I když pomineme tolik rozšířené varianty vulgární, stále zbývá slušná řádka pojmenování. Liší se rodinou od rodiny, člověka od člověka. Mnoho pojmů se ovšem v různých modifikacích opakuje.

Jména

Jednu z rozšířených kategorií tvoří křestní jména. Ta ženská, jako je Božena, Julie, Blanka, Mařenka, Andula či Blažena (i modifikace typu Julča, Bláža apod.), se hojně užívají bez ohledu na to, že jejich nositelky se vepsaly do historie jako významné postavy. Jejich křestní jména jsou i tak degradována na pojmenování orgánu, který mají ženy mezi nohama. Těžko říct, jak by se k tomu stavěla spisovatelka Božena Němcová, Shakespearova Julie Kapuletová nebo Blanka z Valois, jedna z manželek Karla IV.

Ovšem ženská jména mají ještě další funkci. Jde o způsob, jakým se mohou ženy beztrestně a nenápadně opírat buď do bývalých přítelkyň či školních lásek svých mužů, nebo do kolegyně v práci, která je nehorázně štve. Zkrátka nastolí své názvosloví. Věty směřované k dítku ve stylu „Umyj si Julču“, jim pak přinášejí těžko skrývané zadostiučinění.

Také penis čerpá z mužských postav. Záměr ovšem bývá jiný. Muži často fixování na velikost se nezdráhají použít jména jako Bedřich Hrozný nebo Car Petr Veliký. Ovšem s historií mají tato jména v konečném výsledku jen pramálo společného. Někdo používá i výraz Čurus Maximus, o existenci této postavy se nám ovšem nepodařilo najít žádné zmínky.

Nových rozměrů může nabýt i nevinné napomenutí učitele češtiny směřované k žákovi, který něco dělá pod lavicí (pravděpodobně hraje hru na mobilním telefonu), zatímco třída probírá jednoho z významných českých prozaiků a dramatiků: „Co to tam děláš? Neříkej mi, že si pod lavicí louskáš Jiráska?“

Zeměpis, flóra a fauna

Velké oblibě se těší také názvy zeměpisné, které sdružíme do jedné kategorie s těmi, které se týkají přírody. U žen je to kupříkladu jeskyňka, či konkrétnější Macocha, dále pak lasturka, škeble nebo studánka. U mužů se můžeme setkat se sopkou neboli s vulkánem, s Vesuvem nebo s majákem.

Zabrousíme-li do prostředí fauny, najdeme například berušku, čičinku, lasičku či kačenku. Penis má možností také hodně, lze o něm mluvit jako o chobotu, ptákovi či ptáčkovi, ptákovi ohnivákovi, o divočákovi, ne příliš lichotivě jako o cvrčkovi. Rozšířený je i výraz ocas, hruběji vocas, a pocit nebezpečí vyvolávající anakonda.

Ani flóra nezůstává pozadu. Dvojsmyslná je i kláda nebo hřib satan. U druhého pohlaví zase broskvička a zvoneček.

Gastronomie

Na své si přijdou i milovníci gastronomie. Otázkou zůstává, zda se potom budou moci na dané pokrmy dívat stále stejně jako předtím. Inspirace se dá načerpat například v tuzemské folklórní tradici, kterou je zabijačka. Jmenovitě jde o jitrnici, klobásu a párek. Dobrá hospodyňka jistě dokáže upéct laskonku a buchtičku a uválet šulánky s mákem. V jižních Čechách zase dobře znají speciální druh bílých housek nakrojených v polovině neboli „Kup tři puliny!“

Všehochuť

Výrazů používaných pro penis i vagínu už jsme v textu zmínily mnoho, ale nejsou to ani zdaleka všechny. Jistě se mezi vámi najdou ženy, které se alespoň jednou za život setkaly s nějakým tím pyjem, chujem, pinďourem, juláškem, pindíkem, lulánkem, plničem, lulínem, pérem, šulinem, camprlíkem, stříkačkou, hudradlem apod. A mužská část mohla potkat mínu, pindu, pinďulínu, pipinku, frndu, vulvu, škatulku, spižírnu, mišpulku, bobinku apod.

Už vám z toho jde hlava kolem a před očima se vám míhají geometrické obrazce? No my vás varovaly, že toho bude hodně. A tohle je navíc jen malá část. Mluvit o názvech pohlavních orgánů ovšem není bezvýznamné, každý rodič totiž stojí před rozhodnutím, jakou terminologii zavede ve své rodině. Zda bude následovat rodinnou tradici, dá průchod své nápaditosti a kreativitě nebo zvolí konzervativní stanovisko v podobě penisu a vagíny. A k rozšíření obzorů není nikdy pozdě. Takže frantíkům a fifinkám zdar!

Čtěte také:

Jaké názvy používáte doma vy?

Reklama