„O dítě jsme se snažili, ale verdikt nakonec byl, že manžel je neplodný. Proto jsem podstoupila umělé oplodnění. První dva pokusy nevyšly, zadařilo se až při třetím. V těhotenství jsem neměla žádné problémy a jako jedna z mála žen jsem si ho užívala. Strašně jsem se těšila, až bude miminko s námi. Vždycky jsem si myslela, že jsem takový ten hodně mateřský typ, co chce budovat rodinnou pohodu, ale teď o tom dost pochybuju,“ popisuje Adéla.

Čas není na nic

Žena přiznává, že její očekávání byla přeci jen poněkud naivní, ale z toho, co se děje po narození Lenky je velmi smutná a zklamaná. Mateřství zkrátka nenaplnilo její očekávání. „Svojí dceru miluju, ale nevím, co jsem si myslela. Od začátku mateřské odpočítávám dny, kdy skončí a Lenka půjde alespoň do školky. Celých těch šest měsíců si připadám jako vězeň,“ líčí žena.

Všechno navíc komplikují Lenčiny problémy se zažíváním, které má už od narození. Trpí na koliky a také na zácpu. K tomu, aby se kojenec vůbec vyprázdnil, musí Adéla používat rourku a čípky a to je každý den opravdu vyčerpávající. Navíc v kombinaci s častým pláčem.

„Zhubla jsem deset kilo, nemám totiž čas se ani najíst. Celý svůj den věnuju Lence a když usne, tak trochu uklízím. Nenesla bych, kdybychom doma měli bordel. Od porodu jsem se pořádně nevyspala, denně je to jen pár hodin. Navíc jsme se s manželem před dceřiným narozením přestěhovali do jiného města. Nikoho tady neznám a je mi z toho vážně úzko,“ svěřuje se Adéla.

Stesk po práci

Ta dále přiznává, že se jí stýská po práci. „Byla jsem zvyklá na šrumec, pořád se něco dělo, pořád jsem s někým jednala. Teď vidím většinu dne jen Lenku a večer manžela, kterého povýšili, takže chodí čím dál tím později. Představovala jsem si to úplně jinak, že budu taková ta aktivní maminka, že začnu chodit do nějakého klubíku pro děti nebo na plavání. Zatím pořád do kola řeším akorát hovínka, hovínka a hovínka a taky už si jako jedno takové připadám. Půl roku jsem nebyla u kadeřníka nebo na nehtech, přitom dřív jsem chodila pravidelně každé dva měsíce. Věděla jsem, že o dítě je potřeba se starat, ale netušila jsem, že je to až taková oběť, že nebudu mít ani chvilku sama pro sebe,“ vypráví.

Adélina matka také nepomáhá. Jednak bydlí v jiném městě, dále chodí do práce a v neposlední řadě se k hlídání ani moc nemá. Řvoucí miminka jí lezou na nervy.

„Trpí i náš vztah s manželem. Domů chodí po šesté, když se nám podaří v osm uspat, sedneme si na chvíli k televizi, ale do hodiny jsme oba v limbu, jak jsme vyčerpaní. Miminka jsou sice roztomilá, ale nemůžu se dočkat, až Lenka vyroste a já budu mít trochu času sama pro sebe,“ uzavírá Adéla vyprávění.
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Čtěte také: