Moje kamarádka se před lety začala amatérsky zabývat věštěním. Nikdy to nedotáhla až na profesionální čarodějnici, přesto ji věštění moc bavilo. Prvním impulsem pro tuto vědu se jí stal seriál o významech karet v časopise Vlasta.

Samozřejmě potřebovala nějakého zkušebního králíka a po ruce jsem byla zrovna já. Moc jsem této aktivitě nefandila, tak jsem nikdy neprotestovala. Postupně jsem začala přicházet na to, že se mi začínají předpovědi plnit. Nebylo to nic dramatického. Třeba se mi v kartách objevily peníze a já jsem dostala v práci přidáno. Nebo se mi objevila nemoc a syn opravdu příští týden dostal angínu. Časem jsem se stala na jejím věštění závislá.

Zrovna jsem prožívala období, kdy jsem byla několik let po rozvodu a stále jsem neměla žádného partnera. Pokusila jsem se odepsat na internetový inzerát, ale nikdo mi neodepsal. Pomalu jsem na inzerát zapomněla a nikoho jsem nehledala. Zanedlouho mi opět kamarádka věštila. Karty říkaly, že dostanu dopis a potkám partnera, se kterým strávím zbytek života. A co karty řekly, to se stalo. Doma na mě čekal e-mail s omluvným dopisem, který mi vysvětlil, proč se opozdil s odpovědí. Pak přišlo setkání...

Ještě několikrát na začátku našeho vztahu jsem využila služeb kamarádky. Za pár měsíců našeho soužití se jí v kartách začala objevovat nějaká malá holka, která měla několik významů a ani kamarádka si s výkladem nevěděla rady. Spíš jsme tuto indícii připisovaly mé sousedce, která mě občas přišla navštívit i se svojí holčičkou. Říkala jsem si, že to je třeba nějaká předzvěst její návštěvy, ale mýlila jsem se. Byla jsem totiž krátce těhotná. Bohužel těhotenství jsem neměla s dobrým koncem a ve třetím měsíci jsem samovolně potratila. Při dalším věštění se už v kartách holčička neobjevila.

A protože mi to přineslo určité zklamání, jelikož jsem si holčičku vždycky přála, přestala jsem služby mé kamarádky vyhledávat. Tak žiju přesně podle toho, co mi život sám nabízí. Minulost znám a o budoucnosti nechci vědět víc než to, co vědět smím. S partnerem to zatím klape i po šesti letech, všichni žijeme ve zdraví a pohodě. Mám v něm oporu a životní jistotu. Co víc si přát?
A věštkyně? Ty ať na mě zapomenou. Už nikdy více! Dráždit hada bosou nohou se přece nevyplácí.
Elena
Úplně mě zamrazilo v zádech... Kamarádce kartářka nejprve četla minulost a vysvětlovala důvody, proč za ní přišla. Když všechno do puntíku sedělo, už o věštění budoucnosti nechtěla slyšet ani slovo. Najednou člověk dostane strach, co by se třeba dověděl...

Karty pryč a hodně štěstí!
Reklama