Kdo z vás má děti, ví, že v určitém věku žadoní o zvířátko – o mazlíčka chlupáčka. Kamarádi mého synka jsou v tomto směru vesměs normální – přáli si pejska, kočku, morče, rybičky (pravda, s těmi se moc ňuchňat nejde).

Zájem syna o pravěké obludy jsem podporovala – bylo to o 100 % lepší než koukání na televizi, a navíc - brontosauři, tyranosauři - a já nevím co ještě - již nežijí. Také jsme byli s manželem rádi, že se o něco smysluplného zajímá.

Zájem o tahle monstra se postupem času přeměnil v lásku v červy a my trávili v ZOO, potažmo v pavilonu s těmito “opravdu přítulnými potvorami”, čím dál víc času. Nepovolila jsem a červi se nestali součástí naší domácnosti.

Kdybych to jen tušila! Po nějaké době syn začal testovat můj odpor - mami, nějaký zvířátko, prosím… jen docela maličký, takovýho docela malýho pavoučka… mami, je to JEN sklípkan…

Už jméno toho pavouka se mi nezdálo, SKLÍPKAN – viděli jste někdy tu chlupatou bestii? I na obrázku je víc než odpudivá. Zjistila jsem si informace v knihovně – prý docela malý pavouček – může mít až 30 cm rozpětí v nohou a někteří z nich “porodí” až 200 mláďat!

Zatrhla jsem to, prozkoumala každý kout bytu, i garáž, jestli nějakého drobečka syn domů nepropašoval. Uf. Po konzultaci ve zverimexu a k synovým narozeninám jsme zakoupili strašilky – není to skoro vidět, vypadají jak uschlé větvičky. Sice se s nimi nekamarádím, ale syn je spokojený.

Korunu tomu ovšem nasadil před měsícem manžel – je dobrák od kosti, přímo mu činí radost vycházet druhým vstříc, a tak neváhal a jednomu kolegovi v práci odkýval, že převezme zadarmo jeho miláčka – hada. Prý se mu přemnožili, zverimex už je nechce a on jim přeci nemůže ublížit (a navíc jsou vypiplaní…)

Zná můj odpor k takovéto havěti, takže mi nejdříve namluvil, že to je jen na 2 týdny, než se kolega vrátí z dovolené. Těšila jsem se jak malá, až nám ta zmije (ano, čtete dobře – někdo si chová zmije!) zmizí z domu. Proč – bojím se jich, vždyť jsou jedovaté, žerou hlodavce (takže kromě terárka s hadem, máme i terárium s myšmi.)

Ano, máme! Manželovi se začíná teraristika zamlouvat čím dál tím víc, jsou se synem jak spiklenci – a já mám pocit, že jsem tu jaksi navíc. Jsem prý negativista a měla bych k tomuto úžasnému tvorečkovi s trojúhelníkovou hlavou zaujmout konečně kladný postoj a vyměnit mu třeba misku s vodou!

Nezaujmu! A doufám, že manžel pochopí, že přestřelil. Jinak odcházím k mamince…