Zatímco některé názvy měsíců netřeba složitě rozebírat a tápat po jejich původu, jiné už jsou záludnější. Za dobu, co je používáme, se změnila nejen oblast našeho zájmu, ale také řeč. Jednotlivá slova dostala novou fazonu, takže bychom našim předkům rozuměli už jen stěží. Pro jazykovědce není luštění původního významu takovým oříškem, byť se ne vždy na pravém významu shodnou. A tak někdy existuje variant možného výkladu vícero.

mo.jpg
Foto: Shutterstock

Leden nebude ničím překvapivý. Dostal jméno podle ledu, který v tomto období zemi svírá.

Únor je posledním zimním měsícem, během něhož už sem tam dojde k oblevě. Ledy i promrzlá země se unořují a venku bývá blátivo. „Sloveso nořiti a unořiti je staré, ale nyní se ho již málo užívá a zachovalo se jen skryto ve rčení „ani slzičky neumořil“ (místo neunořil). Dnes místo nořiti slzy říkáme spíše roniti: slzy se řinou, slzy se roní,“ objasňoval svým současníkům už v roce 1939 v jazykovědném časopise Naše řeč profesor Vojtěch Kebrle.

Březen může evokovat březost zvířat, která v sobě nosila nový život, protože na jaře přichází na svět mnoho mláďat. Ale podle jazykozpytců se název váže k břízám, na nichž se začínají rozvíjet lístečky.

Duben jej pak následuje. Hádejte, který strom se zazelená? Ano, je to dub.

Květen také není nutné zdlouhavě rozebírat. Všechno kolem kvete.

Červnu a červenci dala podle Vojtěcha Kebrleho vzniknout barva ovoce, které v tyto měsíce dozrává. Od jahod, přes třešně až po rybíz nebo maliny. Někdy se ale používá také spojitost s červy, kteří se začínají objevovat, třeba právě v třešních. To ovšem profesor Kebrle odmítá a zdůvodňuje, proč: „Barva červená byla kdysi dávno nazvána podle nějakých červů, zrovna tak jako zelená podle zelí a zelin vůbec.“

S tím ale tak úplně nesouzní Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. „Jméno června nelze dobře odvoditi od červené barvy, protože bychom pak musili mluviti o červenu, ne červnu. Červen nemůže býti nic jiného než „červný měsíc“, jako je leden „měsíc ledný“, květen „měsíc květný“ a tak dále,“ uvádí s tím, že je sporné, o jaké červy jde. „Miklosich myslil na červce sbíraného starými Slovany a užívaného k barvení. Polský badatel J. Rostafiński vykládá červen jako měsíc včelího plodu,“ nastiňují jazykovědci možnosti.

Srpen dostal svůj název podle žacího nástroje – srpu. Není divu, protože v tento měsíc naši předkové nemysleli na nic jiného, než na sklizeň obilí z polí. Tedy na žně.

Září se co do názvu tváří jako prosluněný měsíc, ale odtud vítr nevane. Přestože počasí bývá ještě letní, naši předkové pojmenováním sledovali něco jiného. A sice počátek říje vysoké zvěře. „Říjení bývá arci v měsíci říjnu, ale počíná se už v měsíci září, kdy někteří jeleni už zařijí, počnou občas říti, to je řváti. Slyšel jsem jednou od starého myslivce, že se v polovici září začíná říven,“ vysvětluje profesor Kebrle s tím, že hlavní sezona říje pokračuje v měsíci následujícím, tedy v říjnu.

Listopad značí období, kdy opadává listí ze stromů.

Prosinec je název měsíce, o jehož původu se také vedou velké spory. Někdo tvrdí, že pochází od adventních „proseb“, jiný zase, že se vztahuje k faktu, že v tomto období bývaly četné zabíjačky prasat. Tehdy se měl nazývat dokonce „prasinec“. Profesor Kebrle je opět jiného názoru, vidí v něm souvislost s potravou. „Pochází od prosa, vlastně od prosné kaše, která za starých časů, kdy snad ještě nebylo rozšířeno jedení bramborů, bývala nejčastějším pokrmem lidu,“ uvedl v časopise Naše řeč.

Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR je v tomto případě opět proti. „Podle prosné kaše by to jméno znělo spíše „prosnec“. Ale měsíce se jmenují podle přírodních jevů a podle zemědělských prací, ne podle pokrmů. Někdy se jméno prosince uvádí v souvislost s příd. jménem siný a hledá se v něm smysl „zimní polojas“,“ uvádí s tím, že žádný z dosavadních výkladů plně neuspokojuje.

Zdroj informací: Naše řečÚstav pro jazyk český Akademie věd ČR

Čtěte také: