Dobrý den, reaguji na dnešní téma.

Je hrozné, že se děti se šikanou setkávají už ve školkách. Mám syna, který je ve třetí třídě. I dnes je výškově podprůměrný, měří 120 cm a váží 22 kg. Vypadá jako prvňák a děti v jeho třídě jsou o hlavu vyšší. Když nastoupil do první třídy, měl 17 kg. Malý, drobounký chlapeček. V září bylo všechno v pořádku. S prvním sněhem jsme si všimli, že ze školy chodí promočený. Na otázky, co se stalo, zpočátku odpovídal, že nic. Až jsem jednou před školou počkala. Otevřely se dveře školy a Martin utíkal tak rychle, jak mohl. Aktovka se mu třepetala na drobných zádech, když v tom se ze školy vyřítil spolužák. Spolužák ze stejné třídy, který váhově i výškově převyšoval mého syna. Martina doběhl, povalil do sněhu, sedl si na něj a sníh mu cpal do bundy, do kapuce, do pusy... zkrátka všude. Až ho to přestalo bavit, sebral se a odešel. Martin se zvednul, utřel slzičky, vyklepal sníh a mokrý šel domů.

Doma jsme všechno probrali, říkal, že nevěděl, jak se bránit. A že tohle není jediná věc, kterou mu ten chlapec provádí. Paní učitelka říkala... vždyť o nic nejde, jsou to jen klukoviny, děti si to vyřeší mezi sebou. Každý den jsem s ním chodila do školy i ze školy, bohužel ve třídě jsem ho ohlídat nemohla. Maminka onoho chlapce říkala, že to nemůže být pravda, protože se doma chová vzorně.

Zkrátka - ve škole se nevyřešilo vůbec nic i přesto, že ostatní děti potvrdily Martinovu verzi. A tak jsme se s manželem rozhodli zapsat syna do juda. Zjistili jsme, že je to obranný sport, na nikoho se neučí útočit, to jsme nechtěli.

Jamile se rozkřiklo, že chodí do juda, tak ten kluk se začal bát a sám dal pokoj (i když můj syn se učil teprve správně padat a dělat kotrmelce) Dětská psychika si to přebrala po svém - chodí do juda, mohl by mi to vrátit.

Po roce se ten chlapec odstěhoval a my chodíme do juda třetím rokem. Jezdíme na závody a Martin má 3x týdně prima sport. Mimo jiné se tam učí i to, že šikana existuje a je třeba se jí postavit. Nenechat si nic líbit a pokud vidí, že se něco takového děje i někomu jinému, tak je třeba mít odvahu to říct. Díky šikaně jsme se dostali k zajímavému sportu a jedno vím: rozhodně ho hned tak někdo šikanovat nebude, už by byl připravený. Fyzicky - i psychicky.

Tenkrát mě přístup třídní učitelky hodně vytočil a musím uznat, že jsem jí ještě asi rok poté dávala pořádně zabrat. Byla mladá, poprvé dostala třídu a možná nevěděla, co s tím. Teď ji mají třetím rokem. I ona změnila přístup a takové věci naštěstí řeší. Vím, že i jí časem došlo, že tenkrát nereagovala adekvátně, a příště by to u ní ve třídě nikomu neprošlo, naštěstí. A jsem za to ráda.

U nás doma se vše vyřešilo, ale ještě dlouho poté jsem viděla ty nešťastné oči malého kluka, který si s tímhle neuměl poradit a jako každou mámu i mě bolelo pomyslet, čím si prošel.

Díky za hezký příspěvek.
Jak vidno, model slabšího a odlišného se nám opakuje celý den a je také hnacím motivem klasické šikany. Vy jste ale dokázala, že pero je silnější meče (trošku přeneseně, ale zapsali jste jej přece). Stačila zpráva, že chodí do juda, a slova už zapůsobila sama.

Reakce učitelky je ostudná, zvláště je-li mladá, protože dnes jsou na podobné situace pedagogové připravováni. Přitom ona zareagovala zcela klasicky a zlehčila situaci. Její jednání se dá označit za modelové. Vy jste to vyřešili po svém (i když jste rozhodně nebyli první) a zcela správně. Gratuluji, z rodičovství vám píši jedničku!:)

Také nám chcete napsat? Redakce@zena-in.cz

Reklama