Asi poslední příspěvek dorazil od čtenářky s poetickým jménem Lilie77. Na ledu kdysi nabourala a od té doby se bojí řídit...
Moc děkuju i za tento příspěvek a mám jednu radu: čím déle budete řízení odkládat, tím horší to bude...
Začla jsem řídit hned po škole v osmnácti a dlouho to šlo. Jezdila jsem i v zimě, na hory, dokonce jsme jednou jeli lyžovat do Rakouska a přítel řídit nemohl tak jsem to odjela já, bez problémů. Jezdila jsem i potom, co se nám narodila dcera, byla jsem ráda, že už sem měla zkušenosti, protože to s autem byla pohoda. Než přišla bouračka...
Jela jsem v zimě na návštěvu ke kámošce, bylo docela namrzlo, ale říkala jsem si, no co, už řídím dlouho, pojedu. Vyjela jsem. Asi po kilometru jsem dostala smyk na ledu, auto se začalo točit a skončili jsme v závěji sněhu. Dodneška nechápu, jak se to stalo, ale roční dceři se rozepnul pás na autosedačce... Vyletěla z ní a narazila hlavou do sedačky před sebou, bouchla se asi i o dveře, nevím, začala strašně řvát... Naštěstí se nestalo nic horšího, měla „jen“ otřes mozku, mně se nestalo nic. Asi při nás stál anděl strážnej...
Od té doby jsem nesedla za volant, bojím se jet i jako spolujezdec, radši sedím vzadu. A asi už řídit nezačnu nikdy.
Lilie77
Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.
Dnešní téma je: Řídíte auto v zimě?
- Kdy jste se naučila řídit?
- Jezdíte autem i v zimě, nebo se bojíte?
- Kam jste poslední dobou jela?
- Půjčuje vám manžel auto?
Prosím, příspěvky už neposílejte. Zanedlouho se dozvíte, kdo z vás za svůj příspěvek získá Termální vodu od VICHY, bohatou na stopové prvky a minerální soli (150 ml) a čaj PICKWICK Green Tea pineapple. Za všechny příspěvky vám moc děkuju!
Nový komentář
Komentáře
nedivím se...já raději vůbec nejezdím a mám klid :)
Kamarádka bydlí na malém ale prudkém kopečku. Jednou v zimě slíbila, že má cestu do města, že mě sveze. Měla v autě své tehdy tři malé děti, které byly naprosto v klidu. Když se J. rozjela, auto se dostalo do smyku a udělalo cestou z toho kopečka hodiny. Pak se tak pomaličku smýkalo po tom namrzlém povrchu směrem do křižovatky...Napadlo mě, že bych otevřela za jízdy dveře a děti zachránila. Jedno z těch naprosto klidných dětí proneslo. Mamka tak jezdí vždycky...
Trefa:vubec se nedivim ze uz za volant nesedate.hodne stesti vam i vasi dcerce.
Léthé — #8Myslela jsem to tak, že by možná měla větší pocit jistoty, kdyby jela s instruktorem. A mohla by se tak toho strachu zbavit.
carmi — #6 ona ale řídit umí....spíš bych se nějakou dobu projela sama. Bez dítěte a bez spolujezdce.
Já jsem v zimě nervóznější, když někoho vezu, obzvlášť děti. O sebe se nebojím, o ně ano.
Jezdím již hóóodně dlouho, jezdím i v zimě, nebojím se jezdit, neb vím, že 97% lidí umírá v posteli....a tak se nebojím vlézt ani do té postele
Lilie 77 chápu tě, ale jak píše enka 1, nepřestávej jezdit a chce to si sednou za ten volant co nejdřív. Ber to tak, že vše je osud. A je lepší mít život ve svých rukou, než v cizích.
Chápu to. Ale snaž se to překonat. Já bych si třeba koupila pár kondičních jízd.
Právě po podobných situacích je dobré jít do toho znovu a čím dřív, tím líp
Dcera taky vletěla na sněhu do příkopu,ale jezdit musí-bála se hodně,ale zase řídí.Nic jiného ji ani nezbylo..Dnaska je hodně opatrná řidička.
Taky bych se bála.
Chápu tě, já jsem měla nehodu ale na kole, ale chce to opravdu sednout a jet, jinak to je ještě horší. Taky jezdím na kole, ale jsem opatrnější a bojím se a nikdy jsem se předtím nebála. V autě se cítím bezpečněji, než na kole.