píše naše čtenářka s nickem eli.emanuela. Ale veškerý ten křik, jekot, hašteření a žádné chvíle o samotě pro regeneraci, by neměnila za nic na světě.
Dobrý den, posílám příspěvek k dnešnímu tématu.
Od doby, co mám děti, jsou chvíle samoty sci-fi. U prvního dítka jsem se nemohla odtrhnout, odpoutat. Když jsme měli jít třeba do divadla, chtěla jsem co 5 minut volat babičce, jestli to moje nebožátko nebrečí a nežádá si mou přítomnost, a to i když dávno spalo. :) S druhým dítkem nastal takový frmol, že pomalu nevím, co je to samota. :) Ale nevadí mi to. Sice mám okamžiky, kdy toužím po chvíli klidu, zejména, když máme za sebou pár proječených, provztekaných dní s nemocnými dětmi, které se doma nudí a rvou. Tehdy si vzpomenu si na svou známou, která v takových chvílích s nadsázkou říkala „Jó Herodes, to byl král“. :)
Dokud jsou děti malé, spokojuji se s chvílemi samoty, které si „urvu“ během dne, třeba když jdu na záchod, nebo večer, jak uložím děti a než padnu vyčerpáním. :)
Ovšem nejlepší chvíle samoty byly v přírodě. Jen tak ležet v trávě, pozorovat mraky na obloze, poslouchat zpěv ptáků, šumění stromů, vnímat teplé sluneční paprsky, ... :) Nebo jít s mým mužem procházkou lesem a loukou, držet se za ruce, nic neříkat, jen si užívat přítomnost toho druhého a krásy okolí.
Samota je někdy příjemná, ale ne napořád. Jsem šťastná, že mám svou rodinu, a i když to znamená spoustu křiku, ječení a hašteření a žádné chvíle o samotě pro mou regeneraci, neměnila bych. :)
S přáním pěkného dne
eli.emanuela
Milá eli.emanuelo, to jste napsala moc krásně a myslím, že takhle to cítí většina z nás.
Text nebyl redakčně upraven
Jste rády občas samy?
- Kam si „zalezete“? Máte svůj kout, kde je vám dobře a můžete si popřemýšlet?
- Je to u vás doma, nebo někde v přírodě?
- Jak často samotu vyhledáváte?
- Je u vás chvilka „jen pro sebe“ vzácností, nebo si ji vždycky musíte prosadit?
- Ve kterých chvílích jste nejraději sama? Jak si dokážete samotu vychutnat?
- Čím si nejlépe pročistíte hlavu?
- Jste spíš introvert, nebo extrovert?
- Byla jste samotářské dítě, nebo spíš společenské, které se samoty bálo?
- Změnila jste se, nebo ve vás kus dítěte zůstalo?
Napište mi. Na vaše příspěvky se moc těším na adrese:redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
pěkný příspěvek
Trefa:take vzpominam kdyz byli deti male a vecer jsem je ulozila ke spanku,tak jsem se tesila na klid.
Moc pěkně napsané
Nadpis je na 100% pravda. Platí do opuštění rodného hnízda. Poté se samota opět stává realitou. Někteří se těší z pravidelných návštěv svých potomků. Jiní zůstávají opuštění a je jim nanic že jsou rodiči. Ne nadarmo existuje v marketingu termín prázdné hnízdo, který svým názvem naznačuje, že se jedná o osamělé rodiče, jejichž potomci se odstěhovali.
Jak moc je to podobné i mým vlastním pocitům.