Vakcíny proti jakým nemocem zahrnuje? V jakých situacích se přistupuje k individuálnímu očkovacímu plánu? A víte, co znamená pojem kolektivní imunita?

Kdo očkovací kalendář sestavuje
Očkovací kalendář udává, proti čemu a v jakém období je doporučováno očkovat. Základem je zhodnocení, proti kterým infekcím je považováno za důležité očkovat: zvažuje se například počet onemocnění, možnosti závažných průběhů či komplikací, pravděpodobnosti úmrtí atp. Kalendář je sestavován a upravován na základě epidemiologických principů, nejnovějších poznatků, vědecky podložených dat, výsledků klinických hodnocení imunogenity, bezpečnosti a účinnosti. Na tvorbě očkovacího kalendáře se významně podílejí odborné společnosti. Zahrnuje ideální plán dostupných očkování – povinných i dobrovolných. Rozvrhuje očkování tak, aby bylo co nejúčinnější, nejbezpečnější a chránilo co nejvíce dětí co nejdříve. Kojenci a malé děti patří mezi infekcemi nejvíce ohrožené skupiny, proto je kalendář koncipován již od tohoto raného věku. Pravidelné očkování v ČR se řídí vyhláškou o očkování proti infekčním nemocem a podle zákona o veřejném zdravotním pojištění. Poslední verze očkovacího kalendáře je platná od 1.1.2018.  

Povinná i dobrovolná očkování
V České republice je povinné očkování proti devíti nemocem.
Očkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B a onemocněním vyvolaným Haemophilus influenzae typu B se provádí od 9. týdne věku dítěte ve schématu 2+1. V následujícím období života dítěte dochází ještě k přeočkování:

  • záškrt, tetanus a černý kašel mezi 5. a 6. narozeninami dítěte
  • záškrt, tetanus, černý kašel a dětská obrna mezi 10. a 11. narozeninami
  • tetanus dále dle plánu v dospělém věku (doporučuje se v odstupu cca 15 let)

Proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím jsou děti očkovány mezi 13. - 18. měsícem věku. Přeočkování uvádí očkovací kalendář ve věku mezi 5. a 6. narozeninami dítěte.

Vakcína proti tuberkulóze se podává pouze rizikovým dětem.
Očkovací kalendář zahrnuje i dobrovolná – doporučená očkování hrazená z veřejného zdravotního pojištění proti pneumokokovým infekcím a HPV.

V očkovacím kalendáři mají své místo i další doporučená očkování - proti meningokokovým nákazám, rotavirovým nákazám, klíšťové encefalitidě, planým neštovicím,…

Odklad očkování a individuální očkovací plán
Povinným očkováním podle očkovacího kalendáře by měly být proočkovány všechny děti. Výjimkou jsou pouze ty, které mají některá specifická onemocnění, při kterých by očkování mohlo onemocnění zhoršit. V případě vážného onemocnění nebo významně oslabené imunity se vytváří individuální plán. Pokud však neexistuje závažná kontraindikace, není důvod očkování odkládat. „Dítě je závažnými infekcemi ohrožené nejvíce v prvních měsících života. I přesto někteří rodiče požadují odkládání očkování na pozdější období, často z obavy přílišné zátěže dítěte.  Jakékoli odkládání očkování nemá však při normálním imunitním systému význam, je hazardem v nejzranitelnějším období. Je tak zbytečně prodlužováno rizikové období, kdy dítě není proti nemoci chráněno,“ upozorňuje MUDr. Alena Šebková, praktická lékařka pro děti a dorost a předsedkyně OSPDL ČLS JEP.

Kolektivní imunita a její význam
Díky plošnému očkování se podařilo celosvětově vymýtit pravé neštovice, dětská obrna je na ústupu ve většině zemí světa. Očkování nechrání pouze jednotlivce, ale celou společnost. Díky pravidelnému a plošnému očkování může být zabráněno množení a oběhu původce infekce mezi lidmi. Pokud očkovaný jednotlivec neonemocní, nemůže nemoc šířit dále. Ve společnosti žijí i lidé, kteří očkovaní být skutečně nemohou, nebo ti, jejichž imunitní systém na očkování neodpovídá dostatečně. Pokud se podaří v populaci dosáhnout vysoké proočkovanosti, výrazně se sníží riziko přenosu nákazy na neočkované osoby. Vzniká takzvaná kolektivní imunita.

Reklama