„Na začátku prázdnin jsme si nechali udělat bazén. Je docela velký, vyhřívaný, má i protiproud. Manžel si tak splnil sen o každodenním plavání. Jsem e dvouletou dcerou doma na mateřské, takže si ho během parných dnů opravdu užíváme. Až na to, že se nám poslední dobou sousedka pořád vnucuje na návštěvu,“ popisuje Julie.
Foto: Shutterstock
Krátce poté, co manželům dokončili bazén, se sousedka Ester začala o Julii a její rodinu hrozně zajímat. Zastavovala Julii před domem nebo si s ní povídala přes plot. Potom navrhla, že by se mohly sejít a vyprávět si o životě. I ona je doma na mateřské s podobně starým chlapečkem.
„Řekla, že by nás s dcerou klidně pozvala k nim, ale že nemají bazén, takže vzhledem k vysokým teplotám by bylo určitě lepší, kdybychom se sešli u nás. Souhlasila jsem, ale to jsem ještě netušila, že jedna návštěva odstartuje sérii dalších. Během teplých dnů na mě snad každý druhý den volá přes plot, jestli můžou zaskočit, aby si děti pohrály. Výsledek je pak ten, že já je naháním po celé zahradě a ona se vyvaluje u našeho bazénu. Ani mi není moc sympatická, ale jsem taková povaha, co nedokáže říct ne,“ tvrdí Julia.
Ta je přesvědčená o tom, že náhlý sousedčin zájem o její osobu, vyvolalo jen a pouze to, že si rodina pořídila bazén.
„Parazituje na nás a já mám zkažené celé léto. Jenže nám vidí na zahradu, a tak přesně ví, kdy tam s dcerou jsme, aby se k nám mohla nakvartýrovat,“ uzavírá Julie.
K článku se nám vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Příběh Julie je klasickou ukázkou, jak se dostávat do vlastních pastí, když včas nenastavíme své hranice. Julii již mělo dostatečně varovat, že bližší setkání neiniciovala ona sama a dokonce umožnila sousedce návštěvu naplánovat i s tím, kde bude probíhat. Julie již v tomto počátku jejich vztahu odhalila svou tvárnost, které teď nyní sousedka se samozřejmostí využívá… No, kdo by také v parném létě, notabene s dítětem, které se zabaví, této možnosti osvěžení rád nevyužil…
Platí zde pravidlo, že čím později začneme hranice nastavovat, tím je to obtížnější, protože ten, komu jsme dovolili je narušit, bude reagovat překvapeně a často popuzeně. Pokud si Julie chce zpět vydobýt právo na soukromí, je nutno zcela asertivně sousedce sdělit, že s takto častými návštěvami nepočítala a takto jí to nevyhovuje (a důležitá věc, nemusíme vysvětlovat důvod).
Samozřejmě, jsou úhybné způsoby, jak se této přímé konfrontaci vyhnout, ať už si vymyslíme doporučení imunologa, že z důvodu hygieny atd., nebo, že manželovi vadí, že máme z bazénu veřejné koupaliště…..
Pro Julii by bylo velice zdravé a užitečné učit se vymezovat cizím lidem a využít tuto zkušenost a získanou dovednost i v osobním životě. Také je důležité si uvědomit, zda je pro mne cennější vlastní soukromí a spokojenost než rádoby vřelé sousedské vztahy, s ochladnutím zájmu z této strany musí Julie počítat.
Nastavování hranic v osobních vztazích, kde jsme emočně zainteresováni, je totiž mnohem obtížnější a z příběhu vyplývá, že odmítání a prosazování vlastních legálních potřeb bude Juliino slabé místo.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Skvělý výběr ilustrační fotografie k článku
Tohle měla kamarádka, jen s menším rozdílem - sousedka jí tam posílala samotné dvě malé děti, takže je musela navíc hlídat.
Bazén kdysi měli sousedi...Sousedka mne zvala, ať si přijdu zaplavat, ale mně se to nikdy nehodilo a pak se mi pochlubila, že jí nějak "hapruje" močák a v bazénu jí to ujede... Až jsem se otřásla a děkovala bohu, že jsem tam nikdy nevlezla.
Fiktivní Julii jistě pomůže fňukání na internetu více než rozhovor se sousedkou
Neumí říct ne? Tak ať se nediví. Není snad tak těžké sousedku nepozvat.
A co tak vybírat poplatek
.
To je velice jednoduché. Prostě sousedce řekněte, ne, vaše návštěva se mi nehodí. Už s vámi, ovšem, nebude "kamarádit".
A dodatek. Jestli si někdo myslí, že tomu neomalení jednou dojde, jak se má díky svému ,, pomocníkovi " dobře, tak to je veliký omyl. Bere to jako naprostou samozřejmost. Samozřejmostí je jedno ze tří dětí, které jako jediné pomáhá rodičům na zahradě. Samozřejmostí je kolegyně, která opakovaně, dobrovolně a nezištně zůstane déle v práci, vymění směnu. Samozřejmostí je kamarád, který známým rok co rok půjčí na týden stan nebo chatu. Samozřejmostí je příbuzný, který každé léto daruje část svoji úrody. Samozřejmostí je kamarádka, která té druhé vždy obstará či doveze něco, pro co si ta první může dojet sama. Samozřejmostí je příbuzná, která daruje velmi kvalitní oblečení neteři. A tak můžeme pokračovat donekonečna. Kdysi jsme měli známého, který si od nás rok co rok půjčoval jednu věc, podstatnou pro dovolenou rodiny. Nejde o nic. Když jsme to nepotřebovali, prostě jsme to půjčili. Může to dopalovalo, byl to jeho známý, a říkal, kdyby aspoň ten člověk donesl dětem sáček bonbónů. A tak jednou, když kolega suverénně bez předchozí domluvy opět zazvonil a natáhl ruku, dostalo se mu odpovědi, už to nemám, my to vlastně nepotřebujeme, já to prodal. A můj muž byl tudíž vinen za to, že přípravu na dovolenou kolegovi zkomplikoval. A velice dlouho to kolega nemohl překousnout. On časem žen, kdo z toho profituje, ani nepožádá, ani se předem nezeptá , on prostě předpokládá, že to udělat musíte, protože on to potřebuje a je na to zvyklý.
Čím později využívaný člověk nastaví pravidla pro stranu využívající, tím hůř se to dělá a tím víc to obě strany zasáhne. Ať jde o spolupracovníky, rodinu, kamarády, známé. Ono je opravdu lepší být za tu sobeckou, zlou, nechápající, nevstřícnou, bezohlednou a nepřátelskou, než se sama svou přílišnou benevolencí dostat do situace, kterou už prostě nezvládám.
Protože jsem typ, co druhým kolikrát vyjde vstříc a pro sebe nic nepožaduje, vím, o čem mluvím. Jednou ale ta trpělivost dojde každému, i tomu největšímu dobrákovi.
Legrační na té celé věci je, že lidi, co jim nebylo trapné profitovat z vaší pomoci a práce, se cítí nikoli trapné za svou neomalenosti, s jakou vaší vstřícnost využívali. Oni se cítí dotčení a poškození proto, že ztratili dobráka, kterého jen využívali a když už nic jiného, aspoň škodí pomluvami...
To je o povaze, samozřejmě. Jak sousedka prostě příště přes plot zavolá, jestli může skočit na návštěvu, tak s úsměvem zavolat zpátky, že se mi to právě teď nehodí, ale že můžeme něco spáchat v týdnu u nich, že se k nim moje děti už dlouho těší. Vše s úsměvem. A zopakovat třeba pětkrát. Čekám navstebut. Čekám tchyni. Čekám poštu. Máme zachlorováno. Nemáme chlór. Jo a že jsme se včera koupali? No jo, koupali. Prostě nereagovat anebo reagovat tak nijak. Jo, jo, koupali. Jojo, budeme asi i večer, jak se manžel vrátí. Jo hromadná koupačka? Manžel neříkal, že by chtěl. Úsměv, úsměv. A postupně klidně úsměv ubírat. To jsou rady ode mne. Já jsem jiného ražení, nenechala bych se dostat do vynuceného pozvání ani na začátku, můj dům můj hrad i bazén. Tedy, žádný nemáme, ale kdybychom měli, tak se mi v něm cizí baby koupat nebudou. Jsem výrazně asertivní člověk a překvapivě nebo možná právě proto mám pár dobrých přátel a zbytek je mi buřt. Zvát sousedy na grilovačku jo, protože chceme, ale do bazénu by mi cizí nelezli, to mi stačí na koupališti, cizí zadky ve stejné vodě :D. Julie si musí přestat stěžovat a začít jednat. Léto si zkazila sama tím, že místo toho, aby návštěvy zarazila, tak je trpí a kňučí. Prostě se klidně půjdu koupat a zamknu branku. Přes plot sousedka dítě asi házet nebude.
Zainvestovat do dvoumetrového plotu.
Tak bych sousedce řekla, že provozování toho bazénu něco stojí a čím víc lidí a častěji tam leze, tím větší náklady na údržbu, že je to prostě nákladné a pracné a ať chodí maximálně třeba dvakrát do měsíce, nebo něco zadotuje a ona by si to tam furt lézt už rozmyslela, nebo by z ní aspoň něco bylo.
No tak ji tam nepustí ne? Snad sousedka nebude přeskakovat plot... Ovšem je celkem pravděpodobné, že pokud Julie řekne jakýmkoli byť i maximálně zdvořilým způsobem, že si tyhle návštěvy nepřeje, sousedka jí to vrátí. A mít sousedy, kteří hledají každou příležitost, jak někomu otrávit život, to není nic, co by jeden chtěl. "Ochladnutí zájmu" by asi bylo to nejmenší. Je mnoho způsobů, jak někomu v bezprostředním sousedství znepříjemnit život a ta sousedka je zřejmě dost "asertivní" na rozdíl od Julie. To paní terapeutka jaksi pomíjí. Jo, dalo by se například začít vybírat vstupné. Chceš se koupat? Stovku na den. Bazén nebyl zadarmo a jeho údržba něco stojí. Nebo tam hodit špetku hypermanganu a sousedce říct, že jsou tam améby. Požádat manžela, aby to řešil, jako chlap. Vysadit vysoké keře, aby k nim sousedka neviděla. Pořídit si pitbula, nebo elektrický plot
ale nic z toho ty sousedské vztahy moc nevylepší... Tohle je případ, kdy je každá rada drahá. Julie si to pěkně zavařila. 