. z Kliniky infekčních nemocí 2. LF UK Nemocnice Na Bulovce.

Paní docentko, co přesně je to kolektivní imunita?
Schopnost odolávat onemocnění ve velké skupině. Kolektivní imunita je dána procentem odolných lidí. Čím je to procento vyšší, tím je vyšší i imunita. Pokud viru nedáme možnost cirkulovat mezi lidmi, protože populace k němu není vnímavá, tak se u nás neobjeví. Když si ale budeme říkat, že je zbytečné se očkovat, začneme být vůči těmto virům být vnímaví.

Ne každý ale může být očkován, někdy tomu brání zdravotní důvody.
Je jen opravdu malé procento lidí, které nelze očkovat. Ty pak chrání jen to, že je očkován zbytek populace, respektive např. u spalniček alespoň 95 % z ní. Tito očkovaní udělají totiž kolem neočkovaného pomyslný kruh, díky němuž se k němu virus nestačí dostat. Tato dokonalá proočkovanost je tak altruismem i pro ty, kteří opravdu nemohou být očkovaní. Čím více pomyslných řad očkovaných jedinců je kolem nich, tím menší riziko nákazy jim hrozí.

Jak vysoká, respektive nízká proočkovanost začíná představovat riziko?
Za riziko je obecně považována hranice, která poklesne pod 80 procent. V závislosti na infekčním původci.

Jak vysoká je v současné době proočkovanost v Česku?
Klesla např. u spalniček pod devadesát procent. Ale třeba samotná Praha je na tom ještě hůře, pohybuje se kolem pouhých 70 %. Přesná čísla neznám, někteří rodiče očkování oddalují, serologické přehledy se nedělají každoročně.

Kolik z toho je rodičů, kteří odmítají své děti očkovat z přesvědčení? Přibývá jich?
Pediatři říkají, že rodičů odmítajících očkování dětí je kolem 4 procent. Jestli jich přibývá, to nevím. Spíše bych řekla, že jsou více slyšet. Ostatní berou očkování jako běžnou povinnost a nemají potřebu chodit do tisku s tím, že mají správně očkované děti. Problémem však je, že pochybováním o významu očkování nahlodávají další rodiče. Od pediatrů vím, že právě těchto rodičů přibývá. S nimi pak pediatr stráví vysvětlováním jednou tolik času.

Najdou se ale i tací lékaři, kteří rodiče od očkování dětí sami odrazují.
Bohužel ano a mělo by se s tím něco dělat. Slyšela jsem v ČT lékařku, která prohlásila, že se těmto chorobám říkalo dětské nemoci, tak to přeci nemohlo být nic tak vážného. V životě by tohle nemohla říct, kdyby jen měsíc sloužila na tom infekčním oddělení, kde já začínala po promoci.

Mohou tyto dětské nemoci, proti kterým se očkuje, ohrozit člověka i na životě?
Určitě ano, hlavně pokud se jedná o děti. Právě v dětském věku jsou tyto „dětské“ nemoci relativně časté a nezřídka mívají těžký průběh. Třeba spalničky a černý kašel mohou kojence či batolata usmrtit.
Začátek černého kašle připomíná nachlazení a trvá asi tak týden. Maminku v té chvíli vůbec nenapadne, že jde o tak vážné onemocnění. Jenže kašel se začne po sedmi až deseti dnech zhoršovat, začne takzvané záchvatové stadium. A to jsou takové záchvaty kašle, při kterých dochází až k zástavě dechu a dítě se může až udusit. Neexistují přitom tak účinné léky, které by mohly kašel dobře tlumit. Děti proto musí pobývat v kyslíkových stanech. Záchvatové stadium, kdy může být za noc i dvacet záchvatů, přitom trvá dva až tři týdny. Dítě se vysiluje, dráždí ho i to, když ho začnete krmit. Rekonvalescentní stadium je také dlouhé.
U spalniček je rizikovou diagnózou zánět hrtanu a nejzávažnější rizikem je zánět mozku. Ten se vyskytoval u jednoho z tisíce onemocnělých dětí. Třetina dětí s touto komplikací zmírala, třetina přežívala s komplikací. U očkování je pravděpodobnost neurologické komplikace 1 na milion očkovaných. Až zhruba ve starším školním věku už jsou tyto nemoci většinou jen velmi nepříjemné, ale neohrožují na životě.

Proto je tedy první dávka očkování proti černému kašli, která je součástí hexavakcíny, aplikována už miminkům v 9. týdnu života.
Ano, očkovací kalendář je vymyšlený tak, aby pomáhal předcházet nemocem, které jsou v prvním roce věku relativně časté a hlavně mohou mít v tomto věku těžký průběh. Jen jedna dávka ale miminko nechrání. Proto se snažíme, aby mělo dítě dvě dávky očkování nejpozději do půl roku života. Z toho je patrné, že pokud se rodiče snaží očkování oddalovat, je to špatně.

Společně s hexavakcínou někteří lékaři očkují také proti pneumokokům, pokud si rodiče toto nepovinné, ale plně hrazené očkování pro své děti zvolí. Není to už moc vakcín naráz?
Naopak bych řekla, že je lepší startovat imunitní systém jednou než nadvakrát. Je odzkoušené, že lze tyto vakcíny kombinovat. Pokud ale rodiče nechtějí, mohou pneumokoky odložit. Jenže pokud se v rodině objevoval častěji například zánět středního ucha, je pravděpodobné, že bude mít i miminko sklon k tomuto onemocnění. Proto třeba očkovat děti co nejdříve. Jsou totiž případy, kdy dítě do jednoho roku prodělá třeba i pět zánětů středního ucha. Pak jsou na místě obavy, aby se zánět, pokud je způsobený pneumokoky, nedostal až na kost, s hrozbou hnisavého zánětu mozkových blan.

Není tedy pravdou, že očkování více vakcínami naráz je pro tělo malého miminka příliš velkou zátěží?
I když dnes očkujeme děti proti více nemocem, než tomu bylo před lety, ve výsledku je ve všech těchto očkovacích látkách mnohem méně antigenů, které by mohly imunitní systém zatěžovat, než bylo v povinném očkování za našeho dětství.

Dalším strašákem rodičů je spojení očkování s možným vyvoláním autismu, konkrétně u MMR vakcíny. Co je na tom pravdy?
Kdyby to tak bylo, dávno už o tom víme. Nic takového ale žádná studie nikdy nepotvrdila. Americká publikace, která takovou informaci přinesla, byla nepravdivá. Zjistily si maminky, kolik bylo autismu od roku 1969, kdy se povinné očkování proti spalničkám zavedlo? Ačkoli se může zdát, že případů autismu přibývá, jde o to, že se ve všem zlepšuje diagnostika. Dříve mohl být autismus považování například za přirozený defekt. Ke spojení autismu s vakcinací také někdy svádí fakt, že se příznaky objevují ve stejném období, kdy se zahajuje očkování MMR. Jde však o náhodnou koincidenci dvou věcí, které spolu nesouvisí. Autismus se začíná projevovat kolem jednoho roku věku, kdy se batole více dostává do společnosti dětí. Právě v té době je už zřetelný jeho rozvoj a schopnost komunikace v kolektivu. Pak je vidět, že je jiné.

A co jiné nežádoucí účinky očkování?
Podání očkovací látky vyvolá imunitní odpověď podobně jako vlastní nemoc vytvořením protilátek, které pak jedince chrání před nemocí. Očekávané nežádoucí účinky mohou být časné a pozdní, lokální a celkové. Lokální se objevují za několik minut až hodin po očkování a projevují se zarudnutím, nebo malým otokem v místě vpichu, může být bolest při doteku nebo pohybu. Přetrvávají maximálně 2-3 dny. Pozdní se objevují až po několika dnech, projeví se zvýšenou teplotou do 38 st. a příznaky jako jsou bolesti svalů a kloubů. Po očkování proti spalničkám může být rýma, mírný kašel i vyrážka. Příznaky mizí během 3-4 dnů. Tyto známky jsou očekávané a vlastně vypovídají o úspěšném očkování, tělo si v té době vytváří protilátky. Rozhodně nejde o komplikace. Závažný nežádoucí účinek je ten, který způsobí závažné poškození zdraví, způsobí trvalé následky, nutnost hospitalizace, ohrožení na životě, nebo smrt, nebo způsobí vrozený defekt u potomka (zarděnky).

Lze nějak napomoci tomu, aby se komplikace nevyskytly?
Dítě by mělo být při očkování zdravé a také by nemělo být v inkubační době jiné nemoci. V případě infektu je třeba očkování o týden, čtrnáct dní odložit. Je důležité před očkováním upozornit lékaře na případné onemocnění v rodině, očkování je nevhodné v inkubační době jiné nemoci. Proto lékaři děti před očkováním prohlížejí, ptají se maminek na možná rizika. Důležitá je vzájemná důvěra mezi lékařem a rodiči. Maminky by rozhodně neměly podvádět a vymýšlet si virózy u dětí jen proto, aby očkování co nejvíce odložily, jak se také někdy děje.