Kuchyň je srdcem každé domácnosti. O tom pochybuje málokdo. Teplo rodinného krbu a jídlo lidi sdružuje.


Za dob našich babiček (u vás mladších asi už prababiček) bylo celkem běžné, že se v kuchyni a kolem stolu odehrával veškerý společenský život rodiny. Mělo to logiku. Kuchyň bývala obvykle největší a často také jedinou místností v domě, kde se topilo.

Pak přišla nám všem známá „móda" paneláků a vymezila kuchyním nedůstojně malou nudli. Ženy se tam sotva otočily s nákupní taškou (pomiňme fakt, že v ní toho tenkrát moc nebylo), ale chtě nechtě se ocitly v izolaci. Ke kuchyni sice občas náležel tzv. jídelní kout, ale ten se pochopitelně z nedostatku místa většinou proměnil v dětský pokoj nebo ložnici.

Poslední dobou se  vracíme ke starému dobrému modelu. Obytné kuchyně se opět stávají trendem. Středem bytu je velká místnost rozdělená na zóny. Je to jakýsi kříženec kuchyně a obývacího pokoje.

 



Takový prostor má své nesporné výhody.
Žena už se necítí odstrčena v pozici kuchařky, je opět v centru dění. Jídelní stůl je blízko, takže odpadá krkolomné přenášení nádobí z místnosti do místnosti a koneckonců od televize k lednici je to také pár kroků.


Ale i své nevýhody:
Páru a pachy připravovaných jídel už si vzaly na starost účinné digestoře, ale nezanedbatelným rušičem domácí klidu jsou neustále se prolínající zvuky. Přítomnost televize v obývací části neustále soupeří s běžnými ruchy kuchyňského provozu, jako je rachot nádobí, pouštění vody z kohoutku, klepání řízků apod. Takže se neustále zesiluje zvuk televize a tím i napětí mezi jednotlivými členy domácnosti. Možná to sami znáte z praxe. 

 


Možná by stačilo zřídit tichý televizní koutek daleko od kuchyně a byl by klid, ale kde? V ložnici? V dětském pokoji? Co vy na to?

 



Jakou kuchyň máte? Jste s ní spokojená? Jaké má klady a zápory? Jaký typ kuchyně by vám vyhovoval? Myslíte, že dnešní obytné kuchyně mohou soupeřit s kuchyněmi našich babiček?

Reklama