Podél hranic s Německem, zanořené daleko víc do naší mapy, se severně od Šumavy až skoro k Aši táhne pohoří Český les. Na ducha Nippela, tedy vlastně Nikla, tu lidé již dávno zapomněli. Znovu ho probudili teprve nedávno, v roce 2007.
V německých i českých pověstech, které v 19. století zaznamenávali učitelé a vzdělanci, najdeme postavu tajemného ducha Nippela. Je to patron sklářů a dřevařů z hraničních hor, který dobrým pomáhá a zlé trestá. Zajímavý je zvláště tím, že má dvě tváře – černou a bílou. Černý Nippel trestá, bílý pomáhá. Vždy je spravedlivý a nikdo mu neunikne, vždyť v Českém lese mu jsou k ruce víly, vodníci a další čarovná stvoření.
Jak se stal Niklem
Na německé straně nese své původní jméno, ale tady u nás si ho lidé překřtili. Podle tradice sídlí na Kamenném vrchu (738 metrů nad mořem) nedaleko města Bělá nad Radbuzou. Vrch se dřív jmenoval Niklasberg. Jméno Nikl si však vysloužil nejen díky svému sídlu, ale i zkomoleninou jména Mikuláš – tedy Nikolaus. „Ten dobré odměňuje a zlé trestají jeho čerti. Dochází tu ke spojení pohanské a křesťanské tradice, tak jak ji od nepaměti chápali sedláci, dřevaři a jiní obyvatelé venkova,“ vysvětluje znovuobjevitelka Nikla Marie Špačková.
Nejstarší zmínky
Druhá světová válka byla pro pohraničí ve znamení odsunu původních obyvatel. Zmizely tak i jejich pověsti. Některé se však zachovaly. Nejdůležitější písemné zmínky o Niklovi najdeme v devátém dílu série Hrady, zámky a tvrze Království českého od Augusta Sedláčka nebo německy psaný svazek Sagen aus dem Bischofteinitz – Ronsperg Hostauer Umkreise (Pověsti z Horšovského Týna – Poběžovic – okolí Hostouně) od Petera Dusíka a Karlmanna Pöhnla.
Dostal toho na starosti víc
Obrázky: Wikipedia, David Paloch a Chodské nakladatelství
Čtěte náš seriál o strážcích hor...
Nový komentář
Komentáře
Ráda čtu pověsti