Navlékla jsem si jupku a šla, jako každou středu, k Pavlátové. Jako vždycky jsem šla pozdě. Dávno už tam byla Šulcka s Kučerkou, a i ta Novačka tentokráte přišla dříve než já. Neřekly mi nic, ale ve vzduchu bylo jasně cítit, na co myslí: “Zase vstává až v sedm, jak zámecká paní“. Vytáhla jsem Rudolfovy košile a vložila je do špinavé vody, ve které už přede mnou všechny vypraly. Skoro jsem se té vody štítila, ale pořád lepší, než tahat sama vodu od řeky.

Máčela jsem dlouho – nenápadně jsem totiž čekala, až bude volná ta nová pěkná valcha, nechtělo se mi prát na té staré, vyhlazené. Valchy jsem se dočkala záhy, ale Novačka si vzpomněla, že má doma ještě povlečení, takže jsem musela hodně pospíchat, aby nade mnou zase nestála a neradila mi, jako vždycky, jak mám prát.

V tom chvatu jsem si ani nevšimla, že se ke mě všechny sousedky blíží. Dokonce ani že už u mě notnou chvilku stojí. Najednou Šulcka vytáhla Rudolfovu košili z necek, řehtala se hrdelním smíchem starého alkoholika a křičela : “Hé, hé, podívejte na ty fleky, a to je podle ní vyprané, chudák Rudolf, aby chodil flekatej!“ Ze stodoly vyběhli čeledíni, chytli se za ruce, tančili kolem mě a vřískali : „Veselá neumí prát, dejte jí na krk drát!“ Kučerka divně chrčela a blížila se ke mě. Hrůzou jsem zakřičela a - probudila se.

To chrčení byla naše stará, milá, hodná, dobrá Tatramatka. Zapomněla jsem vypnout ždímání a ona se jako vždycky tak klepala, až opustila koupelnu a vydala se předsíní směrem k ložnici, kde jsem se oddávala odpolední siestě. Tak se mi ulevilo, že to byl jen sen, že jsem jí pohladila a v láskyplném objetí dostrkala zpátky do koupelny.

Ten sen ve mně zůstal snad napořád. Naučilo mě to vážit si toho, že dnes stačí prádlo správně roztřídit, naházet do pračky a jen počkat, až bude práce hotová. Tatramatku jsme dávno vyměnili za pračku novou, s 24 programy, která z koupelny neutíká ani když ždímá. Mám sice pár zápletek, co se praní týká, ale proti tomu, jak se muselo prát dřív, než byl na světě tenhle super vynález, jsou to prkotiny. Myslím si například, že těch 24 programů nevyužiji nikdy. Mám oblíbené čtyři – vyvářku, šetrné praní a důkladné praní a ostatním moc nerozumím. Třeba je mi na naší pračce divné, proč nejmenší teplota, na kterou se dá prát, je 40 º C (nebo pak úplně studená), když většina oblečení se má prát na 30 º C. Nicméně peru na těch 40 a myslím, že to velký rozdíl není.

Nebo údržba prádla. Běloskvoucí prádlo pomocí jakéhokoliv pracího prášku? Řekněte mi prosím název! Já jsem se s takovým ještě nesetkala. Jediné, jak jsem kdy prádlo vybělila a skvrny odstranila, je staré dobré české Savo nebo odbarvovač. Faktem ale je, že vybělit prádlo těmito agresivními prostředky jde jen párkrát. Jednou jsem takhle vybělila manželovi ponožky. Zářivě bílé si je navlékl na svou pětačtyřicítku (nohu), udělal krok a ponožky se jako na povel rozpadly na několik kusů. Zůstala mu jen ta gumička kolem kotníků.

Pak jsem ještě párkrát přiložila k prádlu něco barvícího, ale to nemá cenu rozebírat, to každý zná. Problémům s vytahanými tričky se vyhýbám síťkou, kam skládám své nejmilejší kousky a síťka drží jejich tvar. Jinak je pro mě praní procházka růžovým, jasmínovým, jarně-horským sadem - podle toho, jakou mám aviváž.

Tak až vám někdy bude praní prádla připadat jako otravné, vzpomeňte na naše předkyně, kterak mlátily prádlo u řeky plné ryb nebo drhly v neckách.

      
Reklama