Ke kartářce bych nikdy nešla, a přece mi bylo dvakrát vyloženo z ruky. Poprvé to bylo na táboře, kde jsme byli společně s ruskými pionýry, abychom se lépe vzdělali v ruštině. Na pokoji nás bylo osm, z toho jedna Ruska. Moc jsme se s ní nebavili, protože jsme to neuměli. Snad aby se mezi nás dostala, tak nám slíbila, že nám bude číst z ruky. Její babička prý byla něco jako vědma. Moc jsme tomu nevěřili, ale hlavně, že byla zábava. Mně, po zkoumání čar, poradila, abych se bála vody a dávala si na ni pozor.  Od té doby se opravdu vody bojím, hlavně v moři neplavu dál od břehu, i když jsem docela dobrý plavec. Co kdyby.

 A druhá předpověď mě potkala, když mi bylo 20 let. Tehdy jsem byla nezadaná a ani na manželství jsem v blízké budoucnosti nepomýšlela. Čekala jsem na zastávce na tramvaj a přiskočila ke mně starší cikánka. Vzala mi ruku. Snažila jsem se vytrhnout, ale moment překvapení byl na její straně. Prý se nemám bát, že mi řekne, co mě čeká. Řekla mi, že budu mít páreček, tedy dceru a syna, ale že o jedno dítě přijdu. Ještě něco povídala, ale já si pamatuji jen toto. Pravda je, že holku a kluka mám, ale co bude teď? Nehlodá ve mně červíček, ale pořádný červ. Její předpověď nejde z hlavy vymazat, zvlášť, když máme smutnou rodinnou tradici. Rodí se u nás páreček, ale jedno dítě časem odchází. Tátovi umřela sestra v 10ti letech a mně bráška ještě jako mimčo. Nikdy jsem se nikomu s touto předpovědí „nepochlubila“, až dnešní téma mě k tomu přimělo.

Handa

Milá Hando, to je smutné, mít předpovězeno v podstatě proti své vůli. Tohle by se dělat fakt nemělo. Držím palce, ať se cikánčina věštba nevyplní. Splést se může přeci každý. Hodně štěstí celé rodině a díky za příspěvek!

Reklama